BOHUŠ Oldřich 25.5.1912-9.5.1994

Z Personal
Oldřich BOHUŠ
Narození 25.5.1912
Místo narození Vítkovice (Ostrava)
Úmrtí 9.5.1994
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 27- Hutník nebo metalurg

BOHUŠ, Oldřich, * 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník

Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz. Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937) začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky, kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách. V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti, od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962 nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost se soustředila na odborné články uveřejněné např. v Hutnických listech a Hutníku. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem byla příprava publikace Dějiny hutnictví železa v Československu, pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou disertační práci na téma Výroba transformátorové oceli. Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů.

D: výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.; Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n.

L: J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161, Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29, 2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž 172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Petrik, Jana Brabencová