BOHUSLAV František 27.9.1882-4.5.1953

Z Personal
František BOHUSLAV
Narození 27.9.1882
Místo narození Praha
Úmrtí 4.5.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec

63- Spisovatel

BOHUSLAV, František (též Franta), * 27. 9. 1882 Praha, † 4. 5. 1953 Praha, herec, básník, dramatik, autor divadelních memoárů

Byl synem pražského zámečníka. Vyučil se uměleckým zámečníkem, ale již během studia, kdy byl přitahován zájmem o divadlo, statoval a hrál epizodní role ve Švandově divadle na Smíchově. V červnu 1900 přijal angažmá u divadelní společnosti A. Brázdy, poté v krátkém čase vystřídal několik dalších kočujících společností, mj. společnost K. Kaňkovského, J. Košnera, J. Hurta a A. Frýdy. Jako začátečník hrál většinou vedlejší role jak mladých jinochů, tak i charakterních postav. Pro jeho herecké zrání bylo důležité působení u společnosti J. E. Sedláčka (1904/05), jež patřila k předním cestujícím společnostem. Zde měl možnost vytvořit po boku řady hereckých osobností různorodé postavy ve veselohrách, fraškách, operetách, ale i ve vážném repertoáru. Uspěl mj. jako Dobščinský v Gogolově Revizoru, Králiček v Šamberkově frašce Jedenácté přikázání, Raqueneau v Rostandově Cyranovi z Bergeracu. Touha hrát v Praze ho přivedla 1906 do nově založeného souboru M. Groszové působícího v libeňském sále U Deutschů. Před rozpadem tohoto souboru přešel 1907 k F. Lacinovi do Divadla sdružených měst východočeských, kde si vyzkoušel své možnosti zejména v zpěvoherním repertoáru, např. v Lehárově Veselé vdově, v Hervého Mamzelle Nitouche či v Bizetově Carmen. V sezoně 1907/08 ho angažoval A. Frýda pro brněnskou stagionu jako člena činohry i zpěvohry. Po sedmiletém kvapném střídání cestujících společností se B. 1908 stal členem Národního divadla v Lublani, kde kromě jedné sezony působil do 1913 a kde měl možnost plně se soustředit na hereckou tvorbu. Pokusil se i o režii, např. operety L. Falla Dolarová princezna. Pokus zakotvit v Městském divadle v Plzni (1911/12), které vedl zkušený ředitel a jeden z nejvýznamnějších hereckých pedagogů V. Budil, skončil pro B., když Budil odešel z vedení divadla. V této době se již vyhranil jeho herecký styl, vycházející z důrazu na vnější vizuální charakteristiku postavy (maska, kostým), prohloubenou promyšlenou pohybovou škálou jak v rolích komických, tak i charakterních. Od 1913 byl B. členem Švandova divadla na Smíchově. Slibně se rozvíjející herecká kariéra (měl dokonce naději, že získá angažmá v pražském Národním divadle) však skončila, když byl na začátku první světové války odveden do armády a v září 1914 následkem zranění na frontě oslepl. Navzdory svému postižení se nevzdal uměleckých zájmů. Ještě během léčení začal psát poezii, v níž reflektoval své duševní pochody a snahy o překonání duševní krize. Později psal divadelní hry, zejména veselohry, v kterých uplatnil své herecké zkušenosti. Z jeho literárních pokusů mají největší význam herecké paměti. V několika dílech zanechal působivý obraz tehdejšího divadelního života. 1924 se vrátil na jeviště Smíchovského divadla, kde ztvárnil ve své vlastní hře V mládeneckém pokoji roli slepého malíře.

D: role: Max Moor, F. Schiller, Loupežníci, 1900; Jakub, Molière, Lakomec, 1900; Canucha, E. de Girardin, Pokuta muže, 1901; Farář, G. Hauptmann, Potopený zvon, 1901; Akim, L. N. Tolstoj, Vláda tmy, 1902; Neiperg, V. Sardou, Madame Sans-Gêne; Král Šalamoun, J. Zeyer: Sulamit, 1902; Králiček, F. F. Šamberk, Jedenácté přikázání, 1902 a 1905; Gratiano, W. Shakespeare, Kupec benátský, 1903; Cigalla, J. Vrchlický, Soud lásky, 1903; Perčichin, M. Gorkij, Měšťáci, 1903; Celestin, F. R. Hervé, Mamzelle Nitouche, 1903; Dobščinskij, N. V. Gogol, Revizor, 1904; Blim, G. Davis, Katakomby, 1904; Raqueneau, E. Rostand, Cyrano z Bergeracu, 1904; Lothar, O. Strauss, Kouzlo valčíků, 1905; Melvin, F. Schiller, Marie Stuartovna, Vratko, J. Zeyer, Radúz a Mahulena, 1905; Amandus, M. Halbe, Mládí, 1905; Voříšek, J. Štolba, Zapovězené ovoce, 1906; Cascady, F. Lehár, Veselá vdova, 1906; Remendach, G. Bizet, Carmen; Franc, A. Jirásek, Lucerna, 1906; Metella, J. Vrchlický, Pomsta Catulova, 1907; Vocílka, J. K. Tyl, Strakonický dudák, 1907; Lysandr, W. Shakespeare, Sen noci svatojánské, 1907; Principál, B. Smetana: Prodaná nevěsta, 1908; Telegin, A. P. Čechov, Strýček Váňa, 1910; Kníže Karol, F. Lehár, Hrabě Luxemburk, 1911; Goro, G. Puccini, Madame Butterfly, 1911; Menelaos, J. Offenbach, Krásná Helena, 1911; Šašek, A. Dvořák, Král Václav IV., 1912; Lízal, bří Mrštíkové, Maryša, 1913; Zmrzlík, W. Shakespeare, Večer tříkrálový, 1913. beletrie: Z propadla, 1915; Literární náhražka, 1917; Na plachém oři, 1917; Když si člověk potmě hraje, 1918; Po splněné touze, 1919; V noci, 1919; Věčné jaro a lidské oči, 1936, Za novým sluncem, 1946; divadelní hry: Román paní Marty, 1924; V mládeneckém pokoji, 1924, Byt pro lepší dámy, 1926; Eva a tyran, 1929; Boženka, 1929; Nevěsty siroty, 1929; Král ženichů, 1930; Záhadný člověk, 1930; Pražský slavíček, 1931; U hezkých dvojčat, 1931; Děti lásky, 1940; vzpomínky: To byl ten krásný čas, 1920; Za svůdnou bohyní Th álií, 1922; Pestrý svět herecký, 1923; Divadelní radosti a starosti, 1925; Z mých nejlepších let, 1925; Ke konci komedie, 1928; Mé vzpomínky, in: Divadlo 24, 1937/38, s. 208n.; Slepec, jenž nám ukazuje krásy života, in: tamtéž, 26, 1939/40, s. 166.

L: J. Kubík, F. B., in: Meziaktí smíchovských divadel, 1914/15, s. 4; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 166, 187; D. Moravec, Vezi med slovensko in česko dramo, Ljubjana 1963, s. 271n.; Repertoar slovinskih gledališč 1867–1967, Ljubljana, 1967, s. 187; F. Bulánek, Světlé stíny, in: Divadelní noviny 11, 1967, č. 23, s. 2; Slovenski gledališki lexikon 1, Ljubljana 1972, s. 64; LČL 1, s. 259n. (kde podrobná bibliografie); lk [L. Klosová], F. B., in: Postavy brněnského jeviště 3, 1984–94, s. 95n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alice Dubská