BRANDEIS Richard 8.12.1851-3.12.1921

Z Personal
Richard BRANDEIS
Narození 8.12.1851
Místo narození Praha
Úmrtí 3.12.1921
Místo úmrtí Ústí nad Labem
Povolání 3- Chemik nebo alchymista

BRANDEIS, Richard, * 8. 12. 1851 Praha, † 3. 12. 1921 Ústí nad Labem, chemik

Byl synem pražského akademického malíře a fotografa Jana Adolfa B. (1818–1872) a Johanny Josefy, roz. Liebeltové. Absolvoval 1873 na pražské německé technice (Deutsches polytechnisches Institut) obor fyzikální chemie u profesora W. F. Gintla. Po studiích začal pracovat ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu (Spolek) v Ústí nad Labem, nejprve jako chemik-analytik, později byl jmenován vedoucím chemické laboratoře. Kvalifikoval se zároveň jako provozní praktik. Zabýval se především získáváním mědi z kyzových výpalků a přípravou chlorových výrobků anorganické části výroby. 1898 se stal vedoucím výroby a o rok později byl jmenován technickým ředitelem. Prosazoval zásadní změny ve výrobě, např. ukončení neekonomické výroby sody. Podílel se na úspěšném vyřešení technologie využití sodových kalů, což vedlo ke snížení nákladů a zároveň přispělo ke zlepšení ovzduší. Výrazně ovlivnil zahájení výroby organických látek s obsahem chloru (mj. chlorbenzenu, dinitrochlorbenzenu a dinitrofenolu) a o něco později i výrobu alizarínu jako barvířského meziproduktu, vedoucí k uzavření spolupráce s firmou Kinzelberger v Pelc-Tyrolce (Praha). Spolek se stal členem mezinárodního kartelu – alizarinové konvence a získal kvótu 10 % světového odbytu. B. se dařilo kombinovat získávání licencí a uzavírání kartelových smluv i prodávat výsledky (licence) vlastního výzkumu. V 90. letech 19. století byla vyřešena např. technologie elektrolytického rozkladu chloridů alkalických kovů na chlor a hydroxidy za použití zvonových elektrolytických lázní. Zásluhu na tomto originálním řešení měl B. a další chemik Spolku E. Kunze. Tzv. zvonová ústecká elektrolýza byla patentována a umožnila účast Spolku při zakládání elektrochemických závodů v zahraničí. Postoupena byla např. německé továrně Neu-Stassfurt, později byla založena komanditní společnost Neu-Stassfurt und Teilnehmer, ve které byl jediným účastníkem ústecký Spolek. V oboru elektrochemie si tímto způsobem zajistil Spolek významné postavení. B. byl členem správních rad koncernových závodů Falkenauer Kohlen-Bergbau A. G. a Elektro- -Osmose A. G. Wien. Přednášel v ústeckých spolcích pro přírodní a technické vědy, psal o flóře severních Čech, věnoval se odborným problémům řešeným městskou správou, mj. zavedl kontrolu kvality pitné vody místních zdrojů i dodávané vody, dokonce sám provedl analýzu kvality vody téměř 300 ústeckých městských studní. Byl jmenován čestným občanem Ústí nad Labem, u příležitosti návštěvy císaře v Ústí nad Labem v červnu 1901 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa I. Za mimořádné zásluhy v oboru průmyslové chemie obdržel 1919 čestný doktorát Německé vysoké školy technické v Praze (Die Deutsche Technische Hochschule in Prag). 1920 odešel na odpočinek.

D: Aussig und Umgebung. Ein Führer für Fremde und Einheimische, 1884.

L: Die k. k. deutsche technische Hochschule Prag 1806–1906, 1906, s. 109, 476; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 248.; Die chemische Fabrik Aussig a. E. Denkschrift Kaisers Franz Josef I. von Oesterreich, 1901; E. Rádl, Der Kampf zwischen Tschechen und Deutschen (přel. R. B.), 1928, s. 208; F. J. Umlauft, Geschichte der deutschen Stadt Aussig, München – Bayreuth, 1960, s. 8; M. Farský, 135 let ústecké Chemičky, in: Dialog 6, 1991, s. 13n.; K. Kaiserová a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, 1995, s. 328; Sto let Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem 1856–1956, 1956, s. 23.

P: NA Praha, fond CHS 1857–1955.

Jiřina Masnerová