BRANDEJS Stanislav 10.11.1918-15.6.1975

Z Personal
Stanislav BRANDEJS
Narození 10.11.1918
Místo narození Hořice v Podkrkonoší
Úmrtí 15.6.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání

10- Meteorolog nebo klimatolog 2- Fyzik

61- Pedagog

BRANDEJS, Stanislav, * 10. 11. 1918 Hořice v Podkrkonoší, † 15. 6. 1975 Praha, meteorolog, pedagog

Byl synem československého diplomata meziválečného období. Po maturitě 1936 zahájil studia na Přírodovědecké fakultě UK, kde ho zaujala meteorologie, klimatologie a geofyzika. V době uzavření českých vysokých škol nacisty pracoval v Ústředním meteorologickém ústavu pro Čechy a Moravu v Praze, později byl totálně nasazen. Záhy po osvobození 1945 dokončil disertační spis Synoptický a aerologický rozbor povětrnostní situace nad střední Evropou ve dnech 10.–15. 6. 1939, na němž pracoval během německé okupace, a po jeho obhájení byl 1946 promován doktorem přírodních věd (RNDr.). 1946 se stal asistentem Ústavu pro meteorologii a klimatologii na Přírodovědecké fakultě UK, 1951 byl jmenován docentem a 1965 řádným profesorem meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde vedl katedru astronomie, geofyziky a meteorologie a kde působil až do své náhlé smrti.

B. význam pro českou meteorologii po vědecké i pedagogické stránce byl značný. Jako badatel zasáhl do několika oborů. Od problémů radiometeorologie, atmosférické optiky a akustiky přešel k řešení otázek dynamické meteorologie a numerických metod předpovědi počasí. Těžiště B. průkopnické vědecké práce spočívá v dynamické meteorologii, oboru meteorologie, který zkoumá dynamiku a termodynamiku atmosféry, formuluje a řeší rovnice, které je popisují a které jsou využívány k objektivním, především početním meteorologickým předpovědím. B. sepsal a 1957 vydal monografii Úvod do početních metod předpovědi počasí, jež patřila v této vědní oblasti k prvním souborným pracím na světě a jež se stala metodickým východiskem studií dalších autorů z vysokých škol, ČSAV a z Hydrometeorologického ústavu. B. tak založil a vybudoval českou školu dynamické meteorologie, která však ke svému rozvoji a realizaci odborných záměrů tehdy neměla k dispozici výkonný počítač. Ke konci vědecké kariéry se B. soustředil na problematiku atmosférické turbulence, mezosynoptických procesů a zvláště fyzikální klimatologie, jež nabyla značného významu až v současnosti. Do výuky meteorologie a klimatologie v tehdejším Československu zavedl moderní matematicko-fyzikální metody. 1954 se podílel na zvyšování odborné úrovně vojenských specialistů přednáškami v četných kursech a na přípravě studia meteorologie na tehdejší Vojenské technické akademii Antonína Zápotockého v Brně, kde zpočátku učil.

B. byl proděkanem a 1966–69 děkanem Matematicko-fyzikální fakulty UK. Dále předsedal komisi pro obhajoby kandidátských disertačních prací, přijal členství ve vědeckém kolegiu astronomie, geofyziky, geodézie a meteorologie v tehdejší ČSAV a zastával funkce na ministerstvu školství, v ČSAV a v Hydrometeorologickém ústavu. Od 1957 byl vedoucím redaktorem časopisu Studia geophysica et geodaetica. Publikoval bezmála šedesát odborných prací.

D: In memoriam prof. RNDr. S. B., in: Meteorologické zprávy 28, 1975, č. 5, s. 129n. (kde soupis B. díla); výběr: Dynamické předpovědní metody v synoptické meteorologii 1–2, in: Meteorologické zprávy 5, 1952, č. 4, s. 94n., 6, 1953, č. 1, s. 3n.; Úvod do početní předpovědi počasí, in: Geofyzikální sborník, 1957, s. 9n.; Základní rovnice teoretické klimatologie a jejich použití při řešení makroklimatických problémů, in: Meteorologické zprávy 28, 1975, č. 5, s. 131n.

L: In memoriam prof. RNDr. S. B., c. d.; MČE 1, s. 546; Tomeš 1, s. 132; J. Munzar a kol., Malý průvodce meteorologií, 1989, s. 44; ČBS, s. 63; K. Krška – F. Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, s. 411n.

Karel Krška