BRAUNEROVÁ Zdenka 9.4.1858-23.5.1934

Z Personal
Zdenka BRAUNEROVÁ
Narození 9.4.1858
Místo narození Praha
Úmrtí 23.5.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

BRAUNEROVÁ, Zdenka (vl. jm. Zdislava Rosalia Augusta), * 9. 4. 1858 Praha, † 23. 5. 1934 Praha, grafička, malířka, knižní grafička, malířka skla

Narodila se jako nejmladší dcera politika a právníka, člena říšské rady Františka Augusta B. (1810–1880) a Augusty B., roz. Neumannové (1817–1890). Jméno Zdenka nebylo uvedeno na křestním listě. Zdenčin nejstarší bratr Vladimír (1853–1924) byl právník a správce rodinného jmění; bratr Bohuslav (1855–1935) filozof a význačný chemik; sestra Anna (1856–1931) se provdala za francouzského literáta Elémira Bourgese, žila od 1883 ve Francii. Matka dbala na kulturnost a vztah k umění, byla první B. učitelkou malířství. Sourozenci i B. znali cizí jazyky – ruštinu, francouzštinu, angličtinu, hráli na klavír. Vychovatelem v rodině byl 1865–66 i Svatopluk Čech.

Vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici navštěvovala B. v období 1869–73. Tam se také prostřednictvím prof. Soběslava Pinkase soustavněji seznámila s výtvarným uměním. Spolu s matkou a sestrou byly členkami Amerického klubu dam, často cestovaly po Evropě (Drážďany, Vídeň, Paříž, Itálie, Švýcarsko), kde se seznamovaly s tamějším uměním. Po smrti otce pobývala většinou v Roztokách, kde rodina vlastnila od 1861 mlýn. Kromě toho měla dědický podíl na pražském domě na Národní třídě. Základy krajinomalby jí zprostředkovala spolupráce s Antonínem Chittussim 1877–79. Mnoho zkušeností získala ze seznámení s Elémirem Bourgesem, se kterým konzultovala svou prvotní tvorbu, zejména kresbu a malbu. Zasvětil ji i do italského a anglického umění a literatury. Ovlivnily ji výtvarné hodiny malby v ateliéru u Františka Ženíška, kam docházela 1882–83. Velký vliv na ní měl Julius Zeyer, se kterým se seznámila 1882. V roce 1881 se uskutečnil B. delší pobyt v Paříži, kde se blíže seznámila s francouzskými malíři. V Akademii Colarossi u profesorů Courtoise a Douceta se učila až do 1888. Už 1886 pobývala také několik týdnů v Anglii. 1889 poprvé vystavovala v Paříži v Union des peintres et sculpteurs, kde byla členkou, a v Praze u Lehmanna. Každoročně obesílala pařížský Salon. Pobyty u Bourgesových ji přivedly do širokého okruhu známých představitelů francouzské i mezinárodní kultury, jejími přáteli se stali J. K. Huysmans, O. Redon, S. Mallarmé, bratři Marguerittovi, N. Point a další. Kromě Samois pobývala v Barbizonu, Fontainebleau, Sorques, Cayeux sur Mer. Barbizonská škola a zejména dílo Daubignyho, Cazina, Corota, Milleta či Rousseaua měly rozhodující vliv na B. výtvarný projev. 1892 organizovala a navrhla český pavilon Výstavy „ženských umění“ v Paříži, následně zprostředkovávala obchodní kontakty se zájemci o české lidové umění a zároveň nakupovala předměty do sbírek dnešního Náprstkova muzea. 1894 se vrátila na delší dobu do Čech a podnikla studijní cestu na Slovácko a Slovensko, kde se seznámila s bratry Mrštíkovými a Jožkou Uprkou. Konec století se nesl ve znamení malířčina boje o zachovaní staré Prahy, byla členkou Klubu za starou Prahu. Tomuto tématu věnovala početný soubor, resp. jednolité dílo volné grafiky. 1897 vytvořila obálku Mrštíkovy knihy Bestia triumphans, ve stejném roce ilustrovala Pohádku máje. Vzniklo velké množství kreseb, převážně tužkou, ve kterých se odráží B. temperament i vyváženost. Začala se systematicky zabývat knižní grafikou, technikou dřevorytu, leptu, pod odborným vedením Eduarda Karla navázala na tradici starých tisků, kancionálů i novodobých adaptací W. Morrise, postarala se o znovuzrození krásy české knihy. Ilustrovala knihy Miloše Martena, romány Elémira Bourgese, básně Růženy Jesenské, časopis Moderní revue, Kalendář paní a dívek českých, díla Paula Claudela i verše Karla Sabiny nebo Otokara Březiny, publikaci Františka Dvorníka ke svatováclavským oslavám 1929, román Jaroslava Marii ad. Dbala na celkovou úpravu knih včetně výběru papíru a vazby. Vytvořila také několik kusů užité grafiky – exlibris.

Věnovala se i dekorativnímu umění, ve kterém ji inspirovala zejména lidová tvorba, navrhovala sklo, které malovala emailem a prezentovala na výstavách v celé Evropě. Okrajově se věnovala i malbě nábytku. Začátek 20. století trávila především v Čechách, v Roztokách si 1904 postavila svůj ateliér ve stylu kombinace anglického domu a venkovské chalupy, kde trávila letní období, v zimě pobývala v pražském bytě ve Všehrdově ulici. Kromě Slovácka bylo jejím oblíbeným místem i Turnovsko. Po návratu do Čech udržovala kontakty s francouzským prostředím především díky rodině Bourgesových, Augustu Rodinovi, kterému pomáhala organizovat výstavu jeho díla v Praze v 1902, Paulu Claudelovi, který byl francouzským konzulem v Praze, Maurici Pellému, jenž prosadil českou účast na výstavě lidového umění v Musée des arts decoratifs 1925, v jejímž komitétu působila.

Pravidelně vystavovala v Mánesu, Krasoumné jednotě, Rudolfinu. Velká souborná výstava jejího díla 1932 pořádaná Hollarem v Krasoumné Jednotě byla součástí oslav autorčiných domnělých 70. narozenin. Kromě výtvarného umění přispívala svými články do dobového denního tisku a časopisů, např. do Světozoru, Národních listů, Rozhledů, Pařížských mód. V období přelomu 19. a 20. století se B. stýkala s celou plejádou českých umělců a významných osobností společenského života, mezi které patřili F. Bílek, S. Bouška, L. Bráfová, O. Březina, manželé Benešovi, H. Emingerová, J. Fanta, F. Halas, A. Hofbauer, R. Jesenská, M. Jiránek, D. Jurkovič, M. a A. Kirschnerovy, A. Klecandová-Martenová, manželé Kramářovi, J. Krecar, J. Maria, M. Marten, bratři Mrštíkovi, R. Svobodová, A. Starý, F. X. Šalda, T. Šimon, M. Švabinský, O. Theer, R. Tyršová, J. Uprka, J. Zrzavý, a mnoho dalších. Mladé umělce podporovala duševně i materiálně navzdory společenským konvencím. V osobním životě nenašla vhodného životního partnera, vztah většinou trpěl její samostatností podmíněnou vysokým intelektem. Trvalá expozice věnovaná umělkyni je v jejím ateliéru v Roztokách u Prahy.

D: soupis in: A. Novák, Knižní grafika Z. B., zrod, vývoj, popis, 1932; H. P. Toman, Z. B. Popisný seznam grafického díla, 1963; M. Vlk, Z. B. Umělecká díla ve sbírkách České republiky. CD-ROM, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2004; M.Vlk – M. Šášinková, Z. B. Kresby. CDROM, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2003.

L: výběr: In memoriam Z. B., 1935; F. Kožík, Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto. 1989, 1990; M. Lenderová, Z. B., 2000; Nedosněné sny. Korespondence bratří Mrštíků (ed. R. Havel – L. Mincíř), 1978; D. Mikulejská, Z. B. a její význam pro naši knižní grafiku (diplom. práce FF UK Praha), 1981; Přátelství básníka a malířky. Vzájemná korespondence Julia Zeyera a Z. B. (ed. V. Hellmuth-Brauner), 1941; Přátelství z konce století.Vzájemná korespondence Z. B. s F. X. Šaldou (ed. týž), 1939; E. Ročáková, Z. B. (disertační práce Katedra dějin umění FF UK Praha), 1950; M. Šámal, Cestovní deník Z. B. (1883), 2003; Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století. Sborník příspěvků z konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy 11. a 12. října 2005 (ed. M. Šášinková), 2005; M. Vlk, Z. B. (1858–1934), 2. vyd., 2004; M. Vlk – M. Šášinková, Ateliér Z. B. v Roztokách, 2006; Z. B. Přátelství a lásky. Katalog výstavy. Památník národního písemnictví, 1994.

P: LA PNP, Praha; Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy; Archiv NG, Praha; ANM Praha; NM – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur Praha; SOkA Praha-západ Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcela Šášinková