BRDEČKA Jiří 24.12.1917-2.6.1982

Z Personal
Jiří BRDEČKA
Narození 24.12.1917
Místo narození Hranice na Moravě
Úmrtí 2.6.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání

85- Filmař nebo filmový podnikatel

63- Spisovatel

BRDEČKA, Jiří, * 24. 12. 1917 Hranice na Moravě, † 2. 6. 1982 Praha, filmový režisér, kritik, spisovatel, scenárista, výtvarník

Mnohostranně umělecky talentovaná osobnost, těžištěm jejíž tvorby se stal film. Narodil se v učitelské rodině, jeho otec Otakar B. vydal 1922 zápisky o rodinném životě Doma (pod pseudonymem Alfa). B. maturoval 1936 na hranickém reálném gymnáziu, poté odešel studovat češtinu a filozofii, později dějiny umění a estetiku na filozofickou fakultu do Prahy. Současně začal přispívat do novin a časopisů a brzy se projevilo i jeho literární a výtvarné nadání. Během okupace se živil jako příležitostný publicista, karikaturista, filmový kritik, úředník, tiskový referent Lucernafilmu, animátor studia Pragfilmu a Nacionalfilmu. 1940 v časopisu Ahoj začaly vycházet na pokračování B. příběhy Limonádového Joea. 1945–49 redigoval filmovou rubriku Lidových novin, psal kritiky do odborného filmového tisku a začal spolupracovat s Jiřím Trnkou a jeho studiem Bratři v triku na scénářích. Sám debutoval 1948 jako režisér kresleným filmem Vzducholoď a láska. 1949 nastoupil do Československého státního filmu a jako dramaturg a scenárista v něm působil deset let. Od 1959 pracoval jako režisér studia animovaného filmu Praha. B. schopnost parodie našla brzy uplatnění v českém kresleném filmu, kde od počátku stál po boku Jiřího Trnky. Spolu vytvořili filmy Dárek, Pérák a SS, Císařův slavík (adaptace pohádky H. Ch. Andersena), Árie prérie (westernová parodie). K vrcholným společným dílům patří jejich celovečerní loutkové filmy Staré pověsti české a Sen noci svatojánské. B. nescházela vedle scénáristického talentu i dokonalá profesionalita, jeho schopností využívali proto i četní další tvůrci animovaných i hraných filmů, mj. E. Hofman a B. Pojar.

Jeho autorské filmy byly od počátku poznamenány spoluprací s malířem K. Lhotákem a okouzlením technikou, které bylo společné oběma tvůrcům. Tak vznikly snímky Vzducholoď a láska a Jak se člověk naučil létat. V dalších letech přizval B. ke své animované tvorbě rovněž Z. Seydla (Pozor, Rozum a cit), L. Jiřincovou (Slówce M), E. Švankmajerovou (Jsouc na řece mlynář jeden), A. Borna (Jak se moudrý Aristoteles stal ještě moudřejším) nebo J. Šalamouna (Láááska!). Podobně jako výtvarné umění ovlivňovala B. také hudba. Díla Slówce M, Jsouc na řece mlynář jeden, Do lesíčka na čekanou, Blaho lásky nebo Horníkovy růže vznikla jako filmové ztvárnění žánrově různorodých písní. Spojení obrazu a hudby bylo charakteristické i pro nejznámější B. animované grotesky Špatně namalovaná slepice a Proč se usmíváš, Mono Liso? Jako tvůrce animovaných filmů usiloval B. po celý život o originalitu, nové postupy a podněty, hledal nové spolupracovníky. Jeho rozsáhlé a mnohostranné dílo se přiřadilo k vrcholům českého poválečného filmu.

Zásadní význam měl B. i jako scenárista, mnohé scénáře ke hraným filmovým komediím patří ke klasice českého filmu. Od počátku spolupracoval s Janem Werichem, tato dvojice je podepsána pod celovečerními filmy Císařův pekař a pekařův císař a Byl jednou jeden král. Žánrová odlišnost byla pro B. typická i v této oblasti. S režisérem M. Makovcem vytvořili např. filmový životopis cestovatele E. Holuba Velké dobrodružství a přepis Jiráskovy povídky Ztracenci, s M. Hubáčkem adaptaci románu G. Včeličky Kavárna na hlavní třídě, s K. Zemanem grotesku Baron Prášil, s V. Jasným a J. Werichem Až přijde kocour, s J. Weissem citlivý přepis románu J. Glazarové Vlčí jáma. K pohádkovému filmu se vrátil ještě tituly Obušku z pytle ven! a Princ a Večernice. Roli režiséra hraného filmu si vyzkoušel jedinkrát, a to v povídkovém filmu Pražské noci, kde režíroval povídku Poslední Golem. Téměř dvacet let tvořil B. s filmovým režisérem O. Lipským – ten dokonale uměl využít jeho talentu ke komediální nadsázce. Důkazem toho byly společné filmy, vesměs parodie: westernu, brakové detektivky a verneovky. Podle B. literární předlohy vznikl Limonádový Joe, vůbec jedno z nejlepších děl tohoto žánru, a to i v celosvětovém měřítku, jehož byl B. nejen scenáristou, ale také autorem písní a kostýmním výtvarníkem. Spolu s Lipským natočili ještě dvě úspěšné komedie Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech.

Talent spisovatele prokázal B. vedle Limonádového Joea i v několika dalších knihách. Vydal např. Kolty bez pozlátka, knihu věnovanou realitě amerického Západu bez ironické nadsázky a sbírku povídek Faunovo značně pokročilé odpoledne. Patřil k nejvšestrannějším osobnostem českého poválečného filmu, byl oceněn řadou domácích i zahraničních cen. Jeho dcera Tereza B. (* 1957) je filmovou publicistkou a spisovatelkou.

D: literární: Okouzlená, 1943 (pseud. Jiří Tulešický); Limonádový Joe, 1946; Kolty bez pozlátka, 1956; Král a jeho Žito, 1964; Faunovo značně pokročilé odpoledne, 1966; Pod tou starou lucernou a jiné vzpomínky (ed. a úvod T. Brdečková), 1992 (se soupisem filmografie); filmové (výběr): Císařův slavík, 1948 (scénář, režie J. Trnka a M. Makovec); Árie prérie, 1949 (spolupráce na scénáři, režie J. Trnka); Císařův pekař a pekařův císař, 1951 (námět a scénář, režie M. Frič); Velké dobrodružství, 1952 (scénář, režie M. Makovec); Staré pověsti české, 1953 (scénář, režie J. Trnka); Kavárna na hlavní třídě, 1953 (scénář a text písně, režie M. Hubáček); Byl jednou jeden král, 1954 (námět a scénář, režie B. Zeman); Obušku z pytle ven!, 1955 (scénář, režie J. Pleskot); Ztracenci, 1956 (scénář, režie M. Makovec); Snadný život, 1957 (scénář, režie M. Makovec); Vlčí jáma, 1957 (scénář, režie J. Weiss); Jak se člověk naučil létat, 1958 (režie); Vynález zkázy, 1958 (scénář, režie K. Zeman); Sen noci svatojánské, 1958 (spolupráce na scénáři, režie J. Trnka); Taková láska, 1958 (scénář, režie J. Weiss); Bombománie, 1959 (spolupráce na scénáři, režie B. Pojar); Baron Prášil, 1961 (podíl na scénáři, režie K. Zeman); Až přijde kocour, 1963 (scénář, režie V. Jasný); Špatně namalovaná slepice, 1963 (režie); Limonádový Joe aneb Koňská opera, 1964 (námět, scénář, kostýmy, písně, režie O. Lipský); Pražské noci, 1968 (námět, scénář, režie povídky Poslední Golem); Metamorfeus, 1969 (režie); Jak se Aristoteles stal ještě moudřejším, 1970 (režie); Jsouc na řece mlynář jeden, 1971 (scénář, režie); Tvář, 1973 (režie); O Smolíčkovi, 1973 (režie); Dvojí život Josefa Hlinomaze, 1976 (scénář a režie); Adéla ještě nevečeřela, 1977 (námět a scénář, režie O. Lipský); Faustův dům, 1977 (scénář, režie G. Seko); Princ a Večernice, 1978 (námět a scénář, režie V. Vorlíček); Láááska, 1978 (režie); Třináctá komnata prince Měděnce, 1980 (režie); Tajemství hradu v Karpatech, 1981 (námět a scénář, režie O. Lipský); Faunovo velmi pozdní odpoledne, 1983 (námět a scénář, režie V. Chytilová).

L: J. Boček, J. B., in: Malé profi ly 5, Československý filmový ústav Praha (ČsFÚ), 1965; J. Karasová, Tvůrci animovaného filmu, ČsFÚ, 1965; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 100; DČD 4, passim; LČL 1, s. 297n.; FP, s. 52n. (se soupisem filmografie a literatury); P. Taussig, Devatero filmových řemesel J. B., ČsFÚ, 1983; J. Poš, Výtvarníci animovaného filmu, ČsFÚ, 1987; EJ, s. 61; ČBS, s. 65; Tomeš 1, s. 136; SČSVU 1, s. 211; NEČVU 1, s. 87; SČS 1, s. 72n.; L. Kašpar, Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda, kolaborace, rezistence, 2007, passim; www.katalog.artfilm.cz/ osobnosti a imdb.com (kde soupisy B. filmografie).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová