BRZKOVÁ Terezie 10.1.1875-19.11.1966

Z Personal
Terezie BRZKOVÁ
Narození 10.1.1875
Místo narození Kolín
Úmrtí 19.11.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BRZKOVÁ, Terezie (roz. Jelínková), * 10. 1. 1875 Kolín, † 19. 11. 1966 Praha, herečka

Rodiče Vilém a Anna Jelínkovi, povoláním herci, provozovali divadelní společnost. Jejich dcery, Hana, provd. Vojtová (1871–1933), Otýlie, provd. Beníšková (1882–1967), Marie, provd. Spurná (1862–1911), se též staly známými herečkami. Terezie od dětství rozvíjela svůj talent a získávala zkušenost v divadelní společnosti svých rodičů. 1895–98 pak byla členkou společnosti Karla Kaňkovského, 1898–1901 Jana Drobného, 1901–06 působila ve společnosti rodiny Zöllnerovy, kde se provdala za jejího člena Josefa Brzka (1868–1917). V sezoně 1906/07 hrála ve Východočeské společnosti, 1907–14 byla angažována v Městském divadle v Plzni. Po pětiletém působení v pražském Národním divadle (1914–19) dobrovolně odešla a 1919–27 vystupovala ve společnosti svého druhého manžela Václava Zeyferta (1876–1938). Poté (1927–39) se vrátila zpět do Městského divadla v Plzni, kde 1938 poprvé vytvořila postavu Babičky v dramatizaci stejnojmenné prózy Boženy Němcové. 1939 opustila divadlo (v Národním divadle vystoupila pohostinsky ještě 1943 a 1947) a věnovala se filmu.

Během plzeňského angažmá ve spolupráci s ředitelem V. Budilem umělecky vyzrála v představitelku velkých ženských hrdinek ze všech společenských vrstev. V Národním divadle nastudovala téměř sto větších i drobnějších rolí. Zosobňovala živelné nadpřirozené postavy (1916 Čarodějnice, W. Shakespeare: Macbeth; 1918 Runa, J. Zeyer: Radúz a Mahulena), královny a šlechtičny (1909 Hraběnka Trčková, F. Schiller: Valdštejn; 1916 Alžběta, W. Shakespeare: Richard III.), střízlivé moderní typy (1918 Paní Tarletonová, G. B. Shaw: Mesaliance) i starší venkovské ženy (1916 Bába, A. Jirásek: Lucerna; Marie, L. Stroupežnický: Naši furianti).

První nabídku na práci ve filmu dostala v době, kdy opouštěla divadlo (Anna Balvínová, Kouzelný dům, 1939, režie O. Vávra). K vrcholům její kariéry se zařadila postava Babičky Boženy Němcové, kterou vytvořila 1940 ve stejnojmenném filmu Františka Čápa. Přinesla B. mimořádnou popularitu. V následujících letech spolupracovala na 32 filmech, v nichž jí byly svěřovány postavy laskavých, obětavých i moudrých starých žen a energických a podnikavých babiček (např. Barbora Hlavsová, 1942; Předtucha, 1947; Roztržka, 1956; Hry a sny, 1958). Uplatnila se také ve filmech historických (Počestné paní pardubické, 1944; Alena, 1947; Temno, 1950; Vstanou noví bojovníci, 1950; Jan Žižka, 1955). Do povědomí veřejnosti vstoupila zejména ve filmových pohádkách Pyšná princezna (1952), Byl jednou jeden král (1954), Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959). Titul zasloužilá umělkyně získala 1961. Patřila k významným osobnostem českého hereckého umění. Jejím příbuzným byl spisovatel a politik Pavel Tigrid (1917–2003).

D: soupis rolí v ND: http://archiv.narodni-divadlo.cz; film: www.csfd.cz.

L: J. Knap, Čtyři herečky, 1967 (s bibliografií); 100 let českého divadla v Plzni 1865–1965, 1965, s. 47, 286, obr. 35, 53; J. Vojta, Cesta k Národnímu divadlu, 1958, s. 24, 29n., 38, 43, 46, 96n.; J. Knap, Zöllnerové, 1958, s. 146, 157, 164, 171, 178, 207, 225; DČD 3, s. 421; 4, s. 173; ND a jeho předchůdci, s. 46; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 75n., 191, 231, 241, 527, 544; FPH 1, s. 54; Český hraný film 2, 1930– 1945, 1998, s. 16, 18, 60, 155, 164, 204, 268, 283, 292, 326, 367, 468; tamtéž 3, 1945–1960, 2001, passim; M. Fikejz, Český hraný film. Herci a herečky 1, 2006, s. 119n.

P: Dokumentační fondy Divadelního ústavu Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová