BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ Marie 3.4.1904-15.7.1984

Z Personal
Marie BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ
Narození 3.4.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 15.7.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 281

BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ, Marie, * 3. 4. 1904 Praha, † 15. 7. 1984 Praha, zpěvačka, pedagožka

Dcera Josefa B., ředitele obecné školy a zakladatele Pěveckého sdružení pražských učitelů, manželka hudebního skladatele a dirigenta Otakara Jeremiáše. 1917–25 navštěvovala pražské reálné gymnázium, 1925–27 Vysokou školu obchodní. Ve zpěvu se zdokonalovala soukromě u O. Hinkeové (1920–28) a G. Christmannové, klavír studovala u A. Mikeše a hudební teorii u varhaníka J. Tadry (1918–28). V letech 1929–33 působila na scéně Městského divadla v Plzni, 1933 až 1956 byla sólistkou opery Národního divadla (ND) v Praze. Do ND ji původně angažoval skladatel a dirigent Otakar Ostrčil na sklonku své patnáctileté ředitelské éry, a to pro obor subretní a lyrický soprán, B. se však postupně vypracovala ve všestrannou pěvkyni, která obsáhla repertoár různých oborů i charakterových typů. Její soprán lyrického zabarvení byl hodnocen jako příjemný a jemný, její projev jako procítěný a po stránce výrazu a přednesu i hereckého projevu jako propracovaný. Slavila úspěchy především v roli Mimi v Bohémě a Čo-Čo-San v opeře Madame Butterfly G. Pucciniho. Ztvárnila Taťánu v Evženu Oněginovi P. I. Čajkovského, vystupovala v operách W. A. Mozarta Don Giovanni (Zerlina), Figarova svatba (Zuzanka), dále v Borisi Godunovovi (Xenie) M. P. Musorgského, jako Aida ve stejnojmenné opeře G. Verdiho. Především se však stala interpretkou velkých postav české operní tvorby 19. a 20. století. Jejími hlavními úlohami byly mladodramatické role ze Smetanových oper (Mařenka v Prodané nevěstě, Blaženka v Tajemství a Katuška v Čertově stěně), dále z oper Dvořákových (Terinka z Jakobína, Lenka z Tvrdých palic, Rusalka, Xenie z Dimitrije), a také z děl Z. Fibicha, J. B. Foerstera, L. Janáčka, V. Nováka a O. Ostrčila. Zpívala v Hipolytě J. Křičky, ve Hrách o Marii B. Martinů, ve Třech zlatých vlasech děda Vševěda R. Karla, v Maryše E. F. Buriana, v Enšpíglovi O. Jeremiáše. Ve dvacátých letech stála u zrodu sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, kde se věnovala soudobé koncertní písni, často v premiérovém provedení (J. B. Foerster, V. Novák, R. Vycpálek, R. Karel, O. Jeremiáš, P. Bořkovec, J. Hanuš). Soustavně vystupovala v kantátách a oratoriích (díla A. Dvořáka a Matoušovy pašije J. S. Bacha) i vokálně instrumentálních dílech (J. B. Foerster, V. Novák, O. Jeremiáš, V. Petrželka). Zpívala v Glagolské mši, Amarovi a Věčném evangeliu L. Janáčka a v IX. symfonii L. van Beethovena. Patřila ke stálým hostům Československého rozhlasu (O. Zich, jednoaktovka Preciézky; D. Milhaud, Kolumbus). Pořídila také řadu nahrávek na gramofonové desky. V roli Mařenky vystoupila v Bulharsku (1936) a v Jugoslávii (1946). Věnovala se také pedagogické a organizační činnosti, a to zvláště po únoru 1948, kdy se stala členkou sekretariátu ND a 1953–54 uměleckou vedoucí Státního divadla v Karlíně. Jako profesorka sólového zpěvu působila 1941–49 na pražské konzervatoři, od 1960 vyučovala na Akademii múzických umění (1961 docentka, 1965 řádná profesorka). Vychovala řadu zpěváků. 1962–69 stála v čele hudební fakulty AMU jako děkanka, 1970–74 byla rektorkou AMU. Za zásluhy a politickou angažovanost získala 1953 titul zasloužilá umělkyně, 1958 Řád práce. Dlouhodobě spolupracovala se sekcí koncertních umělců Svazu československých skladatelů, předsedala výboru sekce Českého hudebního fondu pro péči o výkonné umělce, stala se místopředsedkyní Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, působila v domácích i zahraničních odborných komisích a porotách, byla předsedkyní mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech a v 70. letech patřila k předním funkcionářům nového Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.

D: Ze vzpomínek na Otakara Jeremiáše, in: Živá hudba 4, 1968, s.147n.; soupis rolí v ND in: http://www.narodni-divadlo.cz.

L: výběr: Patnáct let sdružení Přítomnosti, in: Rytmus 4, 1938/39, č. 11–12, s. 69n.; V. Špaňhel, M. B., in: Umělec 2, 1946, s. 141; Rozhovor o výkonném umění (mj. s M. B.), in: Rytmus 9, 1943/44, s. 86; bor., M. B., vzorný typ české zpěvačky, in: Hudební rozhledy 1, 1948/49, s. 218; S M. B. o písni opeře a škole (rozhovor V. Pospíšila), in: tamtéž 17, 1964, č. 6, s. 232n.; Pazdírek, s. 494; HS 1, s. 144, 2, s. 1031; nekrolog: V. Holzknecht, Za M. B.-J., in: Hudební rozhledy 37, 1984, č. 10, s. 444.

P: Pozůstalost v archivu ND Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Markéta Hallová