BUDIL Kamil 25.11.1860-28.10.1907

Z Personal
Kamil BUDIL
Narození 25.11.1860
Místo narození Praha
Úmrtí 28.10.1907
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

BUDIL, Kamil, * 25. 11. 1860 Praha, † 28. 10. 1907 Praha, strojírenský odborník, pedagog

Absolvoval karlínskou reálku a 1880 začal studovat strojní obor na české technice v Praze, který ukončil s výborným prospěchem. 1885–87 byl asistentem mechaniky a teoretické nauky o strojích u prof. Augusta Salaby, na jehož popud pak nastoupil do firmy Märky, Bromovský a Schulz v Hradci Králové, která se specializovala především na stavbu parních strojů. B. se postupně vypracoval ze samostatného konstruktéra přes vrchního inženýra až na ředitele závodu. Konstrukce parních strojů se v té době úspěšně rozvíjela i v pražských strojírnách díky úzkým kontaktům vysoké školy s praxí. V literatuře se dokonce mluví o tzv. pražské škole parostrojní techniky. Od osmdesátých let se začaly vyrábět parní stroje s ventilovými rozvody, o vysokém počtu otáček za minutu a o velkých výkonech. Kolem 1895 to pak byly parní stroje na přehřátou páru o vyšším tlaku. S českou technikou udržoval kontakty i B., přestože v době, kdy pracoval v Hradci, publikoval pouze německy v berlínském časopise německých inženýrů. V lednu 1900 byl schválen návrh na zřízení druhé stolice stavby strojů na české technice a B. tam bylo nabídnuto místo profesora. 1901 se stal řádným profesorem stavby strojů; přednášel první díl stavby strojů pro třetí ročník, rozšířený na sedm hodin přednášek v zimním semestru a pět hodin v letním semestru. Rozhojnil jejich obsah a vedle strojových částí spojovacích a transmisních zařadil také zdvihadla obyčejná i s elektrickým pohonem, vodní motory, centrifugální pumpy, ventilátory a plynové motory. Od 1901/02 se tak vyučovala konstrukce a teorie pístových strojů, pístové pumpy s rourovody a uzavíracími přístroji, hnací parní stroje jednoválcové, rozvody s rovinnými a cylindrickými šoupátky, rozvody ventilové, kondenzace, regulování chodu, hnací parní stroje dvou- a tříválcové, indikace parních strojů, spotřeba páry, soustavy, výstroj a rozměry kotlů, parní stroje těžné, parní pumpy, parní stroje vodárenské, parní stroje vodotěsné, dmychadla a kompresory. B. současně rozmnožil sbírku modelů strojů pro výuku, kterou již od 1874 budoval prof. Salaba. Kladl důraz na to, aby se teoreticky odvozené výsledky prakticky nebo pokusně verifikovaly. 1902/03 a 1904/05 byl zvolen děkanem odboru strojního inženýrství a stal se členem komise pro zkoušení uchazečů o autorizaci úředně oprávněných strojních inženýrů při místodržitelství. Nadějná vysokoškolská kariéra však skončila B. předčasným úmrtím.

D: Wasserwerk Breitensee in Bild und Wort, Wien, b. d.

L: OSN 28, s. 142; Program c. k. České vysoké školy technické v Praze na studijní rok 1883/84, 1883, s. 56; totéž, 1886/87, 1886, s. 56; Studijní program c. k. České vysoké školy technické 1906/07, s. 72; ČVUT 1/2, s. 277, 292, 319, 347 a 399.

P: Archiv ČVUT Praha, fond ČVŠT 1869–1920, katalogy studentů.

Jiřina Masnerová