BUKOVAC Vlaho 4.7.1855-23.4.1922

Z Personal
Vlaho BUKOVAC
Narození 4.7.1855
Místo narození Cavtat (Chorvatsko)
Úmrtí 23.4.1922
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 302

BUKOVAC, Vlaho (pův. jm. Faggioni, Biagio), * 4. 7. 1855 Cavtat (Chorvatsko), † 23. 4. 1922 Praha, malíř

V Cavtatu vychodil obecnou školu, 1866 odjel se strýcem do USA. 1871 se vrátil do vlasti, krátkodobě se věnoval námořnickému životu, 1873 se vydal s bratrem za prací do Peru, kde pracoval jako malíř písma. Od 1874 se malířsky vzdělával v San Franciscu. 1876 se vrátil do rodiště, 1877 si pochorvatštil jméno na Bukovac (teprve 1893 mu byla změna úředně schválena), téhož roku ho dubrovnický básník Medo Pucić za materiální podpory biskupa J. J. Strossmayera odvezl do Paříže, kde se na doporučení Jaroslava Čermáka zapsal do třídy Alexandra Cabanela na École des Beaux-Arts (1877–80). V Paříži navázal styky s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem, na tamních Salonech upoutával svými obrazy z prostředí Černé Hory a Hercegoviny i akademicky koncipovanými malbami se starořeckými a biblickými tématy. Často zajížděl do Chorvatska, Dalmácie, Černé Hory a Anglie, kde portrétoval významné osobnosti. 1893 se usadil v Záhřebu, 1895 namaloval oponu pro budovu Chorvatského národního divadla, 1897 se stal předsedou Spolku chorvatských výtvarných umělců. 1898–1902 si zařídil ateliér v Cavtatu. Velký ohlas měla jeho druhá účast na benátském Bienále 1901. Pak od 1902 se usadil ve Vídni, 1903 byl jmenován mimořádným (1910 řádným) profesorem na pražské AVU, kde setrval do konce života. Jeho školou prošli mj. B. Feigl, B. Kubišta, E. Filla, Z. Kratochvíl, A. Mandler, G. Macoun, F. Líbal. Své pražské působení přerušoval opakovanými návštěvami v Chorvatsku a Dalmácii, kde získával jihoslovanské oficiální zakázky. 1913 se zúčastnil instalace dekorativního obrazu Vývoj chorvatské kultury, který namaloval pro záhřebskou Národní a univerzitní knihovnu. Nadále jezdil do Anglie, kde si ho velmi cenili. Od 1900 čestný člen Jednoty umělců výtvarných, od 1913 člen korespondent ČAVU. 1918 vydal v Záhřebu autobiografii Můj život. 1919 se jako člen československé delegace zúčastnil pařížské mírové konference. Zemřel náhle po svém návratu z Bělehradu, kde portrétoval krále Alexandra. Urna s jeho popelem byla v září 1922 převezena do rodného Cavtatu. Rovněž jeho dcery Ivanka Bukovac-Javorski (1899–1978) a Jelica Bukovac-Radosavljević (1897–1967) byly malířky působící dlouhodobě v Praze. B. je nejvýznamnější chorvatský malíř přelomu 19. a 20. století, který položil základy rozvoji chorvatského moderního umění. Jako představitel akademického realismu si osvojil vymoženosti plenérismu a symbolismu. Vedle portrétu, který byl jeho hlavní tvůrčí oblastí, zvládal virtuózně akty, velké figurální kompozice a krajinářské studie. Od 1909 lnul stále více k malbě rozkládající tvary po příkladu neoimpresionistů v drobné barevné skvrny, jimiž dosahoval osobitého barevného účinku. 1911 a 1914 namaloval tři velké nástěnné a tři stropní alegorické obrazy pro Grégrův sál v pražském Obecním domě místo nemocného Františka Ženíška a s altruismem ho na obrazech podepsal. Uvnitř konzervativní české výtvarné atmosféry na počátku 20. století odchoval generaci malířů s výrazným smyslem pro světlo a barvy, z nichž někteří, sdružení ve skupině Osma, položili základy českého moderního umění.

D: samostatné výstavy: 1884, Zadar; 1893, Záhřeb; 1903, Vídeň; 1915, Praha; 1925, Praha; 1988/89 Záhřeb; 2000, Praha, Záhřeb.

L: Toman 1, s. 115n.; NEČVU 1, s. 96; Tomeš 1, s. 156; Hrvatska enciklopedija 2, 2000, s. 393n.; Hrvatski biografski leksikon 2, 1989, s. 464n.; V. Kružić-Uchytil, V. B. Život i djelo, Zagreb 1968 (obsahuje katalog díla, seznam výstav a bibliografii); V. B. Národní muzeum 24. února – 16. dubna 2000, retrospektivní výstava, Praha a Záhřeb.

P: Galerija Bukovac, Cavtat; Moderna galerija, Zagreb.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek