BURKET Ladislav 22.10.1855-26.11.1933

Z Personal
Ladislav BURKET
Narození 22.10.1855
Místo narození Stará Lubovňa (Slovensko)
Úmrtí 26.11.1933
Místo úmrtí Písek
Povolání

23- Lesník nebo myslivec 61- Pedagog

19- Ekonom nebo statistik

BURKET, Ladislav, * 22. 10. 1855 Stará Ľubovňa (Slovensko), † 26. 11. 1933 Písek, zemědělský a lesní odborník, pedagog, odborný spisovatel, komunální politik

Pocházel z rodiny adjunkta stoličního soudu, později soudce a rady zemských soudů v Hradci Králové a v Písku. Studoval na gymnáziu v Plzni, na zemské hospodářské, čili zemědělské akademii v Táboře a na Vyšším ovocnicko-vinařském ústavu v Klosterneuburgu u Vídně. Pak z pověření ministerstva orby 1878–79 studoval vinařství a praktikoval na zemědělských školách v Belgii a ve Francii (Nancy). Po návratu do Čech působil téměř pět let jako tzv. zemský kočující lidový učitel zemědělství při Zemědělské radě pro království České v německých a smíšených okresech v Čechách. Získal aprobaci jako profesor pro školy vyšší a nižší zemědělské, ovocnické, vinařské a vinařského sklepnictví a 14. 7. 1883 byl pověřen zemským výborem reorganizací soukromé rolnické školy v Písku, kterou do 1912 jako ředitel vedl. Škola otevřela záhy i kursy podkovářský (od 1884), později hospodářský, štěpařský a včelařský pro učitele národních škol, lukařský a chovu hospodářských zvířat a pokračovací hospodářské pro učitele obecných škol. Zúčastnila se výstav ve Vídni (1890) a zemské jubilejní v Praze (1891), kde byla odměněna čestným diplomem a stříbrnou medailí. B. měl velké zásluhy i o rozvoj dříve neexistujícího českého středního lesnického školství. V lednu 1885 k rolnické škole v Písku připojil, ve spolupráci s Josefem Zenkrem (lesmistrem písecké obce) a s píseckým starostou Františkem Gamischem, tzv. první přechodný osmiměsíční lesnický běh pro dvanáct žáků. Od 1. 10. 1885 B. u kuratoria rolnické školy prosadil zřízení dvoutřídního lesnického praktického a teoretického kursu pro třicet studentů. 1887 ho organizoval do podoby řádné dvouleté samostatné revírnické školy, pro niž vypracoval učební osnovu, a jež byla 1910 rozšířena na tříletou. K 1. 11. 1899 dále otevřel první ročník dvouletého Vyššího lesnického ústavu, jehož učební osnovu vypracoval podle francouzské akademie lesnické v Nancy. Tak vzniklo pětileté unikátní lesnické učiliště. Dal vystavět mj. dvě internátní budovy (1893/94 a 1899), budovu stravovací (1904) a školní (1912), se spolupracovníky získal školní polesí Nové Sedlo. 1912–14 při škole vyvíjela činnost výzkumná stanice lesnická, v březnu 1913 bylo založeno arboretum s přibližně 250 druhy dřevin. Udržel školu i během první světové války, ačkoliv internát a školní budovu na dva roky zabralo vojsko a většina posluchačů bojovala na frontách. Dále B. učil v rozličných hospodářských kursech a 1916 zorganizoval učební kursy pro vojíny- válečné invalidy. Obě písecká (od 1908 nadační) lesnická učiliště přešla 1920 do státní správy a B. je vedl do září 1921, kdy odešel do výslužby.

B. napsal několik zemědělských a lesnických spisů a učebnic, výročních zpráv obou jím vedených škol, instrukce pro zaměstnance písecké obce a studie z lesního a polního hospodářství. 1885–86 redigoval časopis Poutník od Otavy, 1894 spoluzaložil Písecké listy, 1902–06 pracoval jako jeden z redaktorů Nového (Českého) Háje, 1907 založil a zorganizoval odborný časopis a věstník píseckých ústavů lesnických Les a lov. Publikoval v německy a francouzsky psaných prestižních zemědělských a lesnických časopisech (mj. Wiener landwirtschaftliche Zeitung, Land- und forstwirtschaftliche Unterrichtszeitung a Journal d‘agriculture pratique) či v českých odborných časopisech hospodářských a lesnických (mj. Archiv zemědělský, Listy lesnické, Nový Háj a Les a lov), listech pedagogických i politických. Napsal i desítky hesel do Ottova slovníku naučného a do Hospodářského slovníku naučného (kde používal značku Bkt.). B. se angažoval i v další veřejné činnosti. Působil jednadvacet let v samosprávě. Zasedal ve zkušebních komisích pro kandidáty učitelství na středních školách a v kuratoriích několika píseckých škol.

Obdržel čestné občanství města Písku (1906) a čestné členství několika hospodářských, průmyslových a lesnických spolků, Jednoty rybářské a včelařské kraje píseckého. Získal rytířský kříž řádu Františka Josefa I. Byl jmenován členem ČAZ (1925).

B. se oženil 1885 se Zdenkou Bernardovou a spolu měli syna Miloše (1886–1956), lesníka a pedagoga. V Písku nese B. jméno ulice, v níž stojí historická budova lesnické školy.

D: J. E. Chadt, České lesnické písemnictví, 1920, s. 22n.; T. Mokrý, K 75. narozeninám řed. L. B., in: VČAZ 6, 1930, s. 812n. (kde neúplné soupisy B. díla); výběr: Pěstování ovocných stromů a keřů v hrncích a kbelích, 1877, 1891, 1893; Nauka o kování kopyt a paznehtů, 1880, 2. vyd. 1901; Landwirthschaftliche Vorträge für Hausfrauen, 1882; Jabloň. Monografické pojednání. I., 1882; Jabloň II., 1887; Musterplan für eine grössere Wirthschaft des Tepler Gebirge, 1885; Musterplan für landwirtschaftliche Bauten in Böhmen, 1886; Ovocnictví, 1886, 1887, 3. vyd. 1895; Zelinářství, 1888; Anatomie a fysiologie zvířat hospodářských, 1890; Chov skotu. Přírodopis skotu. Druhy, plemena, rázy a chovy: nauka o zevnějšku, 1894; Přírodopis skotu, 1894; Instrukce pro veškeren lesní personál a ústřední kancelář královského města Písku, 1895; Regulativ úřednictva a zřízenců královského města Písku, 1895; Chov skotu, 1897; Plemenitba, odchov, výživa, opatrování a zužitkování skotu, 1898; Nauka o podnebí a stanovisku lesních porostů, 1901; Nauka o ochraně lesů, 1905; Zkušenosti o očkování vepřů proti července, 1904; Politika lesní, 1912.

L: HSN 1, s. 380; Náš Slavín. XI. L. B., in: České lesnické rozhledy 6, 1905, s. 169n.; OSN 28, s. 152; OSND 1/2, s. 810n.; Zahradnický slovník naučný 1, 1994, s. 253; Koleška, s. 35; Tomeš 1, s. 164; A. Sedláček, Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou 3, 1912, s. 258n.; J. E. Chadt, c. d., s. 22n.; T. Mokrý, c. d., s. 811n.; týž, Ředitel L. B., in: Československý zemědělec 12, 1930, s. 676n.; R. Friese, Za ředitelem L. B., in: VČAZ 9, 1933, s. 621n.; týž (ed.), Památník českých lesnických škol v Písku vydaný při jubileu padesátiletého trvání 1884–1934, 1934, s. 207n.; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 370, 372; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 157n.; Soudní spor B…., in: Listy Písecka 6, 1997, č. 274, s. 9; Zemědělský a lesnický pedagog L. B., in: Písecké postřehy 7, 1998, č. 47, s. 47; Pozdravuji vás, lesy písecké …, in: Listy Písecka 9, 2000, č. 121, s. 10; O. Kolář, Národní jednota pošumavská v Písku. Materiální pomoc nejchudším českým rodinám v pohraničí, in: Listy Písecka 6, 1997, č. 173, s. 11; týž, B. kontra Rozmara, in: Otavín 1, 2001, č. 2, s. 39n.; 135. výročí Střední zemědělské školy v Písku. 1870–2005, 2005, s. 5n.

P: SOkA Písek, fond Rolnická škola Písek, sign. II A/4, II B/1, sign. II B/3B, kart. 8, 10 a 11; tamtéž, fond Archiv města Písek – Městský úřad, sign. II/C, kart. 591; tamtéž, fond Vyšší lesnická a revírnická škola Písek, sign. II B 4, kart. 2; Městský úřad v Písku, matrika zemřelých, sv. V, r. 1933, pořadové čís. 275, fol. 131.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný