CÓN Zdeněk 27.12.1919-3.11.1995

Z Personal
Zdeněk CÓN
Narození 27.12.1919
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 3.11.1995
Místo úmrtí Kutná Hora
Povolání 77- Hudební skladatel

CÓN, Zdeněk, * 27. 12. 1919 Vídeň (Rakousko), † 3. 11. 1995 Kutná Hora, hudební skladatel, dirigent, rozhlasový pracovník

Ve Vídni navštěvoval základní školu (1925–33), studoval české reálné gymnázium (1933–37) a současně soukromou konzervatoř, 1937–39 pak filologii na Filozofické fakultě UK v Praze, kterou nedokončil. Soukromě se věnoval harmonii a instrumentaci u Dezidera Kardoše v Košicích, 1951 absolvoval dirigování na AMU v Praze. 1940–42 pracoval ve Vídni v pojišťovně a 1942–45 byl kresličem technické kanceláře. 1945–88 žil na Slovensku jako hudební redaktor bratislavského (1945–46 a 1953–84) a košického (1946–53) rozhlasu. Jako redaktor taneční a zábavné hudby a vedoucí redakce malých hudebních forem Československého rozhlasu v Bratislavě se zasloužil o vybudování jeho bohaté fonotéky (především slovenských operet), do níž přispěl i vlastními úpravami lidových, hlavně východoslovenských písní pro rozhlasové instrumentální soubory. V Košicích působil také jako dirigent malých orchestrů, příležitostně i Košického rozhlasového orchestru, pro nějž komponoval orchestrální skladby. 1984 odešel do důchodu a od 1988 žil v Kutné Hoře.

Už jako student gymnázia psal drobné skladby pro kulturní akce české menšiny ve Vídni, kde byl členem školského spolku Omladina Komenského, Sokola, Akademického spolku, spolku České srdce, členem a krátce také dirigentem pěveckého sdružení Lumír a hrával v různých kapelách. Ve vlastní tvorbě se zaměřil na skladby zábavného a tanečního charakteru, hudebně dramatická díla a dechovou hudbu, C. kompozice se vyznačovaly výrazným melodickým motivem a osobitým rukopisem. V oblasti populární hudby se proslavil tangem Nečakaj ma už nikdy (text Otto Kaušitz), které složil jako gymnazista (nahrál ho František Krištof-Veselý s vokální skupinou Tri dievčatká a s Orchestrem Gustava Broma, 1946). Ve čtyřicátých a padesátých letech napsal řadu známých skladeb. Těžištěm C. tvorby byla vojenská a dechová hudba, v níž uplatňoval moderní prvky z oblasti taneční hudby od swingu až po beat. Od 1945 spolupracoval s Dechovou hudbou bratislavské posádky a s Ústřední hudbou ministerstva vnitra. V oblasti hudebně dramatické zaujal hudební veselohrou pro rozhlas ze studentského prostředí Ty si môj Romeo, moderním pohádkovým muzikálem o hloupém Honzovi Kouzelné rukavice na libreto Jaroslava Koenigsmarka podle románu Jaroslava Žáka a nedokončenou operetou na libreto Celestína Radványiho Kuruci. Zkomponoval scénickou hudbu ke hře A. Jiráska Lucerna. Psal orchestrální skladby a věnoval se instrumentacím děl jiných slovenských autorů. Byl členem porot, iniciátorem a organizátorem hudebně soutěžních relací. Od 1949 se stal členem Svazu slovenských skladatelů. Hudbě se věnovala i C. sestra Jarmila Reimannová (1926–1995), zpěvačka, a synové Peter (1949–1992) a Karol (* 1951), hudební skladatelé.

D: výběr: Enciány, 1945; Keď má žena dvadsať; Nečakaj ma už nikdy, 1946; Perníkové srdiečko; Rozprávka, 1947; Nie som už sám, 1955; Čaro a vidiny; Daj si šatôčku cez oči; Dnes ráno rozkvitol orgován; Kaskády; Letná slávnosť; Margaréty; Prosím valčík; Svadobný valčík; Z hôr do dolín; Ženský účes; Svitanie, 1973; Tanečná suita družby, 1985; orchestrální skladby: Fantázia pre harmoniku a estrádny orchester; Letom svetom; S vetrom opreteky; hudebně- dramatická tvorba: Ty si môj Romeo, 1948; Kouzelné rukavice, 1960.

L: T. Ursínyová, Cesty operety, Bratislava 1982, s. 130, 143n.; A. Truhlářová, Z. C., in: Rytmus 24, 1973, č. 12, s. 31n.; -odzo-, Z. C. 55-ročný, in: tamtéž 25, 1974, č. 12, s. 8n.; I. Buzoga, Náš hosť, in: tamtéž 30, 1979, č. 12, s. 32n.; I. Wasserberger, Z. C. 60-ročný, in: Hudební život 11, 1979, č. 24, s. 11; L. Šoltýs, Z. C. 70-ročný, in: tamtéž 22, 1990, č. 1, s. 7; EJ, s. 80n.; HS 1, s. 171; ESL 1, s. 332; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 161; BLS 2, s. 56n.

Anna Šourková