CACH Vojtěch 7.8.1914-30.9.1980

Z Personal
Vojtěch CACH
Narození 7.8.1914
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 30.9.1980
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 370-371

CACH, Vojtěch, * 7. 8. 1914 Vídeň (Rakousko), † 30. 9. 1980 Praha, dramatik, prozaik, publicista

Jeho otec byl krejčovským mistrem, funkcionářem krajanské sociálně demokratické organizace ve Vídni. Po převratu 1918 se rodina přestěhovala do Litomyšle, kde C. navštěvoval obecnou školu; 1926 se usadila v Holicích. 1933 maturoval C. na reálce v Pardubicích. 1933–34 byl volontérem hraničářského týdeníku Chebské hlasy, poté nastoupil vojenskou prezenční službu. Po jejím skončení (1936) střídal zaměstnání solicitátora, skladníka a příručího v obchodě, nedlouho byl bez místa. 1944 byl totálně nasazen v chemičce v Záluží u Mostu, odkud krátce před osvobozením uprchl k rodičům. 1945–46 pracoval jako agitační referent Ústřední rady odborů, 1946–47 jako kulturně propagační referent Severočeských hnědouhelných dolů v Mostě, 1947–48 vedl deník KSČ Sever v Ústí nad Labem, 1948–53 byl tamtéž tiskovým referentem oblastní ústředny ministerstva informací, 1953–55 pracoval ve stejné funkci v Děčíně. 1955 odešel natrvalo do Prahy a 1956–60 působil jako šéfredaktor měsíčníku Divadlo. Od 1961 se stal spisovatelem z povolání, 1969–70 redaktorem týdeníku Tvorba, 1970–74 dramaturgem Filmového studia Barrandov. Žil a zemřel v Praze na Vinohradech.

Literárně debutoval knihou reportáží z hornického severu Čas nestačí člověku (1949). Postupně se však etabloval i mezi českými dramatiky jako jeden z prvních představitelů socialistického realismu. Jeho původně rozhlasová hra DS 70 nevyjíždí byla 1948 inscenována ve smíchovském Realistickém divadle jako první reportážní drama s výrobní tematikou. O rok později se v Hornické komedii pokusil o dělnickou veselohru a dramatem Duchcovský viadukt (1950), poctěným 1951 státní cenou, zahájil tradici ideových her z dějin tzv. třídních bojů. Ve volné trilogii s pozdějším názvem Neústupní zpracoval nejprve události mostecké stávky za hospodářské krize (definitivní název Pevnost na severu, 1953), potom prosincové generální stávky 1920 (definitivní název Růžena Kalafová, 1954) a konečně mnichovského diktátu (definitivní název Příběh plukovníka Adamíry, 1956). Tato trilogie, která se stala vrcholem C. dramatických pokusů, měla zřejmou vzestupnou tendenci: od popisu dělnických bojů přes střet zájmů uvnitř měšťanské kladenské rodiny k poměrně účinné snaze přesunout dramatický konflikt do nitra silné jevištní postavy. Následující hry Moje teta, tvoje teta (1959), O koho se hraje (1973) a Oheň v zádech (1975) byly neúspěšné, s výjimkou vcelku šťastně koncipovaného dramatu z prostředí mladých lidí na městské periferii Kateřina (1961). C. prozaická tvorba, v níž především selhávala jeho schopnost jazyková a charakterizační, nedosáhla nikdy úrovně tvorby dramatické. Neúspěšný byl C. také jako autor detektivky i rozsáhlé monologické prózy. Jedině pokus o generační román Praskot ve větvích (1978) přinesl zjevný odklon od dosavadní schematičnosti. Zážitky z poválečného pohraničí autor viděl s jistou distancí a nadhledem. Jeho prózy pro mládež byly naopak ideově neutrální (Proč táta nepíše, Tajemství Anny Marie, Chlapec s klíčkem), byť ani v nich se neubránil povrchní ideologizaci (zejména Náklad do Hamburku, Na druhé straně plotu). C. se uplatnil rovněž jako autor rozhlasových her a několika dramatizací, bezvýznamná zůstala jeho tvorba filmového a televizního scenáristy, jakož i snahy na poli divadelní kritiky a teorie.

D: bibliografie in: SČS 1, s. 88n.; dvacet her uloženo v Divadelním ústavu (knihovna), Praha.

L: J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 65n.; nekrolog: (v), Zemřel V. C., in: Lidová demokracie 1. 10. 1980; Za V. C. Vzpomíná spisovatel Joža Mikula, in: Průboj 15. 10. 1980; ČS, s. 63n.; SČL, s. 46n.; SČS 1, s. 88n.; T. Studenovský – J. Bláha, Slovník českých autorů pro chlapce (a nejen pro ně), 2000, s. 24; Tomeš 1, s. 167; Český hraný fi lm 3, č. 50, 4, č. 358.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; Bibliografie Divadelního ústavu Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera