DAVID Vilém 20.12.1867-20.5.1938

Z Personal
Vilém DAVID
Narození 20.12.1867
Místo narození Praha
Úmrtí 20.5.1938
Místo úmrtí Plzeň
Povolání

67- Nakladatel nebo vydavatel 63- Spisovatel

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

DAVID, Vilém (též Vilda), * 20. 12. 1867 Praha, † 20. 5. 1938 Plzeň, žurnalista, beletrista

Pocházel z rodiny smíchovského tiskaře kartounů. Otec mu zemřel 1875, po čtyřech letech se rodina ocitla v bídě. D. byl dán do sirotčince, kde onemocněl plicní tuberkulózou. Do péče si ho vzal jeden z učitelů, díky němuž se vyučil truhlářem a získal slušné vzdělání v českém jazyce a literatuře. Nastoupil do Ringhofferovy továrny, zapojil se do sociálně demokratické odborové a vzápětí i politické organizace, od počátku 90. let přispíval do dělnického tisku, psal verše, povídky, satiry a divadelní výstupy. 1893 redigoval šest čísel sociálně demokratického satirického časopisu Bič, pro tiskový delikt a solidárnost s pokrokovými socialisty z okruhu Antonína Pravoslava Veselého, vězněnými na plzeňských Borech pro účast na údajném pokusu o protistátní spiknutí policií vymyšleného spolku Omladina, byl D. 1894 odsouzen k třinácti měsícům vězení. Po propuštění z Borů spolupracoval s brněnskou Rašplí, 1898 nastoupil v redakci plzeňského sociálně demokratického orgánu Nová doba, kde vedl kulturní rubriku. Od 1907 do odchodu do penze 1928 pracoval jako úředník okresní nemocenské pokladny v Plzni. Do vypuknutí první světové války vydal několik svazečků satirické poezie na aktuální témata (Dojmy z výstavy, 1897, Od srdce k srdci, 1902, Proslovy, 1914), populárních popěvků i písňových textů. D. byl veršovým samoukem, plně podléhajícím rétorické tradici starší české poezie. Dělnické písně druhé poloviny 19. století vydal v hodnotné Sbírce našich písní (1902). Dokumentární cenu měly jeho Vzpomínky politického trestance (1912). Z pasivity, již zaujal během světové války, vystupoval do konce života zřídka, nejvýrazněji ve dnech převratu 1918 jako člen Národního výboru v Plzni, mimo to se angažoval jen na místní úrovni.

L: R. Illový, Československá poesie sociální 4, 1925, s. 292–293; J. F. Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 78; V. Karbusický, Naše dělnická píseň, 1953, s. 265; Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 87, 108, 110, 114, 178, 181, 185 a passim; S. Cífka, České Budějovice v literatuře 1, 1972, s. 47; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 490; LČL 1, s. 516–517.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Martin Kučera