DILLINGER Petr 17.9.1899-24.4.1954

Z Personal
Petr DILLINGER
Narození 17.9.1899
Místo narození Český Dub
Úmrtí 24.4.1954
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

DILLINGER, Petr, * 17. 9. 1899 Český Dub, † 24. 4. 1954 Praha, grafik, malíř, pedagog

Rodina se 1907 odstěhovala do Prahy, kam byl přeložen otec, povoláním soudní kancelista. D. začal navštěvovat vinohradské reálné gymnázium, 1916 přestoupil na UMPRUM, kde se stal žákem J. Schussera a F. Kysely. Škola ho vybavila základy kresby a malby, kterou uplatnil ve své velmi rozsáhlé ilustrační i užité grafice. 1919–23 pokračoval na AVU zprvu u M. Pirnera, později na grafické speciálce u M. Švabinského. D. i celou jeho generaci ovlivnila poválečná doba reflektující prostředí všedního dne a prostých lidí. Okouzlily a inspirovaly ho motivy městské periferie a jejích obyvatel, postavy rybářů, převozníků, pradlen, pasaček ad., které zasazoval do romantických krajinných scenérií v Troji, Modřanech, Zlíchově, Hlubočepech a Zbraslavi. D. se zařadil do proudu sociálního umění, spíše však idylického ražení než sociálně kritického. Od 1922 D. grafiky reprodukovala Moderní revue a o dva roky později, kdy se stal členem SČUG Hollar, počal vystavovat na četných svazových výstavách doma i v zahraničí. Mezitím absolvoval krátký studijní pobyt v Itálii a 1923 v Paříži u F. Kupky. Ovlivněn francouzským uměním více inklinoval k ideálním krajinám, které zalidňoval protáhlými štíhlými, téměř odhmotněnými figurami. Ve Francii pobýval ještě 1930 a 1937.

Profesorem na veřejné Škole uměleckých řemesel v Brně byl jmenován 1928. Zapojil se do kulturního dění města a byl přijat do Skupiny výtvarných umělců. 1945 povolán na Státní grafickou školu zpět do Prahy, poté učil na VŠUP, v obou vedl oddělení knižní a užité grafiky.

Zanechal velké množství prací. D. volnou tvorbu reprezentovaly jak figurální výjevy, tak i krajiny a zátiší. Užitá tvorba zahrnovala ilustrace více než 80 knih, obálky více než 100 knižních titulů a bibliofilií, četná exlibris, návrhy poštovních známek. Nejčastěji spolupracoval s pražskými nakladatelstvími F. Topiče nebo Kvasničky a Hampla. D. maloval úspornou, ale výraznou linkou, kterou vertikálně protahoval postavy. Často užíval techniku dřevorytu a leptu. V závěru života se věnoval už jen grafice a ilustraci. Početné soubory grafik a kreseb byly uloženy ve sbírkách pražské NG a v brněnské MG. Během života i posmrtně mu byly uspořádány četné samostatné výstavy v českých zemích, účastnil se desítek kolektivních výstav doma i v Evropě. 1928 získal Strotorowovu cenu za dřevoryt Schody, 1930 čestné uznání na mezinárodní výstavě v Chicagu (dřevoryt Zahradník), 1936 na výstavě exlibris v Los Angeles a 1939 v soutěži o nejkrásnější knihu (za grafickou úpravu Cigánských melodií A. Heyduka Spolku českých bibliofilů). 1953 obdržel cenu za návrh výzdoby foyeru druhé galerie Národního divadla v Praze.

Od 1928 byl ženat s Vlastou, roz. Schätingerovou, spolu měli dva syny, Pavla (* 1935) a Ivana (* 1941). V Brně nese jeho jméno jedna z ulic v Řečkovicích; 1994 byla v D. rodišti otevřena jeho stálá expozice.

D: volná tvorba, výběr: Břehy (cyklus dřevorytů), 1923–24; Bedřich Smetana, 1924; Malostranské zahrady (cyklus 12 litografií), 1948; samostatné výstavy, výběr: Praha, SČUG Hollar, 1931, 1941, 1947, 1955, 1975; Praha, Galerie Práce, 1950; Praha, Galerie Paleta, 2008, 2009; Brno, Vaňkova galerie, 1931; Brno, Galerie SVU, 1936; Brno, Dům umění, 1947; Brno, Kabinet umění, 1955; Brno, Grafický kabinet, 1962; PNP, Chrudim 1999, 2000; Brno, MZM, 2000; Opava, Slezské zemské muzeum, 2002; Liberec, Oblastní galerie, 2004; Plzeň, Státní vědecká knihovna, 2004; Benešov, Muzeum Podblanicka, 2009; Písek, kulturní prostor Sladovna, 2010; knižní ilustrace, výběr: J. W. Goethe, Utrpení mladého Werthera, 1925; J. Neruda, Povídky malostranské, 1927; týž, Arabesky, 1928; týž, Pražské obrázky – Trhani, 1929; týž, Prosté motivy, 1930; týž, Hřbitovní kvítí, 1941; A. Wenig, Žito čaroděj a jiné povídky o šibalstvích a kouzlech, 1928; K. H. Mácha, Marinka, 1929; A. Novák, Duše Brna a jeho kultura slovesná, 1932; B. Němcová, Babička, 1940; B. Beneš-Buchlovan, Kytička kvítí, 1942; K. Bochořák, Zápisník, 1943; M. Elpl, Marco Polo, 1944; týž, Tři zlaté poháry, 1947; V. Beneš Třebízský, Z letopisů a kronik; Pohádky a pověsti karlštejnského havrana, 1950; W. M. Thackeray, Růže a prsten, 1950; K. Světlá, Můj Ještěd, 1951; A. V. Šmilovský, Za ranních červánků, 1952; H. Malířová, Pohádky, 1953; I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky, 1954 (nedokončeno); J. Pilař, Popelka, 1955.

L: A. Wenig, P. D., in: Úsvit 6, 1925, č. 11; A.Veselý, P. D. – Grafik a malíř, in: Sborník Hollar 8, 1931/32; J. B. Svrček, Moderní výtvarné umění na Moravě – P. D., 1933; K. Harain, Knižní umění P. D., in: Sborník Hollar 18, 1942; K. Štika, P. D. zemřel, in: tamtéž 24, 1954; J. Hoffmeisterová, Don Quijote v české grafice, in: tamtéž 27, 1955; H. Kusáková-Knozová, Notizen zur frühsozialen Grafik P. D., in: SPFFBU, F 8, 1964; K. Holešovský, K ilustrační tvorbě brněnského období P. D., in: Brno v minulosti a dnes, 1963; M. Žáčková, P. D., diplomová práce, FF MU Brno 1998; Toman 1, s. 160; K. Svobodová, Umělec spjatý s Brnem, in: Rovnost 27. 9. 1979; SČSVU 2, s. 45–46; Saur 27, s. 405; B. Stehlíková, P. D. mimo Brno, 2001, s. 79–82; A. Strnadová, P. D. (1899–1954), výběr z grafické tvorby, 2004; M. Trnka, Šumavské kořeny P. D., in: Rodopisná revue (Jihočeská univerzita, České Budějovice) 2004, č. 1, s. 6–9; B. Stehlíková, Abeceda lásky, 2009, s. 49–52.

P: Český Dub, Muzeum Podještědí a v majetku Ivana D., Praha, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivan Dillinger, Marie Makariusová, Tomáš Sekyrka