DITTRICH Franz 16.10.1815-29.8.1859

Z Personal
Franz DITTRICH
Narození 16.10.1815
Místo narození Mikulášovice u Rumburka
Úmrtí 29.8.1859
Místo úmrtí Mikulášovice u Rumburka
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 229

DITTRICH, Franz, * 16. 10. 1815 Mikulášovice u Rumburka, † 29. 8. 1859 Mikulášovice u Rumburka, lékař patolog, internista

Vystudoval gymnázium v Litoměřicích a lékařskou fakultu na pražské univerzitě. Od počátku byl zaujat anatomickým bádáním pod vedením J. Hyrtla, později patologickou anatomií i klinickou medicínou ve spolupráci s přítelem A. Jakschem. S ním a J. Oppolzerem, J. Hamerníkem, F. Arltem i dalšími se ve druhé polovině 30. let školil ve Vídni u K. Rokitanského a J. Škody a jejich moderní učení pomáhal šířit na pražské univerzitě. Po obhájení disertace o operacích šedého očního zákalu byl 1841 v Praze promován doktorem medicíny a o rok později doktorem chirurgie. Od 1843 pracoval v pražské všeobecné nemocnici jako výpomocný lékař v Jakschově oddělení prsních chorob, později jako sekundář v Kiwischově oddělení ženských chorob a 1845–50 jako asistent katedry patologické anatomie. Tam byl odcházejícím přednostou V. A. Bochdalkem navržen na suplenturu, přednost však dostal J. Dlauhý, a teprve po jeho odchodu do Vídně (1848) byl suplováním pověřen D.

Nepočetnými, ale cennými patologicko-anatomickými a interními pracemi o rakovině žaludku, příjici jater, zánětu srdečního svalu aj., publikovanými od 1848 převážně v pražském periodiku Vierteljahrschrift für praktische Heilkunde, zaujal i slavného R. Virchowa. Poté, co se prvním řádným profesorem patologické anatomie v Praze stal 1849 curyšský J. Engel, habilitoval se D. 1850 v Erlangen z vnitřního lékařství prací o Laennekově plicním infarktu a téhož roku tam byl jmenován řádným profesorem a přednostou lékařské kliniky po zemřelém C. F. Canstattovi. Jako vědec i učitel rychle získal úctu akademické obce: už 1852 a znovu 1855 byl zvolen prorektorem erlangenské univerzity. Profesuru mu nabízely Heidelberg, Tübingen, Rostock, Jena, znovu Heidelberg, Würzburg a konečně i Praha: všechny nabídky však odmítal, třebaže si na lékařské fakultě v Erlangen znepřátelil téměř všechny kolegy. Ti, v čele s průkopníkem etylchloridové anestezie J. F. M. Heyfelderem, ho zažalovali u bavorského krále za rozvracení lékařského studia, degradaci fakulty na cvičiště, absolventů na jednostranné rutinéry a pacientů na objekty bádání, jejichž léčba je podružná. D. byl rozhodnut Erlangen opustit, univerzitní senát ale vyslal prorektora Hoffmanna a prokancléře Schmidtleina do Mnichova a dosáhl předčasného odchodu Heyfeldera do výslužby (1854). D. dostal 1855 od krále rytířský řád za občanské zásluhy a 1856 obdržel čestné občanství města Erlangen. Téhož roku však onemocněl mozkovou chorobou, 1858 byl nucen vzdát se přednášek a zakrátko zemřel. Dodnes jeho jméno připomínají D. zátky v průduškách a ve sputu při zánětech plic a průdušek nebo při chorobném rozšíření průdušek; D. stenóza je zúžení pravé srdeční komory, kterým se její výtoková část stává „třetí komorou“.

D: Conspectus cataractarum in clinico et consignatione ophthalmiatrica operatarum, Pragae 1841 (disertace); Ueber den Laennec’schen Lungeninfarct, Erlangen 1850 (habilitační spis); Beiträge zur pathologischen Anatomie der Lungenkrankheiten, Erlangen 1850.

L: Wurzbach 24, s. 390; ADB 5, s. 267; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 191; tamtéž 6, 1888, s. 706; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung S. Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 218; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 399 (s neúplnou bibliografií); T. Kolde, Die Universität Erlangen unter dem Hause Wittelsbach 1810–1910, Erlangen – Leipzig 1910, s. 415n., 514, 515, 520; O. Nitzsche, F. von D. 1815–1859: Pathologischer Anatom in Prag und Kliniker in Erlangen, München – Berlin 1937; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Wien 1947, s. 237; E. C. Kelly, Encyclopedia of Medical Sources, Baltimore 1948, s. 112n.; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 36, 39, 65, 130, 247; ÖBL 1, s. 188 (bibliografie); E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 146; Koerting, s. 136, 138n.; World Who’s Who in Science from Antiquity to the Present, Chicago 1968, s. 464; BL 1, s. 258; G. Thiele (ed.), Handlexikon der Medizin, München – Wien – Baltimore 1980, 1, s. 536; BSPLF 1, s. 87n.; DBE 2, s. 562.

P: Archiv UK Praha, Matricula facultatis medicae Pragensis ab anno 1784 (M 64), s. 85, 88.

Pavel Čech