DNISTRJANSKYJ Stanislav Severynovič 13.11.1870-5.5.1935

Z Personal
Stanyslav Severynovič DNISTRJANSKYJ
Narození 13.11.1870
Místo narození Ternopil (Ukrajina)
Úmrtí 5.5.1935
Místo úmrtí Užhorod (Ukrajina)
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 58- Teoretik nebo historik státu a práva

61- Pedagog

DNISTRJANSKYJ, Stanyslav Severynovič, * 13. 11. 1870 Ternopil (Ukrajina), † 5. 5. 1935 Užhorod (Ukrajina), právník, politik

Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1894), ve studiu pokračoval v Berlíně a Lipsku. Po habilitaci 1898 přednášel 1899–1918 civilní právo na univerzitě v haličském Lvově, od 1901 jako profesor s ukrajinským vyučovacím jazykem; 1907–18 byl poslancem říšské rady za (ukrajinskou) národně demokratickou stranu a předsedal komisi pro reformu civilního práva. Byl předsedou Společnosti ukrajinských právníků ve Lvově, na jejímž prvním sjezdu 1914 zdůvodnil právo Ukrajinců na sebeurčení a vlastní rozvoj a navrhl zřízení nezávislé ukrajinské univerzity ve Lvově; záměr ale zmařila první světová válka. 1918 navrhl ústavu (krátkodobé) Západoukrajinské lidové republiky. Po připojení Haliče k Polsku, s nímž nesouhlasil, usiloval o vznik ukrajinské univerzity v zahraničí. Tato univerzita byla založena v lednu 1921 ve Vídni, na podzim přenesena do Prahy, kde zahájila výuku v prvním semestru pro 700 studentů. D. byl jmenován profesorem civilního práva a 1922/23 rektorem. Přednášel také civilní právo na Německé univerzitě v Praze a byl členem zkušební komise.

Psal studie v ukrajinštině, němčině a češtině o civilním právu, zvláště o obligaci, vlastnictví a obecné právní vědě; obsáhl však všechny oblasti práva – státní, občanské, rodinné, autorské, teorii a dějiny státu a práva i mezinárodní soukromé právo. V pracích o formách a metodách vlády stavěl suverenitu lidu nad suverenitu státu. Náležel k sociologické škole práva; snažil se změkčovat právní pozitivismus důrazem na sociální charakter norem a přirozených principů práva. Jeho vlastní výklad právní svobody byl později přijat rakouskými civilními právníky. Významně ovlivnil rozvoj ukrajinské právní vědy jako autor prvních právnických spisů v ukrajinštině, počínaje překladem německé práce pod názvem Cyvilne pravo (1919), jímž vytvořil základ ukrajinského právnického názvosloví.

Od 1927 byl řádným členem Všeukrajinské akademie věd, 1933–35 předsedou Ukrajinského právnického spolku. Aktivně přispíval k posilování česko-ukrajinské vzájemnosti. Zpráva o uvěznění nejlepšího přítele, geografa S. Rudnyckého (zemřel v sovětském gulagu; jeho korespondence s D. byla vydána 1991 v Edmontonu), zhoršila jeho srdeční chorobu. 1934 odešel z Prahy do tehdy československého Užhorodu.

Manželka Sofija D. (1885–1956), vynikající pianistka, zachránila jeho rozsáhlý archiv.

D: Polahoda škody z ohljadu ekonomičnoho i socyjalnoho, Lviv 1897; Das Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Rechte, Wien 1898; Zaručyny v avstryjskim pravi: habilitac. vyklad, Lviv 1899; Prava ruskoji movy u lvivskim unjiversytetji, Lviv 1901; Zvyčajeve pravo ta socyjalni zvjazky, Lviv 1902; Die Aufträge zugunsten Dritter: eine civilistische Untersuchung mit besonderer Berücksichtigung des österreichischen und deutschen bürgerlichen Gesetzbuchs, Leipzig 1904; Eine selbständige ruthenische Universität in Lemberg: Erwiderung und Vorschlag, Ödenburg [1905]; Avstryjske pravo obljihacyjne, Lviv 1909; Cyvilne pravo (překlad z němčiny), Wien 1919; Ukrajina a mírová konference, 1919; Ukrajinci Čechům, Praha – Kyjev 1919; Dingliche und persönliche Rechte, Jena 1921; Zahalna nauka prava i polityky 1, 1923; Nova deržava, Wien 1923; Providnji dumky v istoriji i teoriji mižderžavnoho pryvatnoho prava, 1923; Ričeve pravo, 1923; Pohljad na teoriji prava ta deržavy, Lviv 1925; Zur Lehre von der Geschäftsführung, Jena 1926; Základy moderního práva soukromého, 1928; Zur Geschichte und Theorie des internationalen Privatrechtes, Wien 1929; Allgemeine Bemerkungen zum neuen Entwurf eines čechoslovakischen bürgerlichen Gesetzbuches, Wien 1933; Der čechoslovakische Entwurf und der polnische Kodex des Obligationenrechts, Wien 1934; Dva pojmy, 1934; Die Rezeption des österreichischen Privatrechts in der Tschechoslowakei und in Jugoslawien, Berlin [1935].

L: E. Chalupný, D. S., in: Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, 1931, s. 113; OSND 2/1, s. 181; F. S. Zoll, Stanisław D., Warszawa 1936, s. 1–7; V. Kubijovyč (ed.), Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1984, s. 710; M. Mušynka (ed.), Akademik S. D. 1870–1935: biobibliohrafija, Kyjiv 1992; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945, 1996, 1/1, s. 216; P. Stecjuk, S. D. jak konstytucionalist, Lviv 1999; Zolota knyha ukrajinskoji elity 1, Kyjiv 2001, s. 494n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Čech