DOHNAL Jiří 12.8.1905-9.9.1984

Z Personal
Jiří DOHNAL
Narození 12.8.1905
Místo narození Holoubkov u Rokycan
Úmrtí 9.9.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 273-274

DOHNAL, Jiří, * 12. 8. 1905 Holoubkov u Rokycan, † 9. 9. 1984 Praha, herec, režisér

Syn úředníka v železárnách. Otec padl během první světové války a rodina poté žila ve Strašicích u Rokycan u dědečka z matčiny strany, na jehož popud se D. vyučil zámečníkem a začal pracovat v holoubkovských železárnách. Od dětství hrával ochotnické divadlo, a když 1923 ztratil práci, stal se 1923/24 členem venkovské divadelní společnosti Alfréda Vladyky v Rokycanech. Odtud přešel na krátkou dobu (1924/25) do Východoslovenského národního divadla v Košicích, kde dostával převážně epizodní role ve zpěvohře a činohře, a potom do divadelních společností R. Branalda a H. Kleina (1925/26). Jako profesionální herec působil 1926–31 a 1932–34 v Městském divadle v Plzni, v sezoně 1931/32 v české činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde ztvárnil 13 rolí (některé i ve slovenských inscenacích) a 1935–82 (s přerušením 1944–46) hrál v Národním divadle v Praze, 1969–72 byl uměleckým šéfem činohry. 1944 odešel do Intimního divadla, 1945 byl spoluzakladatelem Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (s Janem Škodou a bratrem Jaromírem) a do 1946 jeho prvním ředitelem, 1970–74 pracoval jako umělecký šéf Divadla Jaroslava Průchy v Kladně; od 1982 žil na odpočinku v Praze. Divadlu se věnoval i jeho mladší bratr režisér Jaromír D. (1912–1991).

D. patřil k významným představitelům českého herectví, do povědomí diváků se zapsal jako milovník, romantik, citlivý snílek, ale především jako mužný a přímočarý hrdina v žánrově rozmanitém repertoáru (300 jevištních a na 70 filmových, televizních a rozhlasových rolí). K tomuto typu postav ho předurčovaly jeho fyzické předpoklady: přitažlivý zjev, melodický hlas, lyrický projev a čistá jevištní dikce. Ztělesnil řadu postav světové dramatiky. Svým hereckým naturelem se stal v mládí především představitelem klasického českého repertoáru, zejména tylovským hercem, od 40. let se přehrál do charakterních rolí ponejvíce ve hrách českých a ruských, v závěru divadelní kariéry hrával kladné a rázovité hrdiny. Uplatnil se rovněž jako divadelní režisér (např. A. Jirásek, Kolébka, 1959; J. Průcha, Hrdinové okamžiku, 1963).

Od 30. let se začal objevovat i na filmovém plátně, a to v rolích milovníků v divácky vděčných, ale nenáročných filmech S. Innemanna, V. Slavínského, J. Svitáka, V. Kubáska a V. Binovce, které mu zajistily širokou popularitu. Umělecky hodnotnější větší i epizodní úlohy mu poskytly snímky M. Friče (malíř Emil Růžička, Ulička v ráji, 1936; fotbalista Franta Cikán, Lidé na kře, 1937), S. Innemanna (titulní role, Švanda dudák, 1937), M. Cikána (Števa Buryja, Její pastorkyňa, 1938; Oldřich, Karel a já, 1942), M. J. Krňanského (Vejvara, Otec Kondelík a ženich Vejvara, 1937), F. Čápa (Jakub Míla, Babička, 1940; Pavel Zgabaj, Děvčica z Beskyd, 1944). Po válce mu také film, podobně jako divadlo, nabídl charakterní role, k nimž patřily: Perout (Léto, režie K. M. Walló, 1948), Jíra (O ševci Matoušovi, režie M. Cikán, 1948), historické postavy jako P. J. Šafařík (Revoluční rok 1848, režie V. Krška, 1949), J. Arbes (Mikoláš Aleš, režie V. Krška, 1951), hrabě Bukvoy (Posel úsvitu, režie V. Krška, 1950). D. ve filmu dvakrát představoval prezidenta K. Gottwalda, a to v Cikánově dramatu Výstraha (1953) a v Tomanově Tankové brigádě (1955). Poté se jako významný komunistický funkcionář ve filmu objevoval jen zřídka (Žižkovská romance, 1958; Konečná stanice, 1981; Šílený kankán, 1982), častěji jak herecky, tak režijně spolupracoval s rozhlasem a televizí. Objevil se např. v televizním seriálu Dnes v jednom domě (1979).

Od 30. let se angažoval v Levé frontě, byl členem Svazu českých dramatických umělců, antifašistického Klubu českých a německých divadelníků (1936) a získal četná vyznamenaní: 1958 zasloužilý umělec, 1964 Řád práce, 1968 zasloužilý člen Národního divadla, 1971 národní umělec, 1980 Řád Vítězného února.

D: role ve Slovenském národním divadle v Bratislavě: Essex (F. Bruckner: Alžběta Anglická, 1931); Laertes (W. Shakespeare: Hamlet, 1931); Radúz (J. Zeyer: Radúz a Mahulena, 1931); Svatoboj (I. Stodola: Král Svatopluk, 1931); role v ND Praha, výběr: Frondoso (Lope de Vega: Vzbouření na vsi, 1935); Milenec (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota, 1938); Antonín (J. K. Tyl: Paličova dcera, 1939); Václav (S. Lom: Karel IV., 1940); Jason (Euripides: Medeia, 1942); Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1943); Cléantes (Molière: Tartuffe, 1944); Veles (J. Toman: Slovanské nebe, 1948); Petruccio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1950); Jakub Vojnar a Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka, 1951); Jánošík (J. Mahen: Jánošík, 1958); Sochař (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, 1965); Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Cesta do Ameriky aneb Lesní panna, 1966); Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti, 1970); Brabanzio (W. Shakespeare: Othello, 1972); Ivan (A. Jirásek: Lucerna, 1976); Starý kuchař (L. N. Tolstoj: Není nad vzdělanost), 1978.

L: ND a jeho předchůdci, s. 75–77 (se soupisem divadelních rolí); Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, s. 316; BLS 2, s. 285; Tomeš 1, s. 142; Příběh J. D., in: Kinorevue 6, 8. 5. 1940, s. 222, 232–233; FPH 1, s. 83–85 (se soupisem filmových rolí a bibliografií); M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 207–209; J. D., in: Cinema 2008, č. 212, s. 111 až 112; http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí v ND).

P: Divadelní ústav Praha, dokumentace.

Marie Makariusová, Anna Šourková