DOLEŽAL Pavel 20.1.1700-29.11.1778

Z Personal
Pavel DOLEŽAL
Narození 20.1.1700
Místo narození Skalica (Slovensko)
Úmrtí 29.11.1778
Místo úmrtí Vyšná Boca (Slovensko)
Povolání 55- Jazykovědec

DOLEŽAL, Pavel (též DOLESCHALL), * 20. 1. 1700 Skalica (Slovensko), † 29. 11. 1778 Vyšná Boca (Slovensko), jazykovědec, překladatel, spisovatel, pedagog, evangelický duchovní

Pocházel z česko-moravské exulantské rodiny Šimona a Marie D., měl 7 sourozenců. Od 1706 navštěvoval školu v rodišti, poté se vyučil soukeníkem, řemeslu se však nevěnoval. 1720 se vydal na vandr do Šoproně, kde se dále vzdělával, ve studiu pokračoval na gymnáziu v Győru, na univerzitě ve Wittenbergu, kterou 1730 absolvoval. Působil 1730–32 jako vychovatel v Dolní Lužici, 1733–35 jako soukromý učitel ve Vídni, 1735–37 varhaník německé církve v Nemescsó poblíž Szombathelye, 1737 korektor a 1738–43 vyučoval na německé evangelické škole v Prešpurku (Bratislava). 1743 až 1746 byl opět vychovatelem a současně dvorním kazatelem v Zemianském Podhradí u Trenčína, 1746–62 evangelickým farářem a učitelem v Necpalech u Martina, od 1763 až do smrti kazatelem ve Vyšné Boce v Nízkých Tatrách.

Formovalo ho bratislavské prostředí, především okruh spolupracovníků M. Bela, ideologicky čerpal z pietismu, k němuž získal sympatie v době univerzitních studií ve Wittenbergu, později ho ovlivnila díla raných osvícenců. Patřil k předním dobovým jazykovědcům. Předmětem jeho zájmu se stala biblická čeština na Slovensku, z níž vyšel, pokusil se ji v domácím prostředí porovnat s její hovorovou poslovenštěnou podobou a kodifikovat ji. Dokumentuje to zejména dílo Grammatica Slavico-Bohemica (1746), v němž popsal pravopisnou a jazykovou normu biblické češtiny v konfrontaci se slovakizovanou češtinou, resp. bohemizovanou slovenštinou, která se tehdy používala v evangelickém prostředí. Tato práce, k níž napsal úvod M. Bel, se stala jedním z pramenů pro A. Bernoláka při konstituování spisovné slovenštiny. Obsahovala také kapitoly o pravopisu, etymologii, skladbě i prozódii, přispěla ke zdomácnění přízvučné prozódie. Jako předchůdce J. Dobrovského zpracoval D. klasifikaci českých sloves, upozornil na rozdíly mezi slovenským a českým jazykem, češtinu charakterizoval jako jedno ze slovanských nářečí. Vydal i učebnici latiny Donatus… (1748) a několikasvazkový slovník, pojmenovaný podle autora nejrozsáhlejší latinské učebnice Aelia Donata, která obsahovala poučení o skloňování a časování, přísloví, bajky a otázky na cvičení důvtipu. Jeho další práce Orthographia Bohemico-Slavica a Elementa linguae Slavo-Bohemicae (1752) patřily k menším příručkám určeným k výuce biblické češtiny a jejímu použití v praxi.

Jako pedagog kladl důraz na vyučování v mateřském jazyce. Pro potřeby škol a dětí sestavil obrázkový slabikář s veršíky na každé písmeno (1742) a veršované výtahy ze Starého a Nového zákona (1745). Byl autorem několika duchovních písní do Jakobeiho Funebrálu a latinských spisů náboženského charakteru. Věnoval se i překladům pedagogické literatury z němčiny.

D: Imperatorum Romanorum nomina at symbola, Prešpurk (Bratislava) 1742; Orthographia Bohemo-Slavica, Levoča 1742; Sama učící abeceda aneb syllabikář, Prešpurk (Bratislava) 1742; Biblí svatá rytmovňími summovňíky představená, b. m. 1745; Donatus latino-germanico-hungarico-bohemicus, Prešpurk (Bratislava) 1746; Grammatica Slavico-Bohemica…, Prešpurk (Bratislava) 1746; Elementa linguae Slavo-Bohemicae, Levoča 1752; Vocabula symphona novomodo tyrunculorum captui accommodata, Prešpurk (Bratislava) 1760.

L: J. Ďurovič, Evanjelická literatúra do tolerancie, Martin 1940, s. 234n.; P. D. – pedagóg a spisovateľ (1700–1778), Bratislava 1978; P. D. a jeho doba, in: Zborník múzea školstva a pedagogiky na Slovensku, Bratislava 1978; R. Krajčovič – P. Žigo, Dejiny spisovnej slovenčiny, Bratislava 1990, s. 78; Listy Mateja Bela (ed. J. Pavelek), Martin 1990, s. 404; Evanjelici v dejinách slovenskej kultúry 1, Liptovský Mikuláš 1997, s. 66; Slovník slovenských spisovateľov, 1999, s. 103–104; L. Ďurovič, P. D., in: Slovenská reč 65, 2000, č. 1, s. 22–32; M. Kovačka, Doležalovci a Turiec, in: Zemianske Podhradie – križovatka slovenských dejín, Nové Mesto nad Váhom 2001, s. 35 až 43; E. Tkáčiková, Chvály a obrany slovenčiny s dôrazom na P. D., tamtéž, s. 7–14; Encyclopaedia Beliana 3, Bratislava 2003, s. 465n.; BLS 2, s. 295n.

Alena Táborecká