DOMAŠKA Mikławš Romuald 28.7.1869-2.7.1945

Z Personal
Mikławš Romuald DOMAŠKA
Narození 28.7.1869
Místo narození Koslow/Casslau (Horní Lužice, Německo)
Úmrtí 2.7.1945
Místo úmrtí Worklecy/Räckelwitz (Horní Lužice, Německo)
Povolání 63- Spisovatel
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 303

DOMAŠKA, Mikławš Romuald, * 28. 7. 1869 Koslow/Casslau (Horní Lužice, Německo), † 2. 7. 1945 Worklecy/Räckelwitz (Horní Lužice, Německo), římskokatolický kněz, spisovatel, publicista

Syn rolníka. Navštěvoval děkanskou školu v Budyšíně a 1885–91 německé malostranské gymnázium v Praze jako chovanec Lužického semináře. Za studií se stal členem studentského spolku Serbowka a přispíval do rukopisné antologie prvotin Kwětki. 1891 vstoupil v Oseku u Duchcova do cisterciáckého řádu a přijal jméno Romuald, v Litoměřicích vystudoval teologický seminář. Od 1894 byl členem Matice srbské. Jako kaplan sloužil 1896–1906 v hornolužickém klášteře St. Marienstern, 1906 v Oseku, 1906–07 ve Vysočanech u Žatce a 1907–09 v Jeníkově u Teplic (učil náboženství německé i české děti), jako administrátor působil 1909–36 v Róžantu (Rosenthal u Budyšína), jako probošt 1936–40 v St. Mariensternu. Udržoval i styky s českými odborníky na lužickosrbskou otázku, zejména s J. Pátou.

Už v Praze psal romantické povídky, publikoval však, počínaje vánoční hrou pro děti na námět apokryfní legendy Slepy Benjamin, až za působení v Róžantu. U příležitosti slavnostní korunovace tamní zázračné sošky (1928), o niž se zasloužil, vyšlo D. obrázkové album o tomto poutním místě a byla provedena jeho náboženská hra o nalezení sošky. V měsíčníku Łužica a deníku Serbske Nowiny uveřejňoval (často pod pseudonymem Ilsan) črty z cest po Evropě a jiné kratší prózy, z nichž nejzdařilejší byly novely a povídky s historickými i fiktivními náměty zasazenými do Čech (Pokładopytaŕ o hledači pokladů, Le chevalier de Saxe o vnuku krále Augusta II. Josefu Xaverovi, uprchlém z carského dvora a zákeřně zabitém poblíž Oseku), převážně však do rodné Lužice. Usiloval o povznesení sebevědomí lidu (Napoleon a serbski wojak, Swobodni). Jím zorganizovaná pocta k 100. výročí smrti národního buditele B. T. Měta v Róžantu 1935 byla jednou z posledních lužickosrbských manifestací v éře nacismu. D. sbírka sociálně kritických povídek (1936) se octla na seznamu zakázané literatury. Stal se posledním předsedou Koła serbskich spisowaćelow před jeho zákazem 1937. Jako nežádoucí osoba byl 1940 z Lužice vyhnán; uchýlil se do kláštera v Oseku a setrval tam jako konventuál do počátku května 1945, kdy se nemocný vrátil do rodiště.

D: Slepy Benjamin, Budišin 1912; Namakanje hnadowneje postawy w Róžeńće (rukopis); Tysac lět hnadowne městno Róžant, Dresden 1928; Něšto ze spisa „Epitome historiae Rosenthalensis“ Jakuba Ticina z lěta 1692, in: Časopis Maćicy Serbskeje 84, 1931, s. 76–83; Napoleon a serbski wojak, in: Łužica 46, 1931; Pokładopytaŕ a Le chevalier de Saxe, stawizniskej powědańčcy, Budišin 1931; Wrjós: Powědańčko z Delan, tamtéž 1934; Swobodni, powědańčko z našeho časa, tamtéž 1935; Wbohec mosty, Pilatusowy jězor a druhe powědańčka, tamtéž 1936; Wokoło stareho młyna, zběrka powědańčkow, tamtéž 1961, 2. vyd. 1963.

L: O. Wićaz, Administrator P. R. D., in: Łužica 44, 1929, s. 50n.; OSND 2/1, s. 200; KSN 3, s. 422; J. Páta, Lužice, 1946, s. 94, 248; Lm, Wuhnaty serbsky wótčinc-spisowaćel, in: Nowa doba 3, 1949, s. 87; A. Frinta, Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, 1955, s. 82, 119n., 122; J. Młynk, Spisowaćel z delanskich wrjosow, in: Nowa doba 24. 9. 1966, s. 224, přił. Předźenak; NBS, s. 116n.; V. Bok – V. Macháčková-Riegerová – J. Veselý a kol., Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987, s. 191; Z. Boháč, České země a Lužice, Tišnov – Budyšín 1993, s. 25, 37, 121; D. Scholze-Šołta, Kolportage in der Zwischenkriegszeit. Der sorbische Mönch und Schriftsteller R. M. D., in: Minderheiten und Mehrheiten in der Erzählkultur (ed. S. Hose), Bautzen 2008, s. 170–178.

Pavel Čech