DONÁT Václav 7.5.1869-3.5.1954

Z Personal
Václav DONÁT
Narození 7.5.1869
Místo narození Chrášťany u Rakovníka
Úmrtí 3.5.1954
Místo úmrtí Plaveč u Znojma
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

DONÁT, Václav (též DONAT), * 7. 5. 1869 Chrášťany u Rakovníka, † 3. 5. 1954 Plaveč u Znojma, statkář, politik

Bratr elektrotechnika Josefa D. (1858–1937). Po maturitě na gymnáziu v Kolíně studoval na univerzitě v Lipsku. Již tehdy ho zaujal agrární program Alfonse Šťastného, zcela se s ním ztotožnil a propagoval ho. Zemědělství se věnoval celý život, od 1894 vzorně hospodařil na statku v Pavlově u Pelhřimova, kam se rodina přestěhovala. Po vzniku České strany agrární byl 1899 zvolen jejím okresním tajemníkem, členem okresního zastupitelstva a později okresním starostou. Inicioval elektrifikaci tehdejšího pelhřimovského okresu, založení Hospodářského a vodního družstva v Pelhřimově, stal se i členem okresního výboru Zemědělské rady. Ve volbách 1907 neúspěšně kandidoval na poslance říšské rady a bojoval s klerikály. Ve volbách 1911 se za agrárníky stal poslancem a mandát vykonával do konce první světové války. Získal pověst schopného národohospodáře. Od podzimu 1918 předsedal Národnímu výboru v Pelhřimově a působil dva roky v Revolučním národním shromáždění. 1921 se stal senátorem (nastoupil jako náhradník zemřelého J. Hyrše z Okrouhlice) a do 1938 předsedal klubu senátorů Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Vypracoval se v jednoho z jejích vůdčích představitelů. Byl mluvčím především lihovarníků, vlivným členem vedení a spravoval finance. Ve dvacátých letech úzce spolupracoval s předsedou strany A. Švehlou, v posledním desetiletí první republiky se přikláněl k pravému křídlu agrárního hnutí.

Po tzv. lihové aféře a rezignaci Karla Práška, agrárního politika a prvního československého ministra zemědělství, byl D. 1924 zvolen předsedou senátu Národního shromáždění (do 1926), pak pověřen až do 1939 funkcí místopředsedy. Již od 1914 patřil mezi členy správní rady Agrární banky. 1918 důrazně vstoupil do letitého sporu mezi odborným vedením banky a její správní radou. Patřil ke kritikům „mnohoobročnictví“ členů ředitelství, jejich často neodborného vedení banky a nedostatečného informování správní rady o finančních transakcích ústavu. Nakonec neuspěl, většina členů správní rady se postavila na stranu ředitelství banky. 1921 se angažoval v expanzi na Slovensko. V procesu posilování kapitálového podílu pražské Agrobanky v rafinerii lihu v Malackách, v jednom z nejmocnějších lihovarských podniků v republice, se objevil konkurent, Spišská rafinerie se sídlem v Levoči. Tehdy se zasadil o fúzi obou slovenských rafinerií, vznikla nová ekonomicky silná společnost, spadající do zájmové sféry Agrobanky. Své působení v její správní radě ukončil kvůli zvolení do funkce předsedy senátu Národního shromáždění. Od 1918 předsedal Československé komisi lihové a od 1921 Pojišťovně kvasného průmyslu. 1935 převzal po Adolfu Prokůpkovi předsednictví Zemědělské jednoty Československé republiky, celostátní zájmové organizace agrární strany řešící teoretické, odborně zemědělské a organizační otázky podnikání v zemědělství. Byl zvolen rovněž členem ČAZ, generálním radou Škodových závodů a správním radou lihovaru v Kralupech. Od druhé světové války se z politického dění stáhl. 1948 byl pavlovský statek znárodněn a D. vystěhován. Pobýval u příbuzných na Slovensku, v Berouně a v Brně. Dožil v domově důchodců v plavečském zámečku a byl pohřben v Rynárci u Pelhřimova. Do 1951 na pavlovském statku správcoval D. syn, který byl poté deset let vězněn.

L: Album representantů, s. 926; OSND 2/1, s. 207; Kolář Elity, s. 43–44; Tomeš 1, s. 248; J. Novotný – J. Šouša, Banka ve znamení zeleného čtyřlístku. Agrární banka 1911–1938 (1948), 1996, passim; K. Černý – L. Göbl – P. Krčál, Muži Masarykovy republiky a kraj Vysočina 1918–1938, 2008, s. 19–21; Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna (http://www.psp.cz/eknih/).

P: SOA Praha, matrika narozených římskokatolické fary Kněževes, 1866 až 1906, inv. č. 26, fol. 15.

Lubomír Slezák, Gustav Novotný