DOSTAL Adolf Bohuslav 30.12.1873-1939

Z Personal
Adolf Bohuslav DOSTAL
Narození 30.12.1873
Místo narození Veleslavín (Praha)
Úmrtí září 1939
Místo úmrtí Varšava (Polsko)
Povolání

63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista

45- Voják nebo partyzán

DOSTAL, Adolf Bohuslav, * 30. 12. 1873 Veleslavín (Praha), † září 1939 Varšava (Polsko), básník, překladatel, režisér, účastník 1. odboje

Byl nejstarším z deseti dětí cukrovarníka Leopolda D. (1835 až 1907) a Marie D., roz. Kallmünzerové (1847–1917), která 1868–73 působila pod jménem M. Horská jako členka souboru činohry Prozatímního divadla v Praze. Jeho sourozenci byli herečka Leopolda D. (1879–1972), režisér a herec Karel D. (1884–1966), malířky Marie D. (1877–1903) a Hana D. (1890–1981), ruský legionář Vilém D. (1881–1918) a zakladatel roty Nazdar ve Francii Václav D. (1888–1915), sestra Olga se provdala za bankéře Jaroslava Preisse. Jeho dalšími švagry byli oba manželé Leopoldy D.: pěvec Národního divadla Václav Kliment (1863–1918) a sochař Karel Dvořák (1893–1950). D. první žena Anna Červená (1881–1952) působila v činohře Národního divadla v Praze.

Po maturitě na kolínském gymnáziu studoval D. práva na české univerzitě, ta však pro svoji literární činnost nedokončil. Básněmi, fejetony a překlady přispíval pod pseudonymem Karel Verunský do Nivy, Světozoru, Vesny, Zlaté Prahy a postupně do řady dalších časopisů. Od 1901 pracoval v redakci Zlaté Prahy, po příteli J. Kvapilovi ji 1905–07 vedl. Ředitelem a režisérem Švandova divadla na Smíchově byl 1903–07, poté 1907–10 externím dramaturgem. Básnickou prvotinou Vadnoucí květy (1896) navázal na poezii J. Kvapila, J. Boreckého a O. Auředníčka. V pozdějších knižně a časopisecky publikovaných verších symbolizující a umírněně dekadentní poetiku jen málo proměňoval, sblížil se s básníky Moderní revue, ale mladočeská politická příslušnost způsobila, že s nimi zcela nesplynul. Z jeho beletrie zůstaly nejživější kniha sonetů Minuty, fejetony z cest Po stopách krásy a dvě knížky stylizovaných pohádek, vydaných pod často používaným pseudonymem A. Böhmová nebo Anička Böhmová (pseudonym Anna Böhmová, připisovaný mu sekundární literaturou, neužíval). Přeložil mj. svazek novel H. Manna, verše německých minnesängrů, H. Sachse a divadelní texty pro potřeby souborů Švandova divadla. Z knižních překladů se nejvýznamnějšími staly převody her E. Rostanda, L. Holberga a N. Machiavelliho. Uvedl se i jako autor dramatických scén a vydal publikaci k výročí Švandova divadla Čtyřicet let divadla na Smíchově: Kapitolky z dějin rozvoje českého divadla (1911). Přeložil i některá libreta, mimo jiné k Lehárově Cikánské lásce (b. d.). Před první světovou válkou žil v Luhačovicích. 1911 odešel do Krakova, aby pomohl navázat spolupráci s polskou modernou. Od léta 1914 sloužil na etapním velitelství v Krakově jako spojovací důstojník. Od léta 1917 se stal polskou spojkou tajného výboru Maffie (J. Kvapila). Organizoval kontakty českého domácího odboje s radikální polskou opozicí. Když přijel do Krakova delegát Národního výboru československého K. Locher, dal mu k dispozici zpravodajské zdroje, čímž se zasloužil o koordinaci české a polské konspirace v závěrečných týdnech války. Po vzniku nezávislého Polska přijal polské státní občanství, přestěhoval se do Varšavy, vstoupil do polské armády, kde spoluzakládal osvětovou službu. 1931 byl v hodnosti podplukovníka penzionován. Pracoval na poli polsko-československých styků jako překladatel z polštiny i dramat K. Čapka a F. Langera do polštiny, přispíval do českých listů, 1924–25 vydával revue Kultura Słowiańska, potom spolupracoval s redakcí demokratického časopisu Kurjer Polski. Zahynul při jednom z prvních náletů německého letectva na Varšavu.

L: R. Ferklová, A. B. D., 1978; E. Janský, Leopolda Dostalová, 1948, s. 22; L. Dostalová, Herečka vzpomíná, 1960, s. 14; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918, 1968, s. 500–510; F. Skácelík, Krásná setkání, 1970, s. 128, 326; LČL 1, s. 586–587 (kde bibliografie).

P: LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti); Biografický archiv ÚČL Praha; dokumentace Divadelní ústav Praha.

Martin Kučera