DOUDA František 23.10.1908-15.1.1990

Z Personal
František DOUDA
Narození 23.10.1908
Místo narození Lhota Samoty (č. o. Planá nad Lužnicí) u Tábora
Úmrtí 15.1.1990
Místo úmrtí Praha
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury

DOUDA, František, * 23. 10. 1908 Lhota Samoty (č. o. Planá nad Lužnicí) u Tábora, † 15. 1. 1990 Praha, atletický reprezentant

Prožíval mládí v lesích nedaleko Tábora. Začínal jako samouk s vlastnoručně zhotoveným oštěpem a diskem, teprve v kvartě táborské reálky 1925 poznal skutečné vrhačské náčiní. Při náhodné návštěvě atletických závodů v Táboře překonal dorostenecký rekord. O rok později zvítězil v pěti disciplínách (včetně skoku do dálky a výšky) na středoškolských hrách v Českých Budějovicích.

Po maturitě 1927 odešel do Prahy a pracoval jako poštovní úředník. Vstoupil mezi atlety Slavie, kde se jeho tréninku ujal úspěšný vrhač z počátku 20. století M. Šustera. D. záhy překonal hranici 14 metrů ve vrhu koulí a na řadu let se stal předním československým koulařem. Podobných úspěchů dosahoval v hodu diskem, i když mu v dalším rozvoji vadil zraněný loket.

Na OH 1928 v Amsterodamu neprošel kvalifikací ve vrhu koulí a v hodu diskem. 1931 překonal výkonem 16,04 m oficiální světový rekord v kouli. Zdálo se, že nedostatek peněz zabrání D. v cestě na OH 1932 v Los Angeles, ale tuto překážku překonal pomocí dobrovolné sbírky mezi poštovními zaměstnanci. Sponzorům se odvděčil ziskem bronzové medaile ve vrhu koulí, a to přes obnovené zranění lokte. Pouhých 6 cm ho dělilo od olympijského stříbra (v soutěži diskařů obsadil 14. místo). 1932 vytvořil nový světový koulařský rekord – 16,20 m, v Československu byl D. výkon překonán až 1951. Třetí místo obsadil ve vrhu koulí na prvním ME 1934 (Turín) a ve stejné disciplíně skončil jako sedmý na OH 1936 (Berlín). Závodní dráhu zakončil 1941. Během kariéry získal 18 titulů mistra republiky v kouli a disku a v období 1927–37 startoval v pětadvaceti mezistátních utkáních.

Krátkou dobu se věnoval výchově mládeže ve Slávii, ale později se vzdaloval působení ve sportu. Své zkušenosti popsal v knize Lehká atletika pro mládež (1954). Věnoval se svému povolání a ve dvaapadesáti letech dokončil studium oboru sdělovací techniky na elektrotechnické fakultě ČVUT. Až do odchodu do důchodu pracoval na ministerstvu spojů (resp. dopravy a spojů a po reorganizaci rezortu na Ústřední správě spojů).

D: Lehká atletika pro mládež, 1954 (člen autorského kolektivu).

L: ČBS, s. 253; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 158; ETK 1/1, s. 159; ETK 2/1, s. 129; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 1999, s. 89n.; J. Jirka a kol., Kdo byl kdo v české atletice, 2000, s. 31–32; A. Janecký, Slavné postavy naší atletiky, 1946, s. 387–392; Olympijská medaile z Los Angeles, in: A. Janecký a kol., Zlatá kniha atletiky, 1978, s. 56–59; A. Kuchen a kol., Atletika, encyklopédia, Bratislava 1985, s. 56; V. Zápotocký, Úsměvy šampiónů, 1998; G. Vlk, Proč se Jandera zlobí na D., in: Československý sport 17. 9. 1955; (sine), Sobecká gratulace F. D., in: tamtéž 23. 10. 1958; O. Mašek, Nikdy nic na polovic, in: tamtéž 4. 6. 1960; týž, S D. „nedokončená“, in: tamtéž 19. 10. 1973; týž, Dokončená (zatím...), in: tamtéž 22. 10. 1973; O.M. (= týž), D. sedmdesát, in: tamtéž 21. 10. 1978; P. Kovář, Koulař hledal svůj kruh, in: Lidová demokracie 21. 10. 1983; (sine), D. pětasedmdesátka, in: Československý sport 22. 10. 1983; Č. Kohlmann, Pošťáci nasbírali na medaili, in: tamtéž 19. 12. 1986; týž, Dobyvatel první atletické medaile, in: tamtéž 21. 10. 1988; týž, Mistr rostl za stodolou, in: Sport 15. 5. 1992; nekrology: Za F. D. Takový charakter!, in: Československý sport 17. 1. 1990; (tob), Navždy bude první, in: Lidová demokracie 18. 1. 1990; čk, Za F. D., in: Atletika 42, 1990, č. 3, s. 5; Odešel klasik, in: Československý sport 9. 2. 1990.

Miloslav Martínek