DRACHOVSKÝ Josef 31.3.1876-14.2.1961

Z Personal
Josef DRACHOVSKÝ
Narození 31.3.1876
Místo narození Švabín u Zbiroha
Úmrtí 14.2.1961
Místo úmrtí Praha
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

44- Právník

DRACHOVSKÝ, Josef, * 31. 3. 1876 Švabín u Zbiroha, † 14. 2. 1961 Praha, finanční právník, pedagog

Pocházel z rodiny spisovatele, regionálního historika a ředitele obecných škol v Podmoklech, Zbirohu a Dobřívi Antonína D. Po maturitě na vyšším gymnáziu v Plzni studoval 1895 až 1899 na právnické fakultě české univerzity v Praze. Již tehdy se začal zajímat o národní hospodářství, finanční vědu a jejich historii. To jej přivedlo k A. Bráfovi, jehož žákem se stal. Složil rigorózní zkoušku a byl promován JUDr. 1901 vstoupil jako konceptní praktikant do finanční služby zemského finančního ředitelství. Tehdy vydal v Rozhledech národohospodářských, sociálních, politických a literárních první odbornou stať Daň z lihu. S Bráfovou podporou se počal orientovat na akademickou kariéru. Získal habilitační stipendium, podporu vlády a cukrovarnického spolku do Lipska, Mnichova a Vídně. Po návratu vydal habilitační spis O rakouských praemiích cukerních se zřetelem k nauce a poměrům mezinárodním. Referentem habilitace se stal M. Talíř, klíčová osobnost národohospodářství a finanční vědy. Udělení veniae legendi pro obor finanční vědy a finančního práva získal 1902. V práci se dotkl i dalších témat, např. rentové daně, přesunu daně či cel.

Publikací Principy kontroly státního hospodářství v Rakousku si rozšířil 1904 kvalifikaci na všeobecné a státní účetnictví. Současně pracoval na okresním finančním ředitelství v Praze. Poté se vrátil na prezidium zemského finančního ředitelství, a to až do 1909, kdy je opustil ve funkci přednosty a byl jmenován mimořádným profesorem na právnické fakultě. 1908 a 1909 vydal monografie o státním účetnictví Rakouské účetnictví státní a Všeobecné účetnictví s cennými pasážemi o pojmech, účetní a pokladniční technice veřejných hospodářství, o kontrole a správě státního hospodářství. Obě knihy 1936 přepracoval a spojil v dílo Všeobecné a československé účetnictví státní. Řádným profesorem na právnické fakultě české univerzity byl jmenován 1912.

Vykonával několik akademických funkcí: 1917/18 a 1932/33 děkan, 1918/19 a 1933/34 proděkan právnické fakulty, 1934/35 a 1935/36 rektor a prorektor UK. Svou nekonfliktní a umírněnou povahou zklidňoval napjatou atmosféru a problémy po vzniku republiky nebo dozvuky tzv. insigniády 1934. Za jeho rektorátu proběhla reforma právnického studia. 1940 odešel do důchodu. Dále působil ve veřejném životě jako předseda Národní rady české (1942–44) a Ligy proti bolševismu (1944). Zapojil se i do odboje a v říjnu 1944 byl uvězněn. Po válce byl v dubnu 1946 odsouzen jako kolaborant do vězení. Dožil v ústraní.

Byl autorem monografií, učebních pomůcek a článků, sepsal na 500 publikací s tématikou finanční vědy, finančního práva a účetnictví ad. Mezi nejvýznamnější náležely dvě verze Přehledu finančního hospodářství v rakouském státě (1911 a 1918) a na ně navazující Přehled finančního hospodářství v Československé republice (1922 a 1928), dále Mezinárodní finančnictví (1922), komentáře právních předpisů, např. Zákony o přímých daních československých. O nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a o stabilizačních financích (1927), komentář zabývající se finančními novelami obecního zřízení a tematicky navazující na starší komentář Finanční opatření ve prospěch správy zemské, pak okresní a obecní v Král. českém (1916). K základním pracím o finančně právní teorii patřila monografie Finanční věda (1934). Obecných otázek vývoje světového hospodářství se dotkl v přednášce O naší a světové krisi, kterou přednesl s R. Hotowtzem na schůzích České národohospodářské společnosti (1932), problémů společenských v knize Dnešní člověk a náboženství (1942).

Byl členem České akademie, Masarykovy akademie práce, vědecké sekce České eugenické společnosti, České národohospodářské společnosti, členem a později místopředsedou finančního odboru Poradního sboru pro otázky hospodářské, pro nějž vypracoval dobrozdání a stanoviska o vládních návrzích zákonů. Stal se přísedícím československo-polského rozhodčího soudu. Pracoval v orgánech obchodních společností i podniků, veřejnoprávních korporací, ve správní radě České komunální ústředny hospodářské, Akciové společnosti pro mezinárodní obchod, Slovenské obchodní a průmyslové akciové společnosti, v představenstvu Pozemkového ústavu v Olomouci či ve správní radě Společnosti Apolo, byl spolupracovníkem Carnegiovy mírové nadace. Působil v prezidiu Národní rady československé, ve finančních odborech Svazu samosprávných okresů a ve Svazu českých měst. Věnoval se spolkové činnosti jako předseda Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s Černomořím a Orientem atd.

L: AČP, s. 77–78; JUDr. J. D.: 31. III. 1876–31. III. 1936. (Hrst vzpomínek přátel, spolupracovníků a žáků vyd. k šedesátinám JUDra J. D.), 1936; J. Hanzalová, Průvodce po archivních fondech ÚA ČSAV, Doplněk 1, 1973, s. 71; OSND 2/1, s. 239; Tomeš 1, s. 255; D. Brádlerová, J. D., in: Akademický bulletin 2011, č. 3, s. 25; http://www.zbirozsko.zbiroh.cz/index.php?kat=zbiroh/147; M. Bakeš, J. D., in: Antologie československé právní vědy, P. Skřejpková (ed.), 2009, s. 298–300.

P: Archiv UK Praha, fond Právnická fakulta, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří Šouša jr.