DRAHOŇOVSKÝ Josef 27.3.1877-20.7.1938

Z Personal
Josef DRAHOŇOVSKÝ
Narození 27.3.1877
Místo narození Volavec (č. o. Radostná pod Kozákovem) u Turnova
Úmrtí 20.7.1938
Místo úmrtí Praha
Povolání

75- Sochař nebo medailér

35- Odborník sklářství nebo keramiky

DRAHOŇOVSKÝ, Josef, * 27. 3. 1877 Volavec (č. o. Radostná pod Kozákovem) u Turnova, † 20. 7. 1938 Praha, sochař, glyptik, sklář

Pocházel z rolnické rodiny. 1890–94 se učil na odborné šperkařské škole v Turnově, kde na něho působili učitelé modelování J. Malina a rytectví K. Zapp. 1894 nastoupil šperkařkou praxi ve vídeňském brusičském a kamenoryteckém závodě Dörflinger. Sochařství studoval 1896–1903 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u S. Suchardy a C. Kloučka. Jako student zahájil osmiletou spolupráci se Svatovítskou hutí K. Hilberta, kde modeloval novogotické chrliče, konzoly a hlavice. Studijní cestu po Francii (1903–04) věnoval analýze výzdoby gotických katedrál. Po návratu si otevřel vlastní ateliér v pražské Ostrovní ulici. Na UMPRUM byl od 1904 Suchardovým asistentem, od 1908 profesorem, od 1915 vedoucím všeobecné třídy, od 1916 vedoucím sochařské speciálky. Zavedl tam výuku kamenorytectví a sklářství. Cestoval po Francii, Itálii a Německu a všude se věnoval studiu klasického sochařského odkazu.

Jeho umělecký názor ovlivnili A. Rodin a A. Maillol, ze soudobých směrů novoklasicismus. Z velkých plastik zaujal zprvu Poutníkem a sousoším Nad Berounkou pod Tetínem (1910), Rozhovorem (1911, sousoší zdobí D. hrob), Thráckým jezdcem (1912) pro Sofii, Růží tetínskou pro Svatý Jan pod Skalou (1916, nedochováno), Pallas Athénou pro reálku v České Třebové, Huculským jezdcem pro Sarajevo, Merkurem pro ministerstvo obchodu ČSR, Spící matkou, Po koupeli, Pomonou, Zuzanou, Písní našich hor pro zámeček A. Kalvody v Běhařově u Klatov, Humanitou a Prací pro Turčiansky Svätý Martin, sochami čtyř ročních období pro plzeňskou Živnobanku, pomníkem padlých pro Turnov aj. Byl autorem podobizen L. J. Živného, G. Schmoranze, J. Jakubce, J. V. Šimáka (pro muzeum v Turnově), J. Mánesa a pomníků M. Tyrše a J. Pekaře (1937, odhalen 1994) pro Turnov. Tvořil rovněž drobné plastiky z hlazeného mramoru i keramiky a komorní dřevořezby. V oboru glyptiky do kamene, skla a polodrahokamu patřil k zakladatelům světového významu. Navazoval na produševnělou smyslovost, uměřený výraz a řemeslnou dokonalost renesance. Oblibu získal poháry s řezbami na spodní straně křišťálových a onyxových plošek, pečetěmi, gemami, kamejemi a intagliemi. Průkopnické byly jeho práce sklářské, např. Svatováclavská váza pro papeže Pia XI. k miléniu sv. Václava (1929), Svatováclavský pohár, Švehlův pohár, pohár Masarykova okruhu, Pět dívek u potoka pro Bukurešť (1930), vrstvené vázy s figurálními motivy z 30. let. Vrcholu dosáhl jemnými díly v polodrahokamech, křišťálovými gemami rytými do záhnědy či ametystu, kamejemi v onyxu a karneolonyxu. Životní teoretické dílo Dějiny glyptiky nedokončil. Zastoupen je v soukromých i státních sbírkách ve Francii, Itálii, USA, Velké Británii, Rumunsku, Bulharsku, Srbsku, Egyptě, JAR a Japonsku. Úspěch měl i jako pedagog, založil dodnes existující českou školu umělecké řezby do skla. Pohřben byl na Vyšehradě. S manželkou Marií, roz. Černou, měl syna Vladimíra D. (* 31. 7. 1912, † 23. 10. 1977), architekta, autora obytných objektů a interiérů, který se jako soukromý žák R. Vejrycha věnoval též tradicionální krajinomalbě.

L: J. Čadík, Dílo J. D., 1933; J. Babelon, Les gravures et pierres fines, Paris 1902, passim; OSND 2/1, s. 239; MSN 2, s. 376; Toman 1, s. 174–175; EČVU, s. 98; NEČVU 1, s. 146; Tomeš 1, s. 255.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Martin Kučera