DROZDA Josef Václav 6.5.1850-10.2.1927

Z Personal
Josef Václav DROZDA
Narození 6.5.1850
Místo narození Klatovy
Úmrtí 10.2.1927
Místo úmrtí Klatovy
Povolání

15- Lékaři 62- Osvětový nebo veřejný činitel

63- Spisovatel

DROZDA, Josef Václav (Horecký), * 6. 5. 1850 Klatovy, † 10. 2. 1927 Klatovy, pedagog, lékař, spisovatel

Narodil se v rodině učitele hlavní školy. Německé benediktinské gymnázium navštěvoval 1861–68 v rodišti, byl spolužákem A. Randy, pozdějšího předsedy České akademie věd. 1868 odešel do Vídně studovat medicínu, kde se jeho učiteli stali K. Rokitanský, J. Škoda, A. Duchek, F. Hebra. 1873 získal titul doktora veškerého lékařství a praktikoval ve Vídni. 1881 byl jmenován docentem vnitřní medicíny na vídeňské lékařské fakultě, 1890 se stal primářem nemocnice císaře Františka Josefa a přednostou tamního 1. lékařského oddělení. Byl činný i jako badatel a pedagog, přednášel a psal vědecké články, které v češtině i v němčině publikoval v Časopisu lékařů českých, ve Wiener medicinische Wochenschrift, Wiener medicinische Presse, Wiener Klinik, Deutsches Archiv für klinische Medicin, Medicinische Chirurgische Rundschau, Anzeiger der k. k. Gesellschaft der Ärzte. Za práci Studie o bytu narkosy obdržel Jungmannovu cenu. Mezinárodní zájem vzbudil přednáškou Základní rysy rozumné léčby úbytí, kterou přednesl 1897 na světovém lékařském sjezdu v Moskvě.

Ve Vídni, kde působil 50 let, byl předním zastáncem a kulturním pracovníkem české menšiny, proslul jako bojovník za práva vídeňských Čechů. Do českých spolků se zapojil již jako student, 1879 byl např. jednatelem Slovanské besedy, funkci jednatele a předsedy vykonával i ve Slovanském zpěváckém spolku (Slawischer Gesangverein), činný byl v Akademickém spolku, Jednotě Sv. Methoděje (St. Method-Verein) aj. 1904 sepsal na základě vlastních zkušeností modifikaci organizačního řádu Národní rady české Čeho nám třeba, kterou vydal ve Vídni a která se stala podnětem k obnovené a účelněji zorganizované národní práci. 1905 byl povolán do čela Dolnorakouského odboru Národní rady české (DONRČ), 1907 se stal předsedou. 1905 spoluzaložil první českou vídeňskou tiskárnu Melantrich a vlastními zdroji přispěl k jejímu finančnímu zabezpečení. 1907 stál u zrodu českého Vídeňského Denníku, i ten podporoval finančně. 1913 působil ve výborech spolků Deutsch-czechisches Komitee a Gesellschaft zur Förderung des nationalen Friedens ,Austria Nova‘ (Společnost k podporování národního míru v Rakousku). 1914 obdržel od České akademie věd cenu Riegrovy nadace za zásluhy o vídeňské Čechy. Peněžitou odměnu s tím spojenou věnoval vídeňskému školskému spolku Komensky-Schulverein a zasadil se o legalizaci české školy ve Vídni. Ve svých názorech se opíral o teze slovanství J. Kollára, 1916 byl jako rusofil denunciován a penzionován. 1919 jako zvláštní otisk Vídeňského Denníku vydal Paměti z mého života. Téhož roku, po úředním rozpuštění DONRČ, ukončil pobyt v Rakousku a přijal dočasně mimořádnou profesuru na Lékařské fakultě pražské Karlovy univerzity. Během nedlouhého působení na ní se zabýval nemocemi mozku a mozkových plen i tuberkulózou.

Pod pseudonymy Černínský, Dr. J. D. Hůrecký, J. D. Hůrecký se uplatňoval i jako spisovatel. Spolupracoval s českými a moravskými časopisy: Věstník Čechů vídeňských, Slovan, Národní listy, Politika, Národní politika, Moravská orlice, Opavský týdenník. Zasloužil se o založení Osvětového svazu.

D: odborné práce: Odborná patologie a therapie (s kol.), 1879–1889; Studie o nynějším stavu nauky o ústřední soustavě čivstva, 1881; D.-Hůrecký, Vzpomínky na prvé doby „Akademického spolku“, in: Almanach Akademického spolku ve Vídni 1868–1908, 1908, s. 24–27; J. D., Paměti z mého života, Wien 1919.

L: A. Klikar, Pseudonymy českých spisovatelů, in: Literární listy 5, 1884, s. 126; Kalendář Čechů vídeňských 13 (1904), s. 62; Z. V. Tobolka, Česká bibliografie 3, 1903–1914, s. 35; OSN 8, s. 43; OSND 2/1, s. 257; Náš domov 23, 1914, s. 226–227 (obr. s. 225); MSN 2, s. 395; KSN 3, s. 499; BSPLF 1, s. 182–183; J. K. Doležal, Dr. J. Karásek. K desátému výročí jeho úmrtí, Vídeň 1926, passim; M. Navrátil, MUDr. J. D., profesor Karlovy university v Praze, mecenáš, dlouholetý vůdce Čechů ve Vídni, in: Praktický lékař 7, 1927, č. 5, s. 9n.; F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 12, 67, 74, 77, 80, 82n., 392n. a passim; J. Biskup, Spisovatelé Klatovska 1, 1937–1939, s. 32; A. Machát, Naši ve Vídni, 1946, s. 90; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 512; M. Glettler, Die Wiener Tschechen um 1900, München 1972, s. 249–268.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová