DUCHOŇ František 20.2.1897-8.11.1975

Z Personal
František DUCHOŇ
Narození 20.2.1897
Místo narození Praha
Úmrtí 8.11.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání

21- Odborník rostlinné výroby

61- Pedagog

DUCHOŇ, František, * 20. 2. 1897 Praha, † 8. 11. 1975 Praha, agrobiochemik, pedagog, odborný spisovatel

Vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT (1921, ing.). Obhájil disertační práci z enzymologie Kataláza indikátorem vitality semen kulturních rostlin a byl promován (Dr. techn. 1922). Od dob studií pracoval v Biochemickém ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských (VÚZ) v Praze u prof. J. Stoklasy, jehož žákem a pokračovatelem byl. 1947 se habilitoval a byl jmenován soukromým docentem agrikulturní chemie na VŠZ v Praze a v Brně. Dále působil na VŠZ v Praze (1947–71). Tam byl 1954 proděkanem Agronomické fakulty, 1955–57 prorektorem, 1957 obhájil hodnost doktora zemědělsko-lesnických věd na základě práce Boj proti exportu rostlinných živin ve světle experimentálních prací a realizace výsledků tohoto výzkumu v praxi a byl 1961 jmenován řádným profesorem agrochemie a výživy rostlin a vedoucím katedry.

D. se zabýval zákonitostmi výživy rostlin a zasloužil se o výzkum, pokusnictví, poradenskou činnost a o uvádění badatelských výsledků do praxe. Zkoumal a zveřejňoval práce o stárnutí semen kulturních a polních rostlin, jejich výživě, hnojivech a praktickém hnojení polí, chmelnic a luk, koloidální kyselině křemičité v zemědělství, enzymech a aciditě při dozrávání ječmene, lepkovém moru u pšenice, hustotě setby, draslu v půdách Českomoravské vysočiny, výsledcích prací československého zemědělského výzkumnictví z oboru výživy hospodářských rostlin, hydroponii či o otázkách souvisejících s ochranou zemědělského půdního fondu a životního prostředí. Kritizoval a vyvracel tzv. Aereboeův revoluční systém hnojařský (1923), Lemmermanovo hnojení kyselinou křemičitou (1925), později Malcevovův bezorebný systém hospodaření na půdě, život na bázi nebuněčné hmoty Lepešinské i tzv. progresivní vědecké objevy Lysenkovy a hájil učení Mendelovo. Zanechal více než deset monografií, přes 150 původních vědeckých článků a na 1 300 drobnějších příspěvků a obsáhlé unikátní encyklopedické dílo Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských (1948), za něž získal prvenství v národní soutěži o nejlepší odbornou zemědělskou publikaci a resortní stříbrnou plaketu Za zásluhy o zemědělství. Pro obor vydal učební texty (1951–62). Práce menšího rozsahu publikoval ve Sborníku a Zprávách výzkumných ústavů zemědělských ČSR, VČAZ, Zemědělském archivu, Hospodáři československém, Zemědělském pokroku a v Zemědělském výzkumnictví. Byl redaktorem Hospodáře československého, VČAZ a Agrochémie. Psal i populární přednášky pro praktiky, příspěvky do rozhlasu, články do novin a časopisů (mj. Zemědělec, Zemědělské noviny, Socialistické zemědělství a Vesmír) i fejetony (používal šifry Dň, Agrid).

Od 1934 pracoval jako jednatel, 1945–48 jako přednosta Svazu výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových v ČSR v Praze a 1945–49 generální sekretář ČAZ. Získal jeden československý patent a převzal Řád práce (1968).

D: výběr: Aereboeův revoluční systém hnojařský. Studie o výživě a hnojení kulturních rostlin v příležitostných kapitolách, 1923; Hnojařský slabikář. Stručná příručka o výživě, hnojivech a hnojení hospodářských rostlin kulturních, 1925 (3. doplněné vyd. 1929); Praktická výživa a hnojení kulturních plodin novodobými syntetickými hnojivy dusíkatými, 1929; Stájová hnojiva v zemědělské výrobě, 1932; Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských, 1948; Základy úspěšného hospodaření stájovými hnojivy, 1952 (2. vyd. 1955); Strojená hnojiva, jejich vlastnosti a použití, 1954; Pěstování rostlin bez půdy. Hydroponie, 1960 (s J. Kynčlem); Hydroponie. Pěstování rostlin v živných roztocích, 1965 (s týmž); učební texty: Výživa rostlin, 1951; Agrobiochemie. Úvod do studia biochemie pro zemědělce, 1951; Agrochemie. Úvod do studia užité chemie v polní výrobě, 1953; Uživí nás Země? Zá klady a cíle zemědělství, 1976.

L: MSN 2, s. 425; KSN 3, s. 533–534 (s neúplným soupisem díla); Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 167 (s neúplným soupisem díla); Tomeš 1, s. 265–266; Československá akademie zemědělská v prvém desítiletí 1924–1934, 1935, s. 79–80 (s neúplným soupisem díla); L. Skala, Naši předchůdci. Biografický slovník českého zemědělství a venkova 1, 1993, s. 89–90 (s neúplným soupisem díla); J. Zahradníček, F. D. Nedožité sté narozeniny vědce, agrobiochemika, pedagoga, in: Vesmír 76, 1997, č. 10, s. 584–585.

Gustav Novotný