DUDIČ Karel 21.8.1919-22.5.1983

Z Personal
Karel DUDIČ
Narození 21.8.1919
Místo narození Opava
Úmrtí 22.5.1983
Místo úmrtí Opava
Povolání

81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti 85- Filmař nebo filmový podnikatel

86- Televizní pracovník nebo reportér

DUDIČ, Karel, * 21. 8. 1919 Opava, † 22. 5. 1983 Opava, scénograf

Studoval 1938–42 na Škole umění ve Zlíně malbu u V. Hrocha, sochařství u V. Makovského a grafické techniky a monumentální malbu u R. Gajdoše. 1942–44 působil jako výtvarník reklamního oddělení firmy Baťa, 1944–45 byl výtvarníkem Studia kresleného filmu ve Zlíně-Kudlově, 1945–48 se zabýval malbou a grafikou ve svobodném povolání a zahájil externí spolupráci s opavským Slezským divadlem, na jehož obnově se spolupodílel. Od podzimu 1948 vystřídal šéfa výpravy Slezského divadla hudebníka a scénografa V. Čecha a konečně určoval výtvarnou stránku všech tří divadelních souborů (činohra, opera, balet). Pravidelně se 1948–69 zúčastňoval výstav Sdružení umělců slezských, soubornou výstavu mu 1975 uspořádalo Vinohradské divadlo v Praze, scénické návrhy vystavoval i v zahraničí (NDR, SRN, Itálie). Třikrát obdržel 1. cenu v soutěži Divadelní žatvy (1949, 1952, 1955). Dočkal se i státních vyznamenání. Před 1960 se pokoušel podle sovětských vzorů o monumentální jevištní architekturu a o budování iluzivního, skutečnosti se podobajícího divadelního prostoru, jak se to odráželo zejména v dobově vysoko ceněných inscenacích sociálních a klasických dramat a ruské a sovětské opery. Při premiéře Smetanovy Čertovy stěny (1960) našel vlastní výtvarné řešení, opřené o pouhý náznak a vycházející z tematické tříště gotických iluminací. V D. výpravách se objevovala ornamentika drolerií a tapet, umělec bohatě čerpal ze symboliky skal, vodstva, stromů a květin, u interiérů vycházel z archetypů básnicky pojednávané architektury (schodiště, okno, oblouk apod.). Ornament, zdůrazňovaný jak papírovými dekoracemi, tak volně zavěšenými textiliemi, mu byl syntézou přírodního a výtvarného tvaru. Jednotlivosti a detaily zastupovaly celek, k němuž náležely. V 60. a 70. letech D. patřil k nejpozoruhodnějším českým jevištním výtvarníkům.

L: S. Marešová, K. D., 1977; V. Jindra, Současná scénografie, 1982, s. 30 až 31; Slezsko 5, s. 24–25 (se soupisem literatury); SČSVU 2, s. 125 (s chybným rokem narození); V. Ptáčková, Česká scénografie 20. století, 1982, passim.

P: Divadelní ústav Praha (dokumentace).

Martin Kučera