ECKERT Jindřich 22.4.1833-28.2.1905

Z Personal
Jindřich ECKERT
Narození 22.4.1833
Místo narození Praha
Úmrtí 28.2.1905
Místo úmrtí Praha
Povolání 87- Fotograf

ECKERT, Jindřich (též Heinrich), * 22. 4. 1833 Praha, † 28. 2. 1905 Praha, fotograf, komunální politik

Otec pocházel z evangelické rodiny ze saského Crimmitschau, pracoval na Smíchově v Portheimově kartounce jako kreslič, návrhář a posléze i řezač. Matka Kateřina, roz. Pöschelová, katolička, byla dcerou ševce z Litoměřic. Studia absolvoval E. v Praze, 1847–49 na reálce, další čtyři roky na Stavovském polytechnickém institutu. Od 1853 pracoval jako úředník potravní daně na Zemském finančním ředitelství. Brzy se začal zajímat o fotografování. 1863, nedlouho po sňatku s dcerou velkoobchodníka se zeleninou Jindřiškou Müllerovou (1832 až 1874), otevřel na Malé Straně čp. 412/III (Újezd 17) fotografický ateliér. Tehdy vznikly první E. známé (dochované) snímky Prahy, i když převažovaly fotografie v ateliéru a portréty. V prvním tvůrčím období 1863–76 vedle práce s portrétní a užitkovou fotografií experimentoval E. též s fotomontážemi a světlotisky. 1867 byl přijat ve Vídni za člena Wiener Photographische Gesellschaft (WPG), v témže roce získal v Paříži první mezinárodní ocenění za snímky v prusko-rakouské válce zničeného mostu u Neratovic a 1874 Voigtländerovu medaili od WPG za světlotiskové album reprodukcí středověkého kodexu z knihovny pražské kapituly. Touto medailí byl oceněn ještě 1879 za kolekci aranžovaných snímků lovné zvěře. Živnost výborně prosperovala a E. záhy patřil k nejznámějším v oboru. 1872 koupil na Malé Straně v Hroznové ulici č. 1 dům a stal se tak pražským měšťanem, vstoupil i do komunální politiky. 1874 byl poprvé zvolen za Malou Stranu obecním starším, funkci vykonával dalších 30 let. 1880–86 a 1888–93 zasedal v pražské městské radě. Významně se podílel na charitativní činnosti, v 35 letech získal čestný titul otec chudých. 1876 přestěhoval ateliér do nových prostor v Hellichově ulici č. 2. Přijal za společníka Julia Müllerna, s nímž pak spolupracoval do 1887. Od 1884 užíval v názvu firmy dovětek c. k. dvorní a komorní fotograf a nakladatel. V druhém tvůrčím období do začátku 90. let se pod vlivem partnera věnoval více i fotografii krajiny a uměleckých památek. Tato témata se od poloviny 70. let stala významnou složkou E. fotografické tvorby. Snímky pořizoval na cestách po Čechách fotografickou komorou vážící 25 kg. Zachytil na nich krajinu Krkonoš, Šumavy, výjevy z venkovského prostředí, památné stavby, ale i nová výtvarná díla. Jako první v Čechách pořádal fotografie do tematických cyklů. Jedním z nich byl soubor vydaný 1891 pod názvem Krajinné obrazy z Čech fysiognomicky a geologicky zajímavé, v němž s geologem Gustavem Laubem prezentoval 48 snímků (1894 rozšířený na 148) typů české krajiny z geologického hlediska. Dílo bylo oceněno zlatou medailí belgického krále. U příležitosti výstavy ve Vídni získal E. stejné ocenění od císaře Františka Josefa I. Kromě toho vytvořil řadu nejednoduchých fotografických scén, alegorických kompozic a živých obrazů i portrétů významných osobností. Zabýval se také dokumentací renomovaných průmyslových podniků, mj. továrny na výrobu kolejových vozidel Františka Ringhoffera na Smíchově, mostních konstrukcí bratří Prášilů v Libni či tramvají Františka Křižíka v Karlíně. 1882 byl prvním protektorem tehdy vzniklého Českého fotografického spolku, byl též starostou Společenstva fotografů v obvodu Pražské obchodní a živnostenské komory. 1890 se stal členem redakční rady Fotografického věstníku a čestným členem Klubu fotografů amatérů v Praze. V třetím a posledním tvůrčím období od první poloviny 90. let se E. věnoval kromě portrétní práce především fotografování Prahy. Zásadním impulsem při zaměření na pražská témata byla zakázka pro dvoudílný katalog Naše práce (1892) vydaný u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v Praze 1891, na níž se E. podílel jako vystavovatel a byl též porotcem. 1895 úspěšně představil soubor prací na Národopisné výstavě českoslovanské. 1898 vydal Umělecké album královského hlavního města Prahy – Praha královská a 1902 Pražské ghetto. Obě knihy představovaly první fotografické znázornění města. Významné byly i jeho práce Tycho Brahe in Prag MDIC-MDCI, soubor originálních fotografií s doprovodným textem a kolekce šestnácti rentgenogramů Fotografování při světle kathodovém (1896). Jako jeden z mála českých fotografů byl E. ovlivněn anglickým piktorialismem. Získal více než 44 medailí, cen a několik čestných titulů. Muzeum hl. města Prahy uspořádalo 1974 výstavu J. E. fotografie Prahy 1863 až 1905. Jeho díla vlastní Náprstkovo muzeum Praha, Archiv hl. města Prahy, NTM Praha, Muzeum hl. m. Prahy, Národní galerie Praha. Po smrti E. vedla ateliér tři roky dcera Ludmila, provd. Pávková (* 1865), 1908 jej převzali fotografové Antonín Cetl a Antonín Bohouš.

D: výběr: Fotografické album s portréty osobností, mozaiková vizitka (kolem 1865); Parník Praha při své první jízdě ve Štěchovicích, vizitka (1865); Dostaveníčko, kabinetka (kolem 1872); Karlštejn, Kaple sv. Kříže (1878); Šumava, chata na Javoru (1880–1882); Bílá strž (1880–1882); Černé jezero (1880–1882); Mělník (kolem 1885); Praha – katedrála sv. Víta (kolem 1887); Louisa Olivová, portrét (1890); Náplavka v Praze u Štítkovských mlýnů (kolem 1890); Dobřichovice (kolem 1895); František Sequens, portrét (1896); Městská elektrická dráha Královských Vinohrad, otevření 18. 9. 1897 (1897); V. Durych, Krkonoše: cestopisné kresby Václava Durycha s fotografiemi J. E., 1898; Josef Toman, portrét (1898); Jiří Kristián Lobkowicz, portrét (1905); výstavy: Zweite Ausstellung photographischer Arbeiten (Photographischer Verein zu Hamburg, 1868); Průmyslová výstava v Praze (Průmyslová jednota Praha, 1872); světová výstava (Vídeň, 1873); Annual International Exhibition of all fine Arts Industries and Inventions (Londýn, 1874); International Exhibition of all fine Arts (Philadelphia, 1881); Jubilejní výstava (Výstaviště Praha, 1891); Národopisná výstava českoslovanská (Výstaviště Praha, 1895); Výstava fotografů amatérů českoslovanských (Žofín Praha, 1897); Fotografická výstava c. k. rakouského muzea pro umění a průmysl (Vídeň, 1902); Sto let české fotografie (UPM Praha, 1939); Kouzlo staré fotografie (MG Brno, 1978); Fotografie v Praze 1839–1914 (Muzeum hl. m. Prahy, 1986); Co je fotografie (Mánes Praha, 1989); Historie západočeské fotografie I. (Galerie 4, Cheb 1989); Zmizelá Praha ve fotografiích (Archiv hl. m. Prahy, 1989); Fotografie v Čechách 1839–1914 (GHMP Praha-Troja, 1990); Fotografovali Jubilejní výstavu (NTM Praha, 1991); Industriekultur in Böhmen (Industriekultur Centrum Norimberk, 1992, též Mnichov a Mannheim).

L: nekrolog in: Fotografický obzor, 1905, s. 47; Fotografický věstník, 1905, s. 56; Národní politika 1. a 2. 3. 1905; Z. Wirth, Stará Praha, 1940, s. 48 až 50, rejstřík; -ph-, Praha ve fotografii J. E., in: Československý architekt 20, 1974, č. 22; V. Berková, Stará Praha J. E., in: Revue fotografie, 1976, s. 66–88; P. Scheufler, Praha 1848–1914, 1984, s. 286 a rejstřík; týž, J. E. a fotografie české krajiny, in: Československá fotografie 36, 1985, č. 8, s. 349–350; týž, J. E. (1833–1905), in: Revue fotografie 20, 1985, č. 3, s. 62–63; týž, J. E., 1985; týž, Přehled vývoje fotografie v Praze 1839–1918, č. 1, 1987, s. 94–96, 1991, s. 58, 69, 71–75; týž, Pražské fotografické ateliéry 1839–1918, in: Acta musei Pragensis 1, 1987, s. 21, 23–30, obrazová část; týž, Fotografické album Čech, 1989, s. 437; týž (ed.), Galerie c. k. fotografů, 2001, s. 102–105; týž, Stará Praha J. E., 1996; J. Mlčoch – V. Birgus, Česká fotografie 20. století, 2010, s. 9, 12, 113; NEČVU 1, s. 157 (se soupisem díla); Encyklopedie českých a slovenských fotografů, 1993, s. 67 až 69; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_Eckert.

P: J. E., Elektronické museum fotografie, CD-FOTO Bler, 1997.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jana Brabencová