EDELE Benedikt 21.3.1797-30.3.1867

Z Personal
Benedikt EDELE
Narození 21.3.1797
Místo narození Owingen (Německo)
Úmrtí 30.3.1867
Místo úmrtí Brno
Povolání

75- Sochař nebo medailér

88- Umělecký řemeslník

EDELE, Benedikt, * 21. 3. 1797 Owingen (Německo), † 30. 3. 1867 Brno, sochař, řezbář

Byl synem mlynáře. Vyučil se 1809–12 v rodišti u řezbáře Konrada Follina. Pak Švábsko opustil a podnikl delší vandrovní cestu do Karlsruhe, Darmstadtu, Mnichova a Kasselu, kde vstoupil do dílny sochaře, malíře a architekta Johanna Christiana Ruhla. Na počátku 20. let přišel do Vídně, kde navrhoval a řezal ozdoby nábytku v uznávané nábytkářské firmě Josefa Danhausera. V létě 1821 odešel do Brna a dal se zaměstnat jako tovaryš v dílně po sochaři Franzi Reitterovi v Pekařské ulici. 1822 žádal magistrát o povolení k provozování sochařství, udělení měšťanského práva, připuštění k městské přísaze a sňatku s o sedm let starší Magdalenou, roz. Dobrohlavovou, vdovou po Reitterovi, s níž se oženil následujícího roku. 1823 byl také přijat do sochařského cechu, získal jedno ze čtyř mistrovských míst, složil na zasedání městské rady přísahu a obdržel měšťanské právo. Pak si založil vlastní dílnu (v dnešní Masarykově ulici č. 27), kde rovněž žil s rodinou a učil i ubytoval dva žáky, do 1836 malíře Eduarda Schwoisera a 1837 až 1842 sochaře Josefa Břenka. Podruhé se oženil 1852 s Antonií, roz. Hamříkovou, dcerou blanenského krejčího. Dílnu a byt byl nucen opustit a přestěhoval se do Měnínské a nakonec do Orlí ulice, kde dožil.

Na vandrovní cestě získal zkušenosti, v Kasselu se seznámil s vyspělým francouzským sochařstvím a architekturou i s neoklasicistním formálním tvaroslovím. Na počátku 20. let získal první zakázky na pomník brněnského preláta a výzdobu kostela v Kuníně, ve 30. letech se staly těžištěm tvorby drobné práce umělecko-řemeslného charakteru, jako např. funerální plastiky, náhrobní kříže, reliéfy, kamenné a dřevěné dekorace domů, štukové ozdoby, zábradlí, dveře, obložení stěn, nábytek, lustry, svícny, hodinové skříně, krucifixy, ozdoby hudebních nástrojů a hračky, jež musel přizpůsobit vkusu, potřebám a finančním možnostem objednavatelů. Pak se setkal s Viktorem Schlossarem, rajhradským opatem, jenž si E. vybral, aby ve 40. letech vyzdobil dva sakrální objekty v duchu neobarokního historismu. V 50. letech umělecky stagnoval, tvorbu větších děl sám ze zdravotních důvodů zastavil. Až do smrti se živil drobnou umělecko-řemeslnou produkcí.

Byl typickým představitelem brněnského měšťanského sochařství 1. poloviny 19. století a nejnadějnější uměleckou osobností tamějšího cechu. Hledal nové stylové formy a propojil činnost uměleckou s řemeslnou. Byl skvělým řezbářem, s dřevem pracoval jistě a jemně, usiloval o citové a imaginativní umělecké vyjadřování, avšak v oboru volné a monumentální plastiky průměr ostatních sochařů v místě vlivem nepříznivých životních okolností výrazněji nepřekonal a vůdčí osobností se po smrti Schweigla nestal.

Adoptoval dva Reitterovy syny a s oběma manželkami měl několik dětí. Heinrich Friedrich Michael E. (1825–1846), nadějný sochař a student vídeňské AVU, se zabil pádem při práci v průčelí rajhradského kostela. Syn Michael (* 1833), sochař, předčasně zemřel. Přežil ho pouze jeden syn.

D: výběr: náhrobek brněnského biskupa V. J. Schrattenbacha, starý městský hřbitov, Brno, Kounicova ulice, poč. 20. let 19. století (zničeno); sochařská výzdoba hlavního oltáře, farní kostel Povýšení sv. Kříže, Kunín u Nového Jičína, 1821–1828; kazatelna, farní kostel sv. Bartoloměje, Březová nad Svitavou, 1836 (zničeno); sv. Máří Magdalena a Petr, dva dřevěné nepolychromované reliéfy, 1842 (MG Brno); hlavní oltář, sv. Vít a Jan Křtitel, Boží hrob v kapli, farní kostel Navštívení Panny Marie, Lomnice u Tišnova, 1843–1844 (Boží hrob, snad s J. Břenkem); hlavní a dva postranní oltáře, baldachýn, reliéf, kazatelna, dřevěná plastika Panny Marie Svatohostýnské s Ježíškem, sv. Cyril a Metoděj, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Sv. Hostýn, 1844; sv. Ambrož, Augustin, Zachariáš a král David, klášterní kostel sv. Petra a Pavla, Rajhrad u Brna, 1845–1846; mariánský sloup na náměstí, Lysice u Kunštátu, 1853.

L: P. Cenková, B. E. a jeho současníci. Brněnské měšťanské sochařství první poloviny 19. století, 2004 (diplomová práce FF MU Brno); táž, Brněnští měšťanští sochaři první poloviny 19. století. Příspěvky ke slovníku umělců, in: SPFFBU F 49, 2005, s. 137–158 (s úplným soupisem pramenů a literatury); J. Sedlářová, Brněnští sochaři první poloviny 19. století, in: 45. bulletin Moravské galerie v Brně, 1989, s. 40–42; táž, Brněnský sochař B. E., in: tamtéž 47, 1991, s. 19–20; DČVU 3/1, s. 209–214; 3/2, s. 28– 32; M. Pojsl – V. Hyhlík, Svatý Hostýn. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, 1992, s. 5n.; J. Zezulčík, Zámek Kunín. Perla moravské barokní architektury, 1995 (katalog výstavy).

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 16 988, řkt. f. ú. Brno – sv. Janů, matrika zemřelých, sv. II, fol. 97.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný