EGER Paul 23.1.1881-9.4.1947

Z Personal
Paul EGER
Narození 23.1.1881
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 9.4.1947
Místo úmrtí Luzern (Švýcarsko)
Povolání

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti

EGER, Paul, * 23. 1. 1881 Vídeň (Rakousko), † 9. 4. 1947 Luzern (Švýcarsko), dramaturg, dramatik, režisér, divadelní ředitel

Pocházel z rodiny rakouského židovského obchodníka se švýcarským občanstvím Leopolda E. a Heleny Matesdorffové. Měl bratra Rudolfa. Maturoval ve Vídni, kde vystudoval též germanistiku a dějiny umění (disertace 1905 o polském miniaturistovi 18. století D. Chodowieckém). Zajímal se o divadlo, cestoval jako student a volontér po italských, španělských a německých scénách. 1908 ho doporučil rakouský dramatik Arthur Schnitzler řediteli pražského německého divadla Angelo Neumannovi na místo dramaturga a režiséra, kde pak do 1911 E. působil. 1912–18 vedl dvorní divadlo v Darmstadtu. 1918 až 1926 byl uměleckým ředitelem soukromé scény Deutsches Schauspielhaus v Hamburku. V tíživé době německé poválečné hyperinflace prováděl uváženou dramaturgii s podílem všech uměleckých směrů, čímž se mu podařilo udržet publikum, stabilizovat scénu a sociálně zajistit personál. 1925 prosadil soubor radikální dramaturgický obrat ve smyslu moderních levicových snah a E. z divadla odešel. Stal se členem vedení festivalu Berliner Festwochen, poradcem režiséra M. Reinhardta a členem předsednictva Německého divadelního svazu (Deutscher Bühnenverein). Před rasovými útoky a politickým napětím odešel 1930 do Prahy, kde byl v sezoně 1931/32 poradcem ředitele německého divadla Roberta Volknera, 1932 se stal posledním ředitelem divadla. Scénu vedl do 29. 9. 1938, kdy se soubor v souvislosti s mnichovskými událostmi rozpadl. Těsně před podepsáním Mnichovské dohody odešel do Švýcarska, kde působil 1940–42 jako režisér Městského divadla v Basileji a 1942–47 Městského divadla v Luzernu.

Jako dramatik měl největší úspěch s komedií Mandragola, jež se hrála i na německých a rakouských scénách. Jeho další komedie Mládenecký úklid (Grossreinemachen) měla v českém Komorním divadle v Praze několik desítek repríz. Stal se ředitelem pražského německého divadla v obtížné době doznívání hospodářské krize, s minimálními státními subvencemi a ve zhoršujících se politických poměrech. Udržoval velmi pestrý repertoár, od operet a komedií pro široké publikum až po náročné soudobé hry a výpravné operní inscenace, které sám režíroval. Přivedl do pražského angažmá řadu vynikajících umělců, zejména uprchlíků z Německa, a stal se proto terčem útoků říšskoněmeckého tisku. Pěstoval velmi dobré vztahy s českými divadelníky a uvedl na své jeviště četné české autory (František Langer, Karel Čapek, Olga Scheinpflugová, Fráňa Šrámek, Leoš Janáček, Jaroslav Křička, Otakar Ostrčil). 1938 realizoval jeho soubor světovou premiéru opery Ernsta Křenka Karl V.

E. se oženil s herečkou a zpěvačkou Herthou Alsenovou († 1949 Altenburg, Německo), syn Kurt Jung-Alsen (* 18. 6. 1915 Tutzing, Německo, † 17. 12. 1976 Berlín, NDR) se stal intendantem, hercem, divadelním ředitelem a po 1945 ve východním Německu režisérem DEFA Film.

D: P. E., Das Prager Landestheater in den letzten 25 Jahren. Das Schauspiel, in: Der Merker 1, Wien 1910, č. 14; dramatické práce: Mnesis. Ein Märchenspiel, premiéra Lipsko 1901; Im Herbst, premiéra Drážďany 1902; Operette – Acht Szenen aus dem Leben einer Schauspielerin, vyd. 1905 (prov. 1911 v pražském německém divadle); Mandragola, komedie podle Machiavelliho, vyd. 1906 (prov. 1913 a 1919 v pražském německém divadle, v německém divadle v Brně 1918, česky 1924 v Loutkovém divadle feriálních osad); Adam, Eva und die Schlange, komedie, vyd. 1916 (prov. 1917 v pražském německém divadle, v Brně německém divadle 1918, česky jako Adam, Eva a had, vyd. 1920); Mládenecký úklid (s L. E. Huxleym, česky 1936 prov. v Komorním divadle v Praze); Všechny cesty vedou do Říma (rkp. uložen v knihovně DÚ Praha); V tom dvorečku pod lipami (V hostinci U labutě) (rkp. 1924, uložen tamtéž).

L: Kosch 1, s. 374; Handbuch des deutschsprachigen Exiltheaters 1933– 1945 2, A–K, München 1999 (a v hesle J. Gellner se soupisem pražského repertoáru tohoto období); BHDE 2, s. 209; J. Ludvová, Divadelní encyklopedie, in: Divadelní revue 15, 2004, č. 3, s. 79–80, www.divadlo.cz/revue/ archiv.htm (kde literatura a další prameny); J. Ludvová, Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945 (s literaturou), 2012.

P: NA Praha, Policejní ředitelství 1, konskripce, karton 106, obraz 176; DÚ Praha (knihovna, kde rukopisy českých překladů her); Institut für Zeitgeschichte, München.

Jitka Ludvová