EISENBERGER-HORÁK Josef Alexej 6.3.1887-8.3.1955

Z Personal
Josef Alexej EISENBERGER-HORÁK
Narození 6.3.1887
Místo narození Praha
Úmrtí 8.3.1955
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán

EISENBERGER-HORÁK, Josef Alexej, * 6. 3. 1887 Praha, † 8. 3. 1955 Praha, důstojník, účastník 1. odboje

Jméno Alexej přijal při pravoslavném křtu v Rusku, 1946 si změnil příjmení na Horák. Gymnázium a právnickou fakultu vystudoval v rodišti, po krátké soudní praxi nastoupil jako konceptní úředník u magistrátu Mnichova Hradiště. 1914 narukoval k 9. pěšímu pluku, jako velitel čety 1. 2. 1915 u Medzilaborců padl do ruského zajetí. Politicky činný byl v národně sociální straně, aktivně se proto projevoval v zajateckých táborech Irbit a Jekatěrinburg, kde založil samosprávu. Do československých jednotek se přihlásil v březnu 1916, do záložní roty Prvního střeleckého pluku byl zařazen v červnu. Od 1. 8. byl šikovatelem a účetním 8. roty pluku, prodělal úspěšné rozvědky u Stanislavi (nyní Ivano-Frankovsk), od 15. 9. praporčík a velitel 1. čety, od ledna do května 1917 zástupce velitele roty. V květnu 1917 byl odvolán do Kyjeva jako delegát 1. pluku k přípravě 3. krajanského sjezdu, jehož se účastnil a byl zvolen členem prezidiální komise a předsedou vojenské komise Odbočky Národní rady československé na Rusi. Zúčastnil se bitvy u Zborova, ale 17. 7. 1917 ho T. G. Masaryk vyslal s přípisy Odbočky k velitelství Československé brigády, na podzim velel 8. rotě při ústupu od Tarnopolu a v prosinci se v rámci operačního štábu 1. brigády podílel na organizaci evakuace z Ukrajiny. Nemohl se věnovat vedení vojenské komise, a proto požádal v únoru 1918 o demisi, která byla přijata s podmínkou, že zůstane členem Odbočky. Jako delegát se zúčastnil předběžných porad v Čeljabinsku a po vypuknutí války se Sověty byl zvolen předsedou polního soudu Československého armádního sboru. V létě 1918 jednal s bolševickými orgány v Penze. V hodnosti kapitána se na podzim 1918 stal předsedou revolučního soudního tribunálu vojska, po příchodu generála Štefánika náčelníkem polního soudu (mjr.), po smrti K. Vašátka od 15. 1. 1919 přednostou osobního úřadu při štábu československého vojska (pplk.). Po návratu do vlasti byl od července 1920 přednostou osobního oddělení ministerstva národní obrany (1923 plk.), 1926–29 přednostou 6. oddělení hlavního štábu, 1929–39 náčelníkem osobního úřadu ministerstva národní obrany. 1931 obdržel hodnost brigádního generála. Jako vládní rada ministerské rady byl 1941 penzionován. 1945–48 pracoval jako právní poradce I. odboru ministerstva národní obrany. V prosinci 1948 odešel trvale do výslužby.

L: Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1995, s. 38; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–38, 2006, s. 205–206.

P: VHA Praha, poslužný list legionáře.

Martin Kučera