ELPL Mirek 16.11.1905-7.2.1960

Z Personal
Mirek ELPL
Narození 16.11.1905
Místo narození Líšeň (Brno)
Úmrtí 7.2.1960
Místo úmrtí Brno
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 578-579

ELPL, Mirek (vl. jm. Elpl, Eduard), * 16. 11. 1905 Líšeň (Brno), † 7. 2. 1960 Brno, překladatel, spisovatel, publicista

Pocházel z rodiny řídícího učitele a spisovatele pro mládež Eduarda E. (1871–1959) a Marie, roz. Štěpánkové. Měl sestru Marii (* 1902), provd. Pelikánovou. Jeho strýcem byl stomatolog František E. (* 10. 2. 1870, † 4. 5. 1904), spisovatel, autor knih pro děti, folklorista a sběratel pohádek a pověstí z líšeňského okolí (Řada pohádek a pověstí nasbíraných v Líšni u Brna). E. maturoval 1923 na české státní reálce v Brně. Odešel do Příbrami, kde navštěvoval Báňskou akademii, 1931 ing. Za studií se stýkal s literárně orientovanými spolužáky, József Végső jej naučil maďarsky a přivedl k zájmu o maďarskou literaturu. E., ovlivněn příbramskou skupinou kolem básníka Fráni Kučery, přispíval do časopisů Podbrdska. 1928 vydal první básnickou sbírku Hlas domova, o rok později dvě knížky prostých, milostných, přírodních a náladových veršů Jinovatka a Bílý statek, oslavujících rodný kraj, práci a krásu ženského těla. 1932 se vrátil do Brna a pracoval jako úředník v Úřednické záložně a současně dva roky studoval na MU práva. 1932 se oženil s Annou Rosenzweigovou. 1934 vydal formou bibliofilie první český překlad veršů básníka maďarské moderny Endre Adyho Krev a zlato. Mnohostranný ohlas nalezlo v E. díle i dobově módní nadšení pro přírodu, kulturu a obyvatele Jadranu, zejména italské a jugoslávské krajiny od Dubrovníku po Benátky, kam častokrát zajížděl: sbírka fejetonů Města na pobřeží, 1935, povídkový triptych o hvězdářích T. de Brahovi, G. Brunovi, G. Galileovi Objevil jsem nebe a biografický román Marco Polo, jímž se nejvíce proslavil (1937). Druhým tematickým okruhem E. próz bylo havířské prostředí, které zachycoval s důrazem na místní kolorit, a stal se tvůrcem tzv. hornického románu. E. se živě účastnil brněnského literárního dění, mj. jako člen Moravského kola spisovatelů (pokladník, po válce i předseda jeho nakladatelského Družstva). Spolupracoval s Rajmundem Habřinou, s ním a s Adolfem Veselým vydal 1937 sborník Čtvrt století Moravského kola spisovatelů a 1938–41 redigoval Novou knihovnu poezie Moravského kola spisovatelů. Přispíval do regionálních, moravských i českých listů a časopisů Kolo, Salon, Pražské noviny, Hovory o knihách, Lidové noviny, Směr brněnského venkova aj., ukázky svých prací tiskl v jugoslávských i italských časopisech. Od 1938 pracoval v rosicko-oslavanském revíru zprvu jako výpomocný dozorce, poté jako inženýr na dole Kukla. V židovském táboře vězňů Kukla v Oslavanech byla od 1942 nasazena i jeho manželka jako pomocnice v kuchyni. 1940 vydal sbírku drobných historických povídek situovanou do Ivančic na Moravě Tři zlaté poháry, 1943 historický román Důl U veselého rytířstva, v němž se kronikou městečka Prokopovo (Příbram) vrátil do kraje svých studií, a 1944 báseň Don Quijote před kostelem. Jeho další osud za okupace byl svázán s manželkou židovského původu. E. byl zatčen v listopadu 1944 a uvězněn v Kounicových kolejích v Brně, manželka byla odsunuta do Hagiboru v Praze a oba ve stejný den (1. 2. 1945) deportováni: ona do Terezína, on do pracovního tábora Klettendorf u Vratislavi, kde pracoval v lomu. Při rozpouštění tábora před postupující Rudou armádou E. uprchl. Před novým transportem ho zachránil ivančický primář Berka, který ho skryl v nemocnici, pak v plicním sanatoriu v Jevíčku. Po osvobození se E. vrátil do rosicko-oslavanského revíru, stal se závodním a později ředitelem na dole Julius v Zastávce u Brna, od 1954 až do smrti působil jako plánovač na ředitelství Rosických uhelných dolů ve Zbýšově u Brna. Od 1945 publikoval v časopisech rosicko-oslavanského revíru Jiskra Rosicka, Havíř Rosicka a ve Světě sovětů a Hostu do domu, 1945 vydal verše Svítání a Česká rapsódie, 1946 povídku Jaro v Jevíčku, 1946–47 redigoval časopis Rosicko-oslavanský havíř. 1959 a 1960 otiskl dvě sbírky povídek Hvězdy nehasnou a Černí andělé. Pohřben byl na čestném pohřebišti města Brna na Ústředním hřbitově, v Líšni pojmenovaná ulice Elplova je po jeho otci (nikoliv jak mylně uváděno po E.). Publikoval též pod variantou svého jména Mirko Elpl.

L: J. Poch, Mladé literární Podbrdsko, 1930, s. 32–37; Naučný slovník aktualit 1, 1938, s. 116; A. N. (A. Novák), Viděl jsem nebesa otevřena, in: Lidové noviny 30. 4. 1938; V. Palivec, Hornický básník Fráňa Kučera, 1947, s. 17, 20–21; týž, Literární místopis Berounska, 1957, passim; týž, Literární místopis Příbramska, 1958, s. 22; nekrolog in: Rovnost 9. 2. 1960, s. 4; J. Kunc, Česká literární bibliografie. 1945–1963 1, 1963, s. 208; R. Havel – J. Opelík (ed.), Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 92–93; Kunc, s. 155–156; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 526; F. Chabičovský – J. Mariánková – M. Mráz, Žili a pracovali v Brně, 1977, passim; M. Husová, Recepce Endre Adyho v Čechách, 1980 (doktorská disertace, FF UK Praha), passim; LČL 1, s. 659–660; M. Husová, Recepce maďarské literatury v Čechách, 1985 (kandidátská disertace, FF UK a Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV Praha), passim; SČS 1, s. 162; M. Husová, Brábek F., E. M., Halas F. – maďarští překladatelé, in: Amicus 3, 1997, č. 4, s. 15–21; www.mzm.cz/mirek-elpl; I. Wernisch, Zapadlo slunce za dnem, který nebyl, 2000, passim; J. Čejka a kol., Ivančice. Dějiny města, 2002, s. 630.

P: Muzeum, Ivančice (rukopisné materiály, dokumenty); LA PNP Praha (5 kartonů), soupis I. Macková, M. E. (1905–1960), 1978, č. inv. 340; Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová