StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie EMMINGER Josef 14.10.1804-26.12.1872

Josef EMMINGER
Narození	14.10.1804
Místo narození	Martinsdorf (dnes Matzen, Rakousko)
Úmrtí	26.12.1872
Místo úmrtí	Praha
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 590
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54419

EMMINGER, Josef (též EMINGER), * 14. 10. 1804 Martinsdorf (dnes Matzen, Rakousko), † 26. 12. 1872 Praha, zpěvák, pedagog

První hudební vzdělání získal v rodině a začal se živit jako učitel. Po 1828 se ve Vídni doškoloval a získával praxi ve sboru dvorní opery. 1831 ho ředitel Johann August Stöger angažoval jako tenoristu do Štýrského Hradce. 1832 se s ním vrátil do vídeňského Theater in der Josefstadt, 1833 tam na sebe upozornil v roli Rimbauda v Meyerbeerově nové opeře Robert der Teufel, jež do evropských divadel přinesla novou operní inscenační praxi velké opery. Stöger převzal o Velikonocích 1834 pražské Stavovské divadlo, E. s ním odešel do Prahy a vzal s sebou i svou vídeňskou rodinu (manželka, roz. Malleczková, pocházela z jižní Moravy). Zůstal pražskému souboru věren do 1859, kdy byl penzionován. Pohostinsky vystupoval ještě do 1864. Splynul s pražským kulturním prostředím, 1851 se stal pražským měšťanem. Byl činný koncertně, účastnil se i českých dobročinných vystoupení. Jako člen spolku Verein für Kirchenmusik podporoval pražskou varhanickou školu a působil jako pedagog.

Patřil k nejdéle sloužícím a ve své době nejzaměstnanějším členům Stavovského divadla. Za ředitelů Stögera (1834–46, 1852–58) a Johanna Hoffmanna (1846–52) nastudoval asi 300 úloh ve 150 operách. Jeho hlasu a školení nejlépe odpovídaly italské lyrické tenorové role (G. Donizetti, V. Bellini ad.), ale v omezených personálních podmínkách pražského divadla vytvořil i postavy hrdinské, komediální a různé typy v hrách se zpěvy. Jeho slabší stránkou byly herecké schopnosti, což překonával svědomitým studiem. Od 1837 až téměř do konce kariéry zpíval velké úlohy pod vedením prvního kapelníka pražské německé scény Františka Škroupa (H. Marschner, G. Lort zing, F. Flotow, O. Nicolai, ad.), včetně velkých rolí v premiérách Škroupových německých oper (1839, kníže Udalrich, Udalrich und Bozena; 1836, Rytíř Wildau, Die Geisterbraut; 1851, Ferdinand, předák Geusů, Der Meergeuse). Patřil k oporám pražských nastudování děl velké opery G. Meyerbeera (Robert, Robert der Teufel; Walter von Montbary, Der Kreuzritter in Egypten; Raoul, Die Ghibellinen in Pisa [Die Hugenotten]) a Mozartových oper (Tamino, Die Zauberflöte; Basilio, Figaros Hochzeit; Belmonte, Die Entführung aus dem Serail ad.). Stál též u začátků wagnerovské tradice ve Stavovském divadle: 1854 vystoupil v roli Heinricha Schreibera při Škroupově pražské německé premiéře Wagnerovy opery Tannhäuser. Jeho smlouva obsahovala povinnost účinkovat v českých představeních. Snad v omezené míře rozuměl česky, lze to však doložit jen epizodickou spoluprací s českými divadelníky a hudebníky.

L: HS 1, s. 297; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osob nosti 19. století, 2006, s. 140–142 (se soupisem rolí a dalších pramenů a literatury).

P: NA Praha, Policejní ředitelství I, konskripce 1850–1914 (psán Eminger), karton 108, obraz 115, datum úmrtí a údaje o rodině; Archiv hl. města Prahy, http://www.ahmp.cz/eng/index, Census of the Prague City Population 1830–1949, Aufnahme-Bogen vom Jahre 1851 (údaje o rodině).

Jitka Ludvová