ERXLEBEN Christian Polykarp Friedrich 3.6.1765-31.10.1831

Z Personal
Christian Polykarp Friedrich ERXLEBEN
Narození 3.6.1765
Místo narození Parensen, příp. Lutterhausen (u Göttingen, Německo)
Úmrtí 31.10.1831
Místo úmrtí Lanškroun
Povolání

16- Farmakolog nebo farmaceut 31- Potravinář 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství

21- Odborník rostlinné výroby

ERXLEBEN, Christian Polykarp Friedrich, * 3. 6. 1765 Parensen, příp. Lutterhausen (u Göttingen, Německo), † 31. 10. 1831 Lanškroun, lékárník, textilní podnikatel

Jako rok narození je uváděn také 1769. Pocházel z rodiny protestantského kazatele Friedricha Georga Christiana E. (1733– 1801); jeho nevlastní babičkou byla Dorothea E., první žena, která v Německu dosáhla doktorátu medicíny. Odborné vzdělávání v oboru farmacie získával postupně v Göttingen (učil se v městské lékárně, 1780–86), Würzburgu (kde navštěvoval i univerzitní přednášky) a Stuttgartu. Do Vídně přišel 1789, aby dostudoval, následně v monarchii zůstal natrvalo. Od 1790 spolupracoval i s českým přírodovědcem I. Bornem. Z Vídně se odstěhoval na jaře 1791 do Náchoda, ale jeho působení ve firmě F. Sperlinga, kde na objednávku majitele zavedl bělení plátna chlorem, netrvalo dlouho. Ještě téhož roku odešel – zřejmě na pozvání místního faktora, vinopalníka a největšího soukromého vlastníka pozemků ve městě F. Pernikarze – do Lanškrouna. Odtud požádal 1792 dvorskou komoru o privilegium na výrobu kyseliny sírové novým způsobem. 1793 obhájil v Praze diplom magistra farmacie. 1794 se oženil s Pernikarzovou dcerou Annou a měl s ní řadu dětí, z nichž vynikl syn Eduard Norbert E. (1796–1860). Sňatkem získal E. rodinnou vinopalnu, jejíž provoz dále rozvíjel. Téhož roku v Lanškrouně otevřel lékárnu U Milosrdného samaritána a vybudoval u ní malou botanickou zahradu. V laboratoři svítil plynem z kostí, který si sám vyráběl suchou destilací (metodu znal ze studia ve Würzburgu). Konstruoval různé druhy hustoměrů (alkoholmetr, aerometr ap.). Zabýval se také meteorologií.

Jeho hlavním oborem podnikání se stalo manufakturní zpracování lnu. Základ tvořila místní surovina a tradičně kvalitní přadlácká práce, tkalci však museli být vyškoleni pro modernější postupy. 1802 získal privilegium pro provozování továrny na zpracování lnu. Ačkoliv se snažil manufakturu rozšířit i pro zpracování bavlny, nebylo mu to povoleno v zájmu podpory existující domácí produkce lnu. 1808 vykoupil v Sázavě u Lanškrouna mlýn, který přebudoval na bělidlo a následně tam soustředil veškeré tovární procesy. Experimentoval s bělicími postupy a zlepšil metodu bělení, provozy vybavil i stroji na vodní pohon vlastní konstrukce (např. zdviž). Rozšiřující se produkce si vyžádala vybudování skladů v Praze i ve Vídni. Až do konce napoleonských válek podnikání prosperovalo díky vojenským dodávkám. 1817 byl zřízen Státní nákupní ústav lněného plátna, jehož vedením byl E. pověřen. Úkolem ústavu bylo vyřadit z prodejního řetězce překupníky, ustálit ceny, a tím podpořit možnosti obživy místních obyvatel a zajistit kvalitní dodávky pro armádu. Ústavem nakoupené lněné plátno se následně upravovalo v E. továrně. Roční obrat státních zakázek procházejících Státním nákupním ústavem (zrušen 1837) se pohyboval kolem půl milionu zlatých. Ve dvacátých letech 19. století do firmy vstupoval další kapitál, většinou z širší rodiny, vznikla firma Gebrüder E. und Comp. E. se stal členem VHS a Mährisch-Schlesische Ackerbaugesellschaft. Získal i titul komerčního rady. Publikoval odborné práce, některé texty zůstaly v rukopise.

Zkoušel též využití řepy k výrobě cukru a lihu. Na pokusech se podílel i jeho mladší bratr Heinrich Wilhelm E. (* 1. 12. 1784 Lutterhausen, Německo, † 31. 10. 1831 Lanškroun), který byl rovněž farmaceutem a zabýval se i botanikou.

D: Die Erzeugung des Salpeters in den Plantagen zu befördern und zu vermehren und den Aufwand zu mindern, 1811; Die böhmische Leinwandbleiche beschrieben, mit den bekannten älteren und neueren Bleichmetoden verglichen, und als die vorzügliche dargestellt, Wien 1812; Über Güte und Stärke des Biers und die Mittel, diese Eigenschaften richtig zu würdigen, 1818; Versuche über den Anbau der Runkelrüben und deren Benützung auf Zucker und Brandwein im Jahre 1812 unternommen..., 1818.

L: OSN 8, s. 732–733; BL 1, s. 318; MSB 1, s. 136; W. Fischer, Geschichtliche Blätter aus der Apothekerfamilie E., in: Pharmazeutische Post 42, 1909, s. 649–653, 657–660, 665–669, 673–677; Deutsche Apotheker–Biographie 2, Stuttgart 1997, s. 75–76; Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, rejstřík; J. Haubelt, Bornovy běličské pokusy, in: DVT 1, 1968, s. 158–168; Myška, s. 103 (s další literaturou); V. Sekotová, Život a rodina Ch. P. E., manufakturního podnikatele v Lanškrouně, in: Listy Genealogické a heraldické společnosti v Praze 1976, seš. 12, s. 6–16; táž, Osobnosti města Lanškrouna, 1997, s. 8–26; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 127; M. Borkovcová a kol., Krajem koruny země, 2002, s. 112–116; M. Macková, Lanškroun ve světle josefínského katastru, in: Sborník prací východočeských archivů 13, 2009, s. 163–180.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Drábek, Marie Macková