StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie FÜRTH Otto 18.11.1867-7.6.1938

Otto FÜRTH
Narození	18.11.1867
Místo narození	Strakonice
Úmrtí	7.6.1938
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	15- Lékaři
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 516-517
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56138

FÜRTH, Otto, * 18. 11. 1867 Strakonice, † 7. 6. 1938 Vídeň (Rakousko), lékař biochemik

Syn strakonického výrobce fezů Josefa F. (1822–1892), povýšeného do rytířského stavu, a Wilhelminy, roz. Forchheimerové (1832–1904). Absolvoval gymnázium v Plzni, 1885–87 studoval chemii a fyziku na vídeňské a pražské německé filozofické fakultě, od října 1888 medicínu na univerzitách ve Vídni, Heidelbergu a Berlíně. Po vídeňské promoci (1894) odešel na německou lékařskou fakultu do Prahy, stal se asistentem farmakologického ústavu F. Hofmeistera ml., průkopníka experimentální farmakologie, kterého následoval 1896 do Štrasburku na ústav fyziologické chemie (dnes biochemie), kde se 1899 habilitoval. Od 1893 bylo známo zužování cév účinkem výtažku z nadledvin; účinnou látku (první poznaný hormon) z něj F. ve Štrasburku izoloval a pojmenoval suprarenin (současně nezávisle ke stejným výsledkům dospěl D. Takamine, jehož název adrenalin se ujal natrvalo).

Počátkem 1900 byl F. oddán s Margarethou Grünebaumovou (1876–1942), vídeňskou příbuznou; ve Štrasburku se jim narodili syn Josef Egon (1901–1939) a dcera Wilhelmina (1904–1942). Roku 1905 F. přijal místo asistenta 2. fyziologického ústavu (Zweites Physiologisches Institut) ve Vídni, 1906 byl jmenován přednostou jeho chemického oddělení a mimořádným profesorem lékařské chemie; řádným profesorem byl od 1917. Zkoumal tvorbu pigmentů a účinek jodothyrinu na krevní oběh, vynalezl metodu průkazu kyseliny mléčné, napsal učebnici fyziologické a patologické chemie. Za první světové války sloužil jako šéflékař záložní nemocnice č. 1 ve vídeňských nadačních kasárnách; obklopen utrpením tisíců zmrzačených vojáků sepsal knížku veršovaných rozmluv s mudrci od Seneky po Nietzscheho.

Po válce se zaměřil na koloidní chemii svalu, 1922 se stal přednostou nového oddělení fyziologické chemie. 1923 získal za práce o tryptofanu Liebenovu cenu. Napsal učebnici fyziologické a patologické chemie v sedmdesáti pěti přednáškách. Po smrti E. Fromma byl 1929 jmenován přednostou Ústavu lékařské chemie. V dalších letech se zabýval kvantitativními metodami zjišťování fyziologicky významných látek: 1932 vyvinul mikrometody stanovení alaninu v bílkovinách a 1934 acetylového čísla mastných kyselin, 1935 zkoumal barevné reakce kyseliny vinné, citronové a akonitové a 1937 studoval kyselinu chondroitinsírovou. Rozepsané paměti ani epos o životě a smrti Giordana Bruna nedokončil. 1938 po obsazení Rakouska Hitlerem byl penzionován a z univerzity vyhnán, krátce poté zemřel. Nacismus zničil celou rodinu: syn Josef Egon, vězněný v koncentračním táboře Dachau, zemřel 15. března 1939; manželka i dcera Wilhelmina byly 9. června 1942 odvezeny do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec (u Minska) a zavražděny. F. byl členem akademií věd v Halle (zv. Leopoldiny) a v Římě. 1966 byla jedna z ulic vídeňského Eßlingu nazvána Otto-Fürth-Gasse.

D: výběr: Zur Kenntniss der brenzcatechinähnlichen Substanz der Nebennieren, in: Zeitschrift für Physiologische Chemie, Bd. 24, 1897, s. 142–158; 26, 1898, s. 15–47; 29, 1900, s. 105–123; Zur Kenntnis des Suprarenins, in: Beiträge zur chemischen Physiologie und Pathologie 1, 1902, s. 243–257; Vergleichende chemische Physiologie der niederen Tiere, Jena 1903; Zur Kenntnis der melanotischen Pigmente und der fermentativen Melaninbildung, Braunschweig 1907 (s E. Jerusalemem); Über die Einwirkung des Jodothyrins auf den Zirkulationsapparat, in: Pflügers Archiv für die gesamte Physiologie des Menschen und der Tiere, Bd. 124, 1908, s. 113–156 (s K. Schwarzem); Über die quantitative Bestimmung der Milchsäure durch Ermittlung der daraus abspaltbaren Aldehydmenge, in: Biochemische Zeitschrift, Bd. 26, 1910, s. 199–220 (s D. Charnassem); Probleme der physiologischen und pathologischen Chemie, 50 Vorlesungen, 2 Bd., Leipzig 1912–1913; Kolloidchemie des Muskels, ihre Beziehungen zu den Problemen der Kontraktion und der Starre, in: Ergebnisse der Physiologie 17, Wiesbaden 1919, s. 428–438, 468–473; Träume auf der Asphodelosinsel, ein philosophisches Trostbüchlein in Versen, Leipzig 1920; Colorimetrische Untersuchungen über das Tryptophan, in: Biochemische Zeitschrift, Bd. 109, 1920, s. 103–123 (s E. Nobelem); tamtéž, s. 124–152 (s F. Liebenem); Lehrbuch der physiologischen und pathologischen Chemie in 75 Vorlesungen, 2 Bd., Leipzig 1925–1928; Über eine Mikrobestimmung des Alanins in Proteinen, in: Biochemische Zeitschrift, Bd. 251, 1932, s. 404–417 (s R. Schollem a H. Hermannem); Über eine Mikromethode zur Bestimmung der Acetylzahl bzw. Hydroxylzahl der Fettsäuren, in: tamtéž, Bd. 268, 1934, s. 189–201 (s H. Kaunitzem a M. Steinovou); Über den chemischen Aufbau der Knorpelsubstanz, in: Wiener klinische Wochenschrift 50, 1937, s. 713–715 (s T. Brunovou).

L: Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte der letzten fünfzig Jahre 1, I. Fischer (ed.), Berlin–Wien 1932, s. 465; E. Glaser, Professor Dr. O. F. – ein Siebziger, in: Wiener Medizinische Wochenschrift 87 (46), 1937, s. 1185–1186 (foto); F. Lieben, O. v. F. – Ein Gedenkblatt, in: Wiener klinische Wochenschrift 60, 1948, s. 377–379 (foto); ÖBL 1, s. 382; NDB 5, s. 701; BL 1, s. 404; Czeike 2, s. 443; BLDMF, s. 73; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 139; W. G. Pohl, O. von F. 1867–1938: Der vergessene Begründer der biochemischen Forschung in Österreich, in: Die wissenschaftliche Welt von Gestern, Wien 2004, s. 229–232.

P: NA, Praha, matrika židovské náboženské obce Praha-Karlín, HBMa 2741, O 1848–1939, fol. 32, č. 24 (sňatek rodičů); matrika židovské náboženské obce Strakonice, HBMa 1936a, N 1864–1881, fol. 12, č. 84 (narození); Matrikenbücher der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Trauungsindex 1900–1901, 4. Jänner 1900, M 1 I. (sňatek); Archiv der Universität Wien, Personalblatt (bibliografie do 1924).

Pavel Čech