FAIRAIZL Jindřich 14.6.1934-16.10.1993

Z Personal
Jindřich FAIRAIZL
Narození 14.6.1934
Místo narození Praha
Úmrtí 16.10.1993
Místo úmrtí Měchenice (u Prahy)
Povolání

85- Filmař nebo filmový podnikatel

63- Spisovatel

FAIRAIZL, Jindřich, * 14. 6. 1934 Praha, † 16. 10. 1993 Měchenice (u Prahy), režisér, scenárista, spisovatel

Začínal 1949 jako báňský učeň v kladenských dolech, ale ze zdravotních důvodů musel po dvou letech odejít. Nastoupil jako elév do Československého rozhlasu, v němž se už od 1945 uplatňoval v dětských rolích jako člen Dismanova rozhlasového dětského souboru. 1952 začal při zaměstnání studovat režii na FAMU. Od počátku vysílání Československé televize 1953 pracoval v redakci vysílání pro děti a mládež, kde založil dětský pořad Vlaštovka a Z očí do očí. 1964 působil jako režisér v oddělení dokumentaristiky. Spolupracoval např. na televizních dokumentech Se znamením Ost (1962) a Báječná neděle (1963). Ve vlastní tvorbě se zabýval otázkami postavení člověka ve společnosti, dobovými aktualitami, reportážemi i ekologickými otázkami. Jako režisér i scenárista se řadil k předním reprezentantům televizní publicistiky a dokumentaristiky šedesátých let (Československá expedice, 1962; Ej, Dunaj, Dunaj, 1964; Praha – devadesát šest, 1965; Mudrosloví zlého muže, 1966; Malované děti, 1966; Naděje z levého břehu, 1968; Příběh koně Koroka, 1968; dva triptychy Inzerát: Vítání neviňátek, Inzerát, Milión ve zvláštní péči, 1968; Starci: Císařští poddaní, Starci, Čas pro tři milióny, 1968, 1990 premiéra). V době tzv. normalizace musel 1970 televizi opustit a mohl s ní spolupracovat jen externě, v polovině sedmdesátých let mu i tato možnost byla přechodně odepřena. Do 1986 pracoval ve svobodném povolání a skrýval se pod pseudonymy, jednak v Krátkém filmu Praha, kde se podílel na krátkometrážních výukových snímcích na zakázku pro různé instituce (Umělé srdce; Lidské stopy v kameni, 1986), jednak v Československé televizi. Věnoval se televizním scénářům, rovněž kryt cizími jmény, pro hrané filmy i seriály, které však nebyly v té době na obrazovku uvedeny (Spřežení z onoho času, Čestné kolo, Balada z Karlína). S J. Hubačem anonymně spolupracoval na scénáři televizního seriálu Sanitka (1984). Psal rozhlasové a divadelní hry často reflektující současnost (Slavný den konání dobrých skutků, 1986; Jak to slunce povylejzá, 1987; Balada o čekání v podzimní trávě, 1988; Sedm rozpačitých cest ševce Vohralíka za opravdovostí, 1990; Tanec v dolním podlaží, 1991; Podivná zatáčka po sezoně, 1992). Do historie se obrátil hrou Dcera národa (premiéra 1986, televizní inscenace 1990), inspirovanou životem Zdeny, dcery K. Havlíčka Borovského. Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace, 11. 1. 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Československé televize, funkci však vykonával jen do konce února, kdy rezignoval ze zdravotních důvodů. V posledním období se znovu věnoval autorské tvorbě pro televizi (Hovory u Mistra Jana, 1990; Mlýn na konci cesty, 1990; Hledání v bílém obdélníku, 1991; Kolovratská 4, 1991; Hodiny, které dosud hrají melodii, 1991; Poselství druhákům, 1992; Podoby strachu, 1992). Svou poslední knihou Taxis na nultém kilometru (1991) se vrátil k tématům inspirovaným světem koní. F. život ukončila autohavárie.

L: ČBS, s. 135; Tomeš 1, s. 297; SČS 1, s. 166–167 (se soupisem další literatury); Český film. Režiséři – dokumentaristé, M. Štoll a kol. (ed.), 2009, s. 118–119; nekrology in: Lidové noviny 19. 10. 1993; A. Burget, in: Český deník 4. 2. 1994, příl. Report; http://www.csfd.cz/; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem další literatury); Pravda F. (2005, dokumentární film, scénář a režie P. Křemen).

D: Divadelní ústav, Praha (rukopisy her).

Marie Makariusová