FAJFR Jaroslav 5.3.1883-8.8.1974

Z Personal
Jaroslav FAJFR
Narození 5.3.1883
Místo narození Louny
Úmrtí 8.8.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

45- Voják nebo partyzán

37- Doprava, pošty, spoje

FAJFR, Jaroslav (pův. jm. Pfeifer), * 5. 3. 1883 Louny, † 8. 8. 1974 Praha, generál, účastník 1. a 2. odboje

Maturoval na reálce v rodišti. 1905 začal studovat geometrii a zeměměřictví na ČVŠT v Praze, státní zkoušku složil 1913 (Ing.). Před první světovou válkou pracoval jako civilní geometr, byl činný v lounské sokolské jednotě. Po vypuknutí války sloužil u 28. pluku polního dělostřelectva, v hodnosti nadporučíka velel 2. baterii polních houfnic, v červnu 1916 byl u Olyky zajat. Ve stavropolském zajateckém táboře se v květnu 1917 přihlásil do československých dobrovolnických jednotek, v říjnu byl zařazen do II. dělostřeleckého divizionu. Prošel důstojnickou školou v Borispolu a tříměsíčním kurzem dělostřeleckých důstojníků při francouzské vojenské misi v Rumunsku. Po návratu se v lednu 1918 stal zástupcem velitele 3. baterie 2. dělostřelecké brigády legií, od 5. 5. jejím velitelem (kpt.). V únoru 1919 povýšil na velitele I. divizionu 2. dělostřelecké brigády a v dubnu na velitele 1. pluku lehkého dělostřelectva. Úspěšně se účastnil řady bitev. Jako velitel 18. československého transportu na lodi Sheridan II se v hodnosti podplukovníka vrátil v únoru 1920 do vlasti. 1920–21 byl velitelem 1. lehkého dělostřeleckého pluku, 1922–23 studoval ve Francii, Anglii a Jugoslávii, 1923–25 velel 1. polní dělostřelecké brigádě (brigádní generál), 7. dělostřelecké brigádě 1925–26, zemskému dělostřelectvu v Košicích 1926–27. V hodnosti divizního generála stál 1927–39 v čele leteckého odboru Ministerstva národní obrany. Přitom se 1930 vyškolil na polního pilota. V září 1938 vedl československou misi do Moskvy na jednání o možné letecké spolupráci. Za protektorátu se podílel na organizaci odchodu letců do zahraničí a podpoře jejich rodin. V květnovém povstání 1945 byl velitelem leteckých sil. Na základě vykonstruovaného obvinění z vyzvědačství byl 1949–54 vězněn na Mírově, poté amnestován. Do konce života ctil legionářské tradice.

L: M. Kučera, Významní legionáři v roce 1938, in: Sešity Ústavu pro soudobé dějiny 20, 1994, I. Koutská – F. Svátek (ed.), s. 97–98; Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 39; Tomeš 1, s. 298; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 25–26; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, 2006, s. 211.

P: Archiv ČV UT, Praha, seznamy posluchačů; VHA , Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera