FANDERLIK Josef Ferdinand 4.3.1839-8.5.1895

Z Personal
Josef Ferdinand FANDERLIK
Narození 4.3.1839
Místo narození Olomouc
Úmrtí 8.5.1895
Místo úmrtí Uherské Hradiště
Povolání 44- Právník
43- Významný představitel obecní správy
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 66-67

FANDERLIK, Josef Ferdinand, * 4. 3. 1839 Olomouc, † 8. 5. 1895 Uherské Hradiště, politik, poslanec, advokát

Pocházel z holandské rodiny van der Lijk usazené na Moravě, byl synem úředního písaře u olomouckého kapitulního vrchního úřadu. Prostřednictvím matky Rosalie Pogliesové byl spřízněn s uherskohradišťskou měšťanskou rodinou Pražáků. Vystudoval gymnázium v Olomouci a Brně, odešel na Právnickou fakultu vídeňské univerzity. Po promoci (1864) se vrátil na Moravu a působil v Brně v advokátní kanceláři svého bratrance Aloise Pražáka. Již od 1869 vykonával samostatnou advokátní praxi v Prostějově a od 1873 pracoval v Olomouci jako arcibiskupský právní zástupce. 1879 převzal v Uherském Hradišti advokátní praxi po Františku Šromovi, jenž odešel do Brna, kde se ujal kanceláře Pražákovy.

Již během studií se F. zapojil do národně spolkového života. Byl zvolen jednatelem Besedy brněnské, Moravského čtenářského spolku, stal se čestným členem Řemeslnické besedy Svatopluk a dělnické Výpomocné pokladny. Významně se podílel na činnosti první sokolské tělocvičné jednoty v Brně jako místostarosta. Tamní Sokol po třech letech zanikl, při jeho obnovení v říjnu 1868 byl sice F. zvolen starostou, ale již v lednu 1869 musel Brno opustit. I na novém působišti v Prostějově vstoupil do čela národní společnosti. Spoluzaložil Sokolskou jednotu, 1872 byl zvolen náměstkem Sokolské župní jednoty moravské, kterou úřady záhy zakázaly, stejný osud stihl i prostějovský Sokol. V Uherském Hradišti převzal po Šromovi vedení Národní strany, působil v Měšťanské besedě a Rolnické záložně, předsedal místnímu odboru Ústřední Matice školské, přispěl k postátnění místního matičního gymnázia. 1884 prosadil kandidaturu moravského místodržitele Bedřicha Schönborna zemským poslancem za uherskohradišťský městský obvod proti místnímu starostovi Johannu Protzkarovi, třebaže Schönbornovo zvolení vyvolalo kontroverze.

Rodinná spřízněnost a profesní vazby F. brzy přivedly do nejužšího vedení Národní strany na Moravě. Již koncem šedesátých let 19. století byla oceňována jeho řečnická zdatnost při obhajobách v tiskových procesech Moravské orlice a Olomúckých novin. 1871–95 zasedal jako poslanec zemského sněmu za novoměstský volební okres, 1873–91 v poslanecké sněmovně říšské rady, od 1884 byl rovněž přísedícím zemského výboru zvoleným z pléna sněmovny a funkci zastával až do smrti. 1873 patřil ve vídeňském zastupitelském sboru k hlavním zastáncům opuštění politiky pasivního odporu, později se účastnil prací na novém civilním soudním a exekučním řádu, 1891 se zasadil za vznik nezávislého poslaneckého Moravského klubu, a stal se tak terčem ostrých mladočeských útoků. 1893 přednesl ve sněmovně prohlášení Moravského klubu o přechodu do opozice, které mladočechy a Moravany sblížilo. Navzdory konzervativnosti byl schopen podpořit požadavek všeobecného volebního práva a neobával se ani případného zastoupení sociálních demokratů v parlamentu. V čele konzervativně liberálního křídla moravské Národní strany 1893–96 prosazoval sbližování a spolupráci se sílící Lidovou stranou, a stál tak v opozici vůči konzervativně klerikální části strany. Mezi moravskými poslanci patřil k nejvýraznějším osobnostem zejména díky řečnickým schopnostem, jazykovému vybavení a odborným znalostem. Proslul zároveň jako obávaný glosátor politického zákulisí. 1892 obdržel Řád železné koruny III. třídy.

Oženil se 1869 s dcerou lékaře a buditele J. Helceleta Boženou (1842–1929). Jejich syn Vladimír F. (1877–1956) působil jako vrchní zemský soudní rada. Vladimírovými syny byli chemik Milota F. (1905–1999) a advokát Velen F. (1907– 1985), činní v skautském hnutí. Dcera Vanda (* 1873) se vdala za Václava Pitru, nejprve advokáta v Ústí nad Orlicí, 1905–06 starostu Uherského Hradiště. F. byl pohřben do rodinné hrobky na hřbitově v Uherském Hradišti-Mařaticích.

D: Sätze aus allen Zweigen der Rechts- und Staatswissenschaften, Wien 1864; O nynější politické situaci národa českého, 1878 (3. vyd.); Die Schicksale der nationalen Politik in Böhmen 1861–1878, 1879; O politické situaci, 1893; O opravě volebních řádů, 1893.

L: Heller 1 (1888), s. 15; AČ P, s. 95; ÖBL 1, s. 287; BL 1, s. 328; Světozor 8, 1874, s. 434–435; tamtéž 23, 1889, s. 189–191; nekrology in: Neue Freie Presse 8. 5. 1895, Abendblatt, s. 2; Moravská orlice 9. 5. 1895, s. 1; Národní listy 9. 5. 1895, s. 2; Našinec 10. 5. 1895, s. 1; Slovácké noviny 11. 5. 1895, s. 1.

P: ZA, Opava, pracoviště Olomouc, matrika nar. řkt. f. ú. Olomouc – sv. Michal, inv. č. 5636, sign. O V 5, kniha 1110.

Pavel Cibulka