FANDERLIK Velen 11.2.1907-2.2.1985

Z Personal
Velen FANDERLIK
Narození 11.2.1907
Místo narození Praha
Úmrtí 2.2.1985
Místo úmrtí Trail (Kanada)
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
61- Pedagog
44- Právník
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 68

FANDERLIK, Velen, * 11. 2. 1907 Praha, † 2. 2. 1985 Trail (Kanada), právník, skautský činovník, účastník 2. odboje

Syn Vladimíra F. (1877–1956) a Elsy, roz. Gollerové (1874– 1968), bratr Miloty F. (1905–1999). Od dětství žil v Brně, maturoval 1923 na gymnáziu Na Poříčí, ve studiích pokračoval na Právnické fakultě MU, 1929 obhájil doktorát práv.

Podobně jako bratr Milota vstoupil v Brně (1919) do organizace Baden-Powellových skautů, která se o dva roky poté stala autonomním členem Svazu junáků skautů RČS. 1925 se s bratrem zúčastnil lesní školy (LŠ) u Mnichova Hradiště, 1926 byl jejím instruktorem, poté členem kruhu instruktorů Moravské lesní školy – Mawadani. 1936 absolvoval kurz pro výcvik vůdců v Gilwellu u Londýna. Ve třicátých letech byl zpravodajem náčelnictva pro lesní školy. Napsal řadu příruček, např. Listy Jurovi, Skautská praxe či 600 her. Po vojenské službě krátce pracoval jako advokátní koncipient, od 1936 byl docentem tělovýchovy a táboření na Tělovýchovném ústavu MU v Brně.

Odchodem do exilu 1939 se vyhnul zatčení gestapem. Vstoupil do československé jednotky ve Francii a po jejím pádu organizoval odsun vojsk přes Gibraltar do Anglie. Byl přidělen do právního oddělení exilového Ministerstva obrany. Současně se nadále věnoval skautingu. Přičinil se o vznik oddílů dětí emigrantů, organizoval besedy a výstavy o vlasti a skautingu. Jeho zásluhou byla kanadskými skauty vytištěna příručka Skautská praxe věnovaná českým skautům. V Británii se oženil se Stanislavou Zvědělíkovou (1914–1980), učitelkou tamní české školy. Byl povýšen do hodnosti majora. Po válce zastával funkci pobočníka generála B. Ečera, československého člena komise Spojených národů pro potrestání válečných zločinců, s nímž vyslýchal K. H. Franka a eskortoval ho do Prahy. Účastnil se rovněž převozu K. Daluega z Prahy k norimberskému tribunálu.

Po válce byl 1946 zvolen starostou Junáka a členem Skautského světového výboru (WOSM), zůstal jím do 1951. Zúčastnil se Jamboree míru ve Francii 1947. Po únorovém převratu 1948 opět emigroval. I v uprchlických táborech v Německu a Rakousku organizoval československé skauty a skautky. V Trailu, v kanadské v Britské Kolumbii, kde od 1953 žil, se stal profesorem latiny, sociologie a dějin umění. Jako nadaný malíř se podílel i na výzdobě tamní radnice. V zahraničí patřil k uznávaným náčelníkům exilových skautů. V Kanadě založil časopis Stopa pro skautské činovníky, který vycházel více než třicet let. Udržoval styk s Mezinárodní skautskou kanceláří a jejím ředitelem J. S. Wilsonem. Při obnově českého skautingu v šedesátých letech poslal pozdrav III. sněmu a také několik obsidiánových hrotů šípů (stal se odznakem vůdců českých lesních škol). Obdržel řadu skautských vyznamenání, in memoriam byl povýšen do hodnosti plukovníka. Jeho jméno nese samostatné občanské sdružení Skautský oddíl V. F. Na Šilingrově náměstí v Brně, kde žil, mu byla odhalena pamětní deska a byl prohlášen čestným občanem Brna.

D: Hry v místnosti, 1930; 400 (v dalších vyd. pak: 500, 555, 600) her v místnosti i venku, 1933, 1936, 1938, 1946; Listy vůdci (Listy Jurovi), 1935, 1947, 1970; Skautská praxe, 1933; Skautský vůdce, 1933; Dívčí tábor, 1947.

L: ČBS, s. 136; Tomeš 1, s. 299–300; encyklopedie.brna.cz; S. Balík, Junák – skaut. Příklad V. F., in: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, 2006, s. 451–466; R. Šantora – V. Nosek – S. Janov – V. Dostál, Skautské století, 2012, passim.

Václav Nosek