FILÍPEK Václav 29.8.1811-27.5.1863

Z Personal
Václav FILÍPEK
Narození 29.8.1811
Místo narození Veselí nad Lužnicí
Úmrtí 27.5.1863
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

68- Redaktor nebo žurnalista

FILÍPEK, Václav, * 29. 8. 1811 Veselí nad Lužnicí, † 27. 5. 1863 Praha, spisovatel, redaktor, humorista, překladatel

Narodil se jako třetí syn Josefa F., tkalce a zemědělce. Jeho dědeček byl sedlákem z blízké obce Sviny. 1827–32 F. studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kde ho národnostně ovlivnili profesoři K. M. Hrubý a J. Dubský. Básničky ve vlasteneckém duchu a humorné verše ze studentských let shrnul do Sbírky všelikého cvičení v básnickém slohu. Za dalším studiem odešel spolu se svými spolužáky a přáteli B. Jablonským (Tupým) a A. Matoušovským do Prahy, kde 1833–35 na filozofické fakultě navštěvoval přednášky dějin filozofie, estetiky a české mluvnice. Od 1835 působil jako vychovatel, od 1849 jako soukromý učitel a korektor. Korektorem byl v tiskárně K. Jeřábkové patrně již od 1848 a zůstal jím až do konce života.

Seznámil se s J. K. Tylem, u něhož nějakou dobu bydlel a většinu jeho děl redigoval. 1859 napsal i Tylův životopis. Byl spoluredaktorem časopisu Jindy a nyní (od 1833) a Květů (od 1834, povídka Divotvorný kvítek), pro něž překládal a psal drobné zprávy. Od 1836 přispíval do České včely, 1848 vedl místo Tyla redakci Pražského posla. S Tylem účinkoval od 1834 i v Kajetánském divadle, pod pseudonymy Veselský či Lípek také jako herec. Současně hrál ve Stavovském divadle, pro divadlo také překládal. Spolupracoval s venkovskými ochotníky, 1846–47 pomáhal Š. Hněvkovskému pořádat jeho rukopisy, prvním českým divadelním kočovným společnostem zajišťoval spojení s Prahou. Aktivně se zúčastňoval společenského života a patřil spolu s Tylem a Jablonským k organizátorům českých plesů. 1837 založil s Klementem Pünerem knižnici pro překlady divadelních her Výbor divadelních her zahraničních. 1839 se od Tyla odstěhoval a bydlel v domě U Černé růže v ulici Na Příkopě s F. J. Rubešem, F. Hajnišem a B. Jablonským. 1841 s nimi založil první český humoristický časopis Paleček, milovník žertu a pravdy (do 1849) a přispěl do vlasteneckého almanachu Pomněnky. 1851 se pokusil založit vlastní časopis s názvem Turek na mostě Pražském, s nímž však neuspěl. Redigoval kalendáře pro nakladatele J. Spurného (např. Svatováclavský kalendář) a K. Jeřábkovou a sám do nich přispíval beletristickými drobnostmi, historickými a národohospodářskými články. 1848 pomáhal E. Arnoldovi v redakci Občanských novin, od 1851 F. Mikovcovi v redakci Lumíra. Při vydávání Spisů výtečných českých básníků novověkých spolupracoval s nakladatelem I. L. Kobrem. V polovině čtyřicátých let se oženil s měšťanskou dcerou ze Zbraslavic u Kutné Hory Annou Růžičkovou. 1853 vydal modlitební knížku pro děti Ježíšek, útěcha mysli dětinské. 1857–59 vydal ve čtrnácti svazcích Sebrané spisy J. K. Tyla, 1860–61 ve dvou svazcích Spisy J. J. Langra a 1860–62 Spisy F. J. Rubeše, které doplnil o životopisné doslovy. 1862 publikoval v Obrazech života a Pražském poslu, který 1862 rovněž redigoval. Pohřben byl na Vyšehradě.

F. stěžejní prací byly překlady většinou konvenčních povídek pro dospělé i mládež a dramat, zejména z němčiny H. Zschokkeho (Námluvy, 1835; Psaní z Islandu. Vojenské nehody pokojného, 1841; Láska vystěhovanců, b. d.) a Ch. Schmida (Ludvík, malý vystěhovanec, 1835; Eustachia, 1838; Audolí almerianské, 1838; Pokladnička, aneb Bohumír vinný a nevinný, 1840) a také z francouzštiny E. Suea (Prorokování osudu, 1852). Převody divadelních her (asi dvacet titulů) pojímal v souladu s dobovými konvencemi volněji, spíše jako adaptace, a lokalizoval je do pražského prostředí: F. Raimund, Krakonoš a nevlídník, 1837, dále řada her A. Kotzebua, J. N. Nestroye, F. Holbeina, A. Bäuerleho aj. Po neúspěchu vlastní hry Pomoc ze říše kouzelné aneb Ženich v tisícerých ouzkostech ve Stavovském divadle 1839 se F. o další již nepokoušel. Překládal také historické povídky. Patřil k prvním českým humoristům, obliby dosáhl zejména burleskním stylem humoristické povídky (Masopustní láska, 1837; Ženich v kurníku, b. d.). Oblíbené byly také jeho vtipné causerie z pražského prostředí a života třicátých a čtyřicátých let, v nichž zobrazil národní život s jeho příznačnými postavami, společenskými zábavami apod. V Květech zavedl nový publicistický útvar: fejeton (od 1836).Do souboru Cukrlátka shrnul svá besední čtení a básně, několik jeho vlasteneckých básní zhudebnil např. F. Labler. 1882 byl z jeho díla vydán výbor Humoresky, 1939 v redakci F. Strejčka další s titulem V Praze jsou Čechové. Užíval často různých pseudonymů a šifer jako Buchotoslav Abyvásdrak, Ještě Někdo, Líp, V. F. Veselský, -í, -aj-, V., V.F., V. F-k.

L: A. Mattuška, V. F., zasloužilý spisovatel a vlastenec český, 1887; nekrology: sine, in: Pozor 30. a 31. 5. 1863; sine, V. F. co spisovatel dramatický, in: Rodinná kronika 1863; K. Hof, V Modrém domě. Vzpomínka z r. 1839, in: Národní listy 22. a 25. 3. 1876; J. F. Vrba, Pseudonymy českých spisovatelů, in: Literární listy 9, 1888, s. 147; J. Arbes, V. F., in: Česká politika 16. 12. 1889; F. D. Zenkl, Spisovatelé kraje Táborského 1, 1902, s. 79–82; RSN 3, s. 98; OSN 9, s. 213; 28, s. 415; MSN 2, s. 739; Vybrané spisy Karla Sabiny, J. Thon (ed.), 3/2, 1916, s. 171; A. Novák, K dějinám českého fejetonu, in: Lidové noviny 21. 5. 1939; J. Vondráček, Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846, 1957, rejstřík; Dějiny české literatury, F. Vodička (ed.), 1960, s. 608, 645; DČD 2, rejstřík; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 541–542; LČL 1, s. 700; České divadlo. Encyklopedie divadelních souborů, E. Šormová (ed.), 2000, rejstřík (literatura o Kajetánském divadle); D. Tureček, Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné kontexty obrozenského dramatu, 2001, s. 30, 66. 70, 73.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; SOA, Třeboň, matr. nar. řkt. f. ú. Veselí nad Lužnicí, kniha 7, č. 74.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová