FRANCEV Vladimir Andrejevič ?4.4.1867-19.3.1942

Z Personal
Vladimir Andrejevič FRANCEV
Narození 4./16.4.1867
Místo narození Novogeorgijevsk (nyní Modlin, Polsko)
Úmrtí 19.3.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec

FRANCEV, Vladimir Andrejevič, * 4./16. 4. 1867 Novogeorgijevsk (nyní Modlin, Polsko), † 19. 3. 1942 Praha, filolog, slavista, literární historik

Ve starší literatuře bývá uvedeno chybné datum narození 6. 4. 1867. Syn ruského otce a polské matky; po maturitě na ruském gymnáziu ve Varšavě navštěvoval 1886–90 historicko- filologickou fakultu ruské univerzity ve Varšavě. Ovlivnil ho zejména prof. Josef Perwolf, který si ho vybral jako pokračovatele svého díla. Do 1897 F. učil na varšavských ruských gymnáziích a současně se připravoval na akademickou a vědeckou činnost. 1893 uskutečnil první studijní cestu do Prahy, kde 1897–1900 absolvoval téměř tříletou vědeckou stáž v knihovně a archivu Muzea Království českého. 1900 byl jmenován docentem, 1902 mimořádným, 1907 řádným profesorem slovanské filologie na ruské univerzitě ve Varšavě, kde působil až do první světové války. Každoročně pobýval několik měsíců v Praze, která se mu stala nejen důležitým vědeckým pracovištěm, ale i druhým domovem. Stýkal se s J. Gebauerem, J. Polívkou, A. Paterou, A. Černým, Č. Zíbrtem, J. Kalouskem, V. V. Tomkem, J. Pekařem, spřátelil se s A. Jiráskem a Z. Wintrem. 1901 byl zvolen dopisujícím členem KČSN, 1913 jejím zahraničním členem, 1904 zahraničním členem ČAVU. Za první světové války nastoupil jako profesor do Rostova na Donu, kam byla univerzita z Varšavy evakuována. 1920 mu poslal děkanát Filozofické fakulty UK pozvání do Prahy, kde byl 1921 jmenován řádným profesorem slovanské filologie. 1927 přijal československé státní občanství. Od 1930 byl řádným členem Slovanského ústavu a řady ruských vědeckých a kulturních organizací v ČSR. 1937 odešel do výslužby. Svou slavistickou knihovnu odkázal pražské Slovanské knihovně poté, co již ve dvacátých letech odprodal část knihovny Masarykově univerzitě v Brně pro potřeby nově zřízeného slovanského semináře. Pochován byl na pravoslavném oddělení Olšanských hřbitovů.

Po celý život publikoval se soustavným zájmem o bohemistická témata. Před příchodem do Prahy uveřejnil řadu prací, které mají trvalou hodnotu svodu spolehlivého materiálu, do té doby zpravidla neznámého. Jako zastánce starších romantických představ o jednotě Slovanů a potřebě jejich literární vzájemnosti se soustředil na vztahové otázky, převážně z dějin slovanské filologie za obrození. V tom spočívá hlavní přínos F. heuristicky zasvěcené práce, zvláště ediční.

D: Očerki po istorii češskago vozroždenija. Russko-češskija učenyja svjazi konca XVIII i pervoj četverti XIX st., Warszawa 1902; Pis’ma k Vjačeslavu Ganke iz slavjanskich zemel’, tamtéž 1905; Korespondence Josefa Dobrovského II. Vzájemné dopisy Josefa Dobrovského a Jiřího Samuele Bandtkego z let 1810–1827, 1906; Russkije v Čechii 1813–1823, 1913; Cesta J. Dobrovského a hr. J. Šternberka do Ruska v letech 1792–1793, 1923.

L: OSN 28, s. 439; OSND 2/1, s. 660–661; Kudělka–Šimeček, s. 121–122; NBS, s. 136–137; L. P. Laptěva, V. A. F. Sborník Národního muzea v Praze – C, 1965, č. 1, s. 1–19; táž, V. A. F. Biografičeskij očerk i klassifikacija trudov, in: Slavia 1966, č. 1, s. 79–95; T. Syllaba, V. A. F. Bibliografický soupis vědeckých prací s přehledem jeho činnosti, 1977; M. Zahradníková, V. A. F. Osobní pozůstalost, 1995; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 54.

P: LA PNP, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek