FRICK Wilhelm 12.3.1877-16.10.1946

Z Personal
Wilhelm FRICK
Narození 12.3.1877
Místo narození Alsenz (u Kaiserslauternu, Německo)
Úmrtí 16.10.1946
Místo úmrtí Norimberk (Německo)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 394

FRICK, Wilhelm, * 12. 3. 1877 Alsenz (u Kaiserslauternu, Německo), † 16. 10. 1946 Norimberk (Německo), politik

Narodil se do rodiny učitele Wilhelma F., měl tři starší sourozence. Studia započal v Kaiserslauternu, poté pokračoval v Göttingenu, Berlíně a Mnichově, 1901 promoval jako doktor práv na univerzitě v Heidelbergu. Od 1903 pracoval jako právník u bavorského policejního prezidia v Mnichově. Poprvé se oženil 1910 s Elisabetou Nagelovou (1890–1978); manželství bylo rozvedeno 1934. Ještě téhož roku se podruhé oženil s Margarethe Schultze-Naumburgovou (1896–1960). Z obou manželství se narodilo celkem pět dětí.

K radikálnímu nacionalismu měl velmi blízko, neboť už 1923 ho fascinovaly (tehdy jako policejního ředitele mnichovské kriminální policie) projevy A. Hitlera. Podílel se i na Hitlerově pivním puči v listopadu 1923, což ho přivedlo před soud. Za velezradu byl odsouzen k patnácti měsícům vězení. 1925 vstoupil do NSDAP, ale v nacistické hierarchii byl považován za starého bojovníka a člena nejužší Hitlerovy družiny. Už 1924 byl zvolen poslancem říšského sněmu a od 1930 se v pronacistickém Durynsku stal ministrem vnitra a vzdělávání. F. se přímo podílel se na nacistickém uchopení moci (30. ledna 1933) po boku A. Hitlera, 1933–43 zastával úřad říšského ministra vnitra. Napomohl stabilizaci režimu a s H. Himmlerem spolupracoval na vytvoření systému věznic a táborů pro politické protivníky a osoby nacismu nepřátelské nebo nepohodlné. Společně s W. Stuckartem se stal tvůrcem tzv. norimberských zákonů. Jako ministr se podílel na obsazení Rakouska, Sudet a později i zbytku českých zemí. Od začátku války se účastnil potírání odboje v okupovaných zemích, přestože hlavní nástroje perzekucí držel H. Himmler. Stal se spolutvůrcem akce T4, která měla odstranit tisíce duševně chorých a fyzicky znevýhodněných pacientů německých léčeben.

Říšským protektorem v Praze byl F. jmenován A. Hitlerem 20. 8. 1943, vystřídal dosavadního zastupujícího říšského protektora Kurta Daluega, a zůstal jím do 4. 4. 1945, kdy veškerou správu na území Protektorátu Čechy a Morava převzal státní ministr K. H. Frank. Nedochovaly se dokumenty, podle nichž by F. měl přímý vliv na dění v protektorátu, kde skutečným prvním mužem byl K. H. Frank. Ač zastával řadu funkcí, zůstal F. fakticky v ústraní a konce války se dožil v Kempfenhausenu u Starnberského jezera v Bavorsku, 1945 tam byl zatčen americkou armádou a dopraven před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku. F. a R. Hess se jako jediní pokoušeli o obhajobu bez obhájců. F. byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením za plánování, rozvinutí a vedení válečné agrese, za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Trest byl vykonán.

L: K. Fischer, Die Nationalsozialisten im Reichstag 1924–1931, München 1932; NDB 5, s. 432–433; G. Neliba, W. F. Der Legalist des Unrechtsstaates. Eine politische Biographie, München 1992 (s další literaturou); MČE 2, s. 523; Tomeš 1, s. 340.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Kyncl