FRIEM Josef 22.1.1902-2.9.1970

Z Personal
Josef FRIEM
Narození 22.1.1902
Místo narození Ostrava
Úmrtí 2.9.1970
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 29- Stavař
26- Bánský odborník nebo energetik

FRIEM, Josef, * 22. 1. 1902 Ostrava, † 2. 9. 1970 Bratislava (Slovensko), stavební odborník, vynálezce

Pocházel z německé rodiny Otty F. a Žofie, roz. Schrankové. 1913–21 studoval klasické gymnázium v Ostravě, 1921–26 stavební inženýrství na německé technice v Brně (Ing. 1926), kde byl 1926/27 asistentem. 1927–29 pracoval jako statik v Brně a 1929–32 v Středoslovenské stavební společnosti v Bratislavě. 1933–45 byl společníkem stavební firmy ve Vyškově. Od 1946 působil nejprve na Moravě, poté na Slovensku: 1946–54 stavební inženýr v Jihomoravských lignitových dolech v Ratíškovicích, 1954–58 a 1960–70 hlavní specialista Báňských projektů v Bratislavě, 1958–60 statik Báňských staveb v Prievidzi. Patřil k mezinárodně uznávaným odborníkům na stabilitu a vyztužovaní báňských a inženýrských podzemních staveb. Zabýval se statickými výpočty deformačního tlaku hornin a dimenzováním výztuže dlouhých báňských děl, specifickými problémy projektovaní metra v Praze. Podílel se na tvorbě progresivních technologií a zasloužil se o jejich zavedení do praxe (např. tenkostěnná panelová výztuž, dveřní prefabrikovaná výztuž, hloubení šachet v tlakových horninách pomocí spouštěcího zdiva a zmrazováním horniny). Získal několik patentů používaných i v zahraničí. Publikoval studie v časopisech Uhlí a Uhlí a rudy. 1964 byl vyznamenán Řádem práce.

D: výběr: Nové spôsoby budovania odbočiek banských chodieb v uhoľných revíroch na Slovensku a na južnej Morave, in: Uhlí 8, 1958, č. 9, s. 297 až 302 (s F. Valachovičem); patenty: Podávač banskej prefabrikovanej výstuže, 1962; Prefabrikované výstuže pre banské a inžinierske podzemné diela (s týmž), 1962; Prefabrikovaná výstuž pre podzemné diela, 1970; Zariadenie na kladenie prefabrikovanej výstuže do zvislých podzemných diel (s K. Svobodou), 1970.

L: Za Ing. J. F., in: Uhlí 12, 1970, č. 12, s. 513; ES 6, s. 702; SBS 2, s. 128–129; BLS 2, s. 663.

Ľudmila Ďuranová