FRITZ Samuel 9.4.1654-20.3.1725

Z Personal
Samuel FRITZ
Narození 9.4.1654
Místo narození Trutnov
Úmrtí 20.3.1725
Místo úmrtí misie Jéberos (u kmene Jívarů, Peru)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
13- Geodet nebo kartograf

FRITZ, Samuel, * 9. 4. 1654 Trutnov, † 20. 3. 1725 misie Jéberos (u kmene Jívarů, Peru), jezuita, misionář, kartograf

O jeho dětství ani rodičích nemáme bližší informace (otec žil ještě v době, kdy F. odjel do Ameriky). F. studoval na gymnáziu v Jičíně a Hradci Králové, pak v Praze filozofii a v Olomouci teologii. 1673 vstoupil v Brně do jezuitského řádu. 1675–77 vyučoval v semináři Tovaryšstva Ježíšova v Uherském Hradišti, další rok působil v koleji v Březnici. 1679 se stal zástupcem rektora jezuitské koleje v Brně, kde také dirigoval studentský orchestr. 1683 ukončil studia v Olomouci a byl vysvěcen na kněze. Opakovaně si žádal o vyslání do misií v zámoří; představení jeho žádosti vyhověli 1683.

Spolu s přítelem a řádovým bratrem J. V. Richterem se vydali přes Janov do Sevilly, kde museli se skupinou českých jezuitů několik měsíců čekat na odplutí flotily do Jižní Ameriky. Během té doby se F. naučil španělsky a seznámil se s odbornou literaturou týkající se zejména geografie Jižní Ameriky. Koncem září 1684 misionáři odpluli přes Atlantický oceán, po dvouměsíční plavbě přes Kanárské ostrovy a kolem Martiniku se dostali do Cartageny na pobřeží Karibského moře (v dnešní Kolumbii). Před Vánocemi 1684 se vydali na malé lodi k ústí řeky Magdaleny a proti proudu dospěli do jezuitské koleje v městě Honda, přes hřbety And pak došli do nyní ekvádorského Quita. Tam byli určeni pro misie na horním toku Amazonky. Pokračovali k jedné z jejích zdrojnic, řece Marañonu, a v listopadu 1685 dojeli do misijní stanice La Laguna, kde se jejich cesty rozdělily. Představený misie pověřil F. působením mezi indiány z rodu Omaguů, kteří žili podél Marañonu a jeho přítoků. F. zakládal nové osady (první nazval San Joaquín), pomáhal stavět kostely a kaple, maloval a vyřezával ze dřeva a zároveň učil indiány základům jim neznámých řemesel. Richter byl přesunut ke Cunivům na řeku Ucayali, kde se 1696 stal obětí indiánského povstání.

1689 se u Marañonu objevili portugalští ozbrojenci z Brazílie, kteří se chovali bezohledně k místním obyvatelům. F. se rozhodl podniknout cestu dolů po Amazonce a stěžovat si portugalským úřadům na jejich chování. Za dramatických okolností se dostal do Pará (dnešní Belém na atlantickém pobřeží, 11. 9. 1689). Tamní guvernér ho dal internovat a F. prožil devatenáct měsíců v izolaci jezuitské koleje v Pará, než došly další instrukce z Portugalska. Ubránil se nařčení, že neprávem působil na území spadajícím pod portugalskou svrchovanost, počátkem července 1691 se v doprovodu skupinky vojáků dostal proti proudu Amazonky do své osady San Joaquín. Během cesty vytvořil (pouze s pomocí úhloměru a kompasu) mapu tohoto veletoku. Ta 1707 v Quitu vyšla tiskem a sto let patřila k základním pomůckám pro geografii oblasti.

Na počátku 1692 se F. vydal na cestu do misie La Laguna a proti proudu Marañonu pod vrcholy And; dospěl k jezeru Lauricocha, které pak geografové po staletí považovali za pramen Amazonky. Překročil horské hřbety a dostal se do Limy, kde v červenci 1692 referoval španělskému místokráli o svém konfliktu s Portugalci. Koncem roku se vrátil k misii, později podnikl několik kratších cest, dvakrát navštívil Quito (1700, 1707). Navzdory mnohým obtížím pokračoval v práci mezi Omaguy, v jejich misiích vykonával od 1704 úřad superiora; od 1712 žil do smrti u kmene Jívarů. 1697 spolupracoval s F. jezuita Václav Breyer, rodák z Českého Dubu.

F. si v misiích 1686–1723 vedl deník (či spíše občasník), který je nejvýznamnějším zdrojem informací, později aspoň shrnující relací o jeho činnosti. Ač neúplný, zůstal jedinečným svědectvím o životě v indiánských osadách. Deník v 18. století opsal a F. dopisy doplnil páter Pablo Maroni. Později se deník dočkal i knižního vydání a českého překladu. Na památku F. výzkumů, inspirativních ještě koncem 20. století (B. Janský), byla na trutnovském náměstí umístěna pamětní deska s kamenem z And a její obdoba nad jezerem Lauricocha v Peru.

L: RSN 3, s. 253; BL 1, s. 394; NDB 5, s. 632; F. Šilhan, P. S. F. T. J., misionář, cestovatel a první kartograf v údolí amazonském, in: Zprávy z české provincie Tovaryšstva Ježíšova 2, 1928, s. 44–53; J. und R. Gicklhorn, Im Kampf um den Amazonenstrom. Das Forscherschicksal des P. S. F., Prag– Leipzig–Berlin 1943; S. F. Zpráva o cestě po Amazonce, 1689–1691, in: Česká touha cestovatelská, S. Binková – J. Polišenský (eds.), 1989, s. 453–476; A. Fechtnerová – O. Kašpar, Češi, Moravané a Slezané v Novém Světě v 17. a 18. století (Bio-bibliografický přehled), in: Folia historica bohemica 13, 1990, s. 297; Kdo byl kdo – naši orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 145; J. Koláček, Samuel z Trutnova, Olomouc 2000; Právo 10. 3. 2001. Magazín, s. 30–31; Lidové noviny 19. 10. 2002, s. 23; K. Šimková-Broulová, S. F.: české stopy na březích Amazonky, 2002; M. Borovička, Velké dějiny zemí koruny české – cestovatelství, 2010, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek