FUNKE Jaromír 1.8.1896-22.3.1945

Z Personal
Jaromír FUNKE
Narození 1.8.1896
Místo narození Skuteč
Úmrtí 22.3.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání

87- Fotograf 61- Pedagog

63- Spisovatel

FUNKE, Jaromír, * 1. 8. 1896 Skuteč, † 22. 3. 1945 Praha, fotograf, výtvarný pedagog

Nejstarší syn advokáta Antonína F. a Miloslavy, roz. Potůčkové. Do 1915 studoval na gymnáziu v Kolíně, poté na přání otce na české právnické fakultě v Praze, kterou nedokončil, a krátce i estetiku u J. Mukařovského. Od 1919 se věnoval fotografii; působil jako fotograf ve svobodném povolání v Kolíně a v Praze, kde 1924 založil s J. Sudkem a A. Schneebergerem Českou fotografickou společnost, která propagovala využívání čistě fotografických postupů tvorby a odmítala doznívající ušlechtilé tisky, upravující fotografický obraz na způsob malby nebo grafiky. Spolu s J. Sudkem a J. Rösslerem patřil k nejvýznamnějším představitelům modernistického proudu meziválečné československé fotografie a byl považován za průkopníka avantgardní fotografie světového významu. Od piktorialistických začátků náladových krajinek v duchu romantismu a secese v rané tvorbě (1918–22) se přes nefigurativní tvorbu propracoval k poetickému surrealismu, abstrakci a k tvorbě fotogramů. F. se často inspiroval i kubismem, hlásil se také k programu nové věcnosti, konstruktivismu a funkcionalismu. Jeho fotografie se vyznačují osobitým ztvárněním reality, netradiční, většinou diagonální kompozicí a efektivním využitím světla a stínu. 1928–29 působil jako scénický výtvarník v Brně, kde v tvorbě pro divadelní inscenace E. F. Buriana v Zemském divadle uplatnil prvky nefigurativního umění. Od druhé poloviny třicátých let se zařadil k výrazným představitelům nového vizuálního umění, vytvořil si vlastní styl emoční fotografie, založené na imaginativní interpretaci reality. V tomto období vytvořil poeticko-surrealistické cykly Čas trvá (1931–34), Sklo a odraz (Reflexy, okolo 1931), Země nenasycená (1940–44) aj. Řazení snímků do cyklů začal ve fotografii používat jako jeden z prvních, k těm zajímavým patřily: Exotické zátiší (1928–29), Můj Kolín (1930–33), Na pouti (po 1930), Abstraktní foto, Louny, Pražské kostely (1946). V třicátých a čtyřicátých letech se uplatnil i jako pedagog: 1931–34 učil na Učňovské škole fotografické, 1934–35 na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, 1935–44 na Státní grafické škole v Praze, kde mj. zavedl i fotografovaní moderní architektury. V Bratislavě vedl rovněž večerní kurs fotografie a jako učitel ovlivnil tvorbu řady bratislavských profesionálních fotografů (P. Poljak, J. Spudil) i fotografů amatérských (M. Dohnány, J. Horák, F. Král). V Praze byl jeho žákem přední fotograf skla L. Rott. V raném období v době bratislavského pobytu vytvořil několik sociálněkritických snímků; tato tematika rezonovala později také v cyklech ze Zakarpatské Ukrajiny (Pralesy, Z kraja Nikolu Šuhaja, 1937–38). Od listopadu 1944 pracoval F. v družstvu Dorka v Praze. Věnoval se zátiším, aktům, portrétní fotografii (fotografoval např. i prezidenta E. Beneše, 1936). K jeho oblíbeným motivům patřila architektura, především moderní, kterou zachytil ve velkých souborech. Nasnímal např. funkcionalistické stavby B. Fuchse (Masarykův studentský domov v Brně), J. Krejcara (sanatorium Machnáč v Trenčianských Teplicích) a J. Fragnera (elektrárna ESSO v Kolíně); dokumentoval i historické objekty, mj. cyklus padesáti šesti fotografií chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně (1943) a cyklus Pražské kostely (1946). Současně se věnoval publicistické a organizační práci, podílel se na přípravě výstav, přednášel ve Sdružení fotoamatérů YMCA, byl členem skupiny Sociofoto, se kterou se zúčastnil první mezinárodní výstavy sociální fotografie v Praze (1933). Individuálně vystavoval v Praze (1931, 1935, 1938, 1965, 1987, 1995, 2008), Kolíně (1931, 1943, 1946, 1947, 1953, 1960, 1984), Bratislavě (1936, 1971, 1997), Lounech (1940), Brně (1958, 1979, 1996, 1997, 2013), Cáchách (1976), Berlíně a v Paříži (1978). Publikoval články v periodikách Fotografický obzor, Fotograf, Národní listy, Volné směry, Světozor, v magazínu Družstevní práce aj. S L. Sutnarem redigoval 1935 publikaci Fotografie vidí povrch, 1937–38 byl redaktorem knižnice Fotografie objevuje svět, 1939–41 časopisu Fotografický obzor (s J. Ehmem) a členem redakčních rad ročenek československé a české fotografie (1937–40), 1922–24 členem Fotoklubu Praha, od 1924 České fotografické společnosti, Českého studia Aventina, Film-foto skupiny Levé fronty, Sociofota v Bratislavě, od 1936 fotografické sekce Spolku výtvarných umělců Mánes aj. Jeho práce tvoří součást sbírky Fotografis, obsahující více než tisíc reprezentativních fotografií významných světových tvůrců. Byl pochován v Kolíně. Na jeho památku se od 1993 pořádá přehlídka současné fotografie Funkeho Kolín.

D: výběr: Svatovítské triforium, 1946; Pětkrát Kolín, 1947; Fotografie, 1970.

L: ČBS, s. 159; BLS 2, s. 688; NEČVU 1, s. 194; J. F. (katalog výstavy), 1958; L. Linhart, J. F., 1960; L. Souček, J. F. Fotografie, 1970; A. Dufek, J. F. 1896–1945, Bratislava 1971; Ľ. Hlaváč, Autorské profily súčasnej fotografickej tvorby, Bratislava 1973, s. 74–76; J. F. Soubor 12 fotografií s průvodním textem Antonína Dufka, 1979; D. Mrázková – V. Remeš, J. F. Fotograf und Theoretiker der modernen tschechoslowakischen Fotografie, Leipzig 1986; tíž, Cesty československé fotografie, 1989, s. 52–53; A. Dufek – S. E. Pastor, J. F. Fotografie 1919–1943, 1995; A. Dufek, J. F. (1896–1945), 1996; J. Mojžiš, Osobnosť našej avantgardy, Bratislava 1997; A. Dufek, J. F. Mezi konstrukcí a emocí, 2013; A. Fárová, Avantgardní československý fotograf J. F., in: Revue fotografie, 1978, č. 1, s. 5–14.

Anna Šourková