GÖTZL Josef 4.5.1820-5.2.1892

Z Personal
Josef GÖTZL
Narození 4.5.1820
Místo narození Praha
Úmrtí 5.2.1892
Místo úmrtí Karlín (Praha)
Povolání

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 43- Významný představitel obecní správy

66- Mecenáš

GÖTZL, Josef (též GÖTZEL), * 4. 5. 1820 Praha, † 5. 2. 1892 Karlín (Praha), průmyslový podnikatel, politik

Byl synem pražského cínaře Josefa G. Původně pracoval v otcově podniku, na počátku padesátých let se spojil s Č. Daňkem. 1853 byla v Karlíně na prodej textilní továrna firmy A. Meissner & Comp, při níž fungovala i mechanická dílna. Když se o tom Daněk dozvěděl, spolu s G. ji 1854 koupil a zavedl výrobu strojních zařízení pro cukrovary, olejny, hutě a doly, mlýny, pivovary, lihovary a pily, dále pro výrobu textilních a tiskařských strojů. Daněk si podal prostřednictvím karlínského hejtmanství žádost na pražský krajský úřad o povolení k provozování tovární výroby strojů pod názvem Daněk und Comp. Daněk vložil do společnosti 30 000 zl. a G. 10 000 zl. Daněk se ujal technického vedení strojírny, G. obstarával hospodářskou správu. 1861 se rozhodli společně financovat přeměnu karlínského náměstí v sady. Po akcionování závodu se G. 1872 stal předsedou správní rady. Podílel se také na cukrovarnickém podnikání a byl členem správní rady Živnobanky; 1872 zakoupil velkostatek Konárovice na Kolínsku, který zůstal v majetku rodiny až do poloviny 20. století.

G. se záhy začal angažovat v komunální politice, 1861 byl zvolen starostou Karlína, v té době rychle rostoucího okresního města na pražské periferii. Úřad vykonával třiadvacet let až do 1884. Za činnost v době prusko-rakouské války 1866 byl dekorován Rytířským křížem řádu Františka Josefa I. Působil v Národní straně, ve spolku pro stavbu Národního divadla a pro obnovu orloje na Staroměstské radnici. 1865 byl poprvé zvolen do českého zemského sněmu, mandát obhájil 1867. Patřil mezi jednaosmdesát českých poslanců, kteří 1868 podepsali státoprávní deklaraci. Vzhledem k pasivní rezistenci českých politiků byl G. pravidelně zbavován mandátu a opakovaně volen (1869, 1873, 1874, 1875, 1876, 1877, 1883), vždy za městskou kurii. V závěru života přešel ke Straně konzervativního velkostatku, v posledních volbách 1889 byl zvolen ve velkostatkářské kurii (jako zástupce nesvěřeneckých velkostatků); poslancem zemského sněmu zůstal až do smrti.

Amatérsky se věnoval malbě (portrétoval F. Palackého) a patřil k významným mecenášům umění, podporoval malíře Josefa Mánesa, jemuž zajistil řadu zakázek; G. financoval boční dveře (podle Mánesova návrhu) pro karlínský farní kostel sv. Cyrila a Metoděje, spolu s Daňkem zaplatili kostelní věžní hodiny. Některé Mánesovy obrazy a kartony G. věnoval právě zakládanému pražskému městskému muzeu. Byl pohřben v honosné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.

S manželkou Emilií, roz. Meisnerovou (1825–1911), měl syny Viléma (1851–1916) a Vincence (též Čeněk, * 1855), amatérského malíře, který se přiženil do rodiny Odkolků a stal se spolumajitelem pražského pekařského závodu), a dceru Emilii. Vnuk, Ing. Vilém G. (1882–1950), byl předsedou Československé společnosti rukopisné (1939–50).

L: nekrology, in: Národní politika 6. 2. 1892; Bohemia 6. 2. 1892; Národní listy 6. 2. 1892; Prager Tagblatt 6. 2. 1892; Toman 1, s. 266; M. Hořejš, Daňkové, in: Fenomén ČKD: příspěvek k dějinám pražského strojírenského koncernu Českomoravská-Kolben-Daněk, 2014 s. 43–52; J. Jírovcová, Z historie konárovického zámku a panství, in: Prameny a studie č. 59, 2016, s. 46–62.

P: Archiv hl. města Prahy, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), krabice č. 73, poř. č. 6 (Čeněk G., s údaji o rodině).

Jiří Martínek