GALIA Jaroslav 31.10.1875-22.5.1941

Z Personal
Jaroslav GALIA
Narození 31.10.1875
Místo narození Kopřivnice
Úmrtí 22.5.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 546

GALIA, Jaroslav, * 31. 10. 1875 Kopřivnice, † 22. 5. 1941 Praha, hudební skladatel, diplomat

Vystudoval varhanickou školu v Praze a učitelský ústav v Příboru (1895). Byl mj. žákem Z. Fibicha; již jako student zkomponoval operu Asra a několik sborových skladeb. Poté hledal uplatnění v Rusku (Rostov na Donu, 1898–1901 Novorossijsk, vojenská kapela v mandžuském Chejlaru a Chabarovsku, 1904–19 učitel hudby na vojenské škole a carské hudební škole v Irkutsku). 1918 se přihlásil do československého vojska a pomáhal při jednání mezi legionáři a ruskými úřady. Sbíral a upravoval písně sibiřských trestanců, psal scénickou hudbu. Po odchodu legionářských jednotek ze Sibiře se vrátil do vlasti a krátce žil v Prostějově (řídil pěvecké sdružení Vlastimil). Později vstoupil do diplomatických služeb, krátce působil v Norimberku, od léta 1921 na konzulární agencii, resp. konzulátu v Kaunasu, tehdy hlavním městě Litvy. Po povýšení vztahů na vyslanectví se stal 1927 chargé d’affaires (vyslanec byl kvůli napjatým polsko-litevským vztahům ve Stockholmu); během působení využil kontaktů s prezidentem Antanasem Smetonou k získávání zakázek pro československé firmy včetně zbrojovek. V srpnu 1928 se vrátil do Prahy do oddělení sociální péče na ministerstvu zahraničních věcí, 1931–36 působil jako chargé d’affaires v estonském Tallinnu. Poté odešel do penze. Byl též prvním předsedou Československo-litevské společnosti, založené na přelomu 1938/39. Přispíval do časopisu Hudební zpravodaj, napsal Te Deum k desátému výročí litevské nezávislosti, v Irkutsku publikoval učebnici Příklady k harmonizaci.

Syn Jaroslav G. ml. (* 1904) působil 1929–35 jako zástupce honorárního konzula v litevské Klajpedě a počátkem 1939 jako aktuárský tajemník v Helsinkách.

L: HS 1, s. 358; L. Švec, Hudebník v diplomacii: J. G. (1875–1941), in: Slovanský přehled 85, 1999, s. 149–163; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 68.

Jindřich Dejmek