GEISSLOVÁ Irma 6.7.1855-27.5.1914

Z Personal
Irma GEISSLOVÁ
Narození 6.7.1855
Místo narození Budapešť (Maďarsko)
Úmrtí 27.5.1914
Místo úmrtí Jičín
Povolání 63- Spisovatel

GEISSLOVÁ, Irma, * 6. 7. 1855 Budapešť (Maďarsko), † 27. 5. 1914 Jičín, spisovatelka

Pocházela z rodiny železničního úředníka a pozdějšího přednosty Jana Geissla. Dětství a mládí prožila v Brně, Vídni (1862–63), Pardubicích (1863–64), České Třebové (1865–68), Praze (1868–74, 1881–84) a Budapešti (1874–80), podle toho, kam byl otec služebně přeložen. Nedocházela do školy, otec ji vzdělával doma. Po matčině smrti 1870 pečovala jako nejstarší dcera o domácnost. Po otcově penzionování 1884 se rodina usadila v Jičíně. G. zůstala svobodná a žila v rodině mladší sestry.

První verše G. 1874 uveřejnila v časopise Lumír. O čtyři roky později vydala sbírku Imortely, kde se objevily vzpomínky na zemřelou matku, ztracenou lásku, ale také přírodní lyrika. Díky dekadentně laděné poezii je pokládána za předchůdkyni básníků generace devadesátých let 19. století. Imortely kritika přijala nepříznivě, proto G. posléze uveřejňovala jen přírodní a milostnou lyriku. Kromě Divokého koření (1881) vydala sbírku vlastenecké a přírodní lyriky Z Podkrkonoší (1889), k níž ji inspirovala cesta, kterou vykonala díky podpoře spolku Svatobor. Psala také pro děti a mládež (Luční kvítí, 1882; V písních a květech, 1888; Lípové květy, 1892). Prózu tvořila v duchu generace lumírovců. V jejím díle se objevily motivy železnice (Z poesie nádražní, 1876; povídkový soubor Lid na železnici, 1885; román Vlnobitím ku přístavu, 1888). Věnovala se také dramatické tvorbě, hry Nápadníci a Valdštýn však nedosáhly většího úspěchu. Přispívala do České včely, Osvěty, Ruchu, Světozoru, Zlaté Prahy, Ženských listů, Květů, Švandy Dudáka, ale také do Ženských listů vydávaných v Chicagu. Okrajově se zabývala žurnalistikou, do jičínského periodika Krakonoš psala referáty o knihách a několik příspěvků uveřejnila i v Národních listech. Publikovala také přednášky a veřejné projevy, mj. k literárním večerům věnovaným tvorbě lumírovských básníků. Znovu na dílo G. upozornil v sedmdesátých letech 20. století I. Slavík. Posmrtně vyšly sbírky Básně z pozůstalosti I. G. (1915), Zraněný pták (1978) a Temno nade mnou (2002). Je pochována v Jičíně, kde jí také byla 1935 odhalena pamětní deska.

D: Inženýr Racek, 1887; Mračný a Hrabín, 1895; Venouš, 1904; Stojanova říše, 1912.

L: OSN 9, s. 993; MSN 2, s. 955; KSN 4, s. 430; LČL 1, s. 792–793 (se soupisem další literatury); I. Slavík, I. G., 1970; J. Hofmanová, I. G. Básnický objev naší doby, 2005 (se soupisem pramenů a literatury); J. Janáčková, Vlak v tematice ruchovské a lumírovské prózy, in: Osudový vlak. Sborník příspěvků stejnojmenné vědecké konference k 150. výročí příjezdu prvního vlaku do Prahy, 1995, s. 77–80; H. Dražná, I. G. – předchůdkyně české dekadence?, in: Legendy a mýty české a slovenské literatury, 2008, s. 64–83.

P: LA PNP, Praha, M. Mikolášek, I. G. Popis fondu, 1993; Regionální muzeum a galerie Jičín, G. I.

Lenka Procházková