GELASTUS Havel z Vodňan ?1520-?1577

Z Personal
Havel GELASTUS z Vodňan
Narození kolem 1520
Místo narození Vodňany
Úmrtí snad 1577
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

GELASTUS Havel z Vodňan (též Vodňanský, pův. jm. Trlenda, Havel), * kolem 1520 Vodňany, † snad 1577, utrakvistický kněz, překladatel

Vzdělání nabyl na vodňanské městské škole. Od 1539 studoval na pražské univerzitě, 1542 se stal bakalářem, 1544 dosáhl titulu mistra. Poté byl správcem školy sv. Štěpána na Novém Městě pražském. Se souhlasem dolní konzistoře se vypravil do Benátek, kde získal kněžské svěcení. Po návratu působil jako kazatel a oltářník v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. 1547 byl zvolen za člena konzistoře podobojí, stal se rovněž examinátorem na univerzitě. Patřil k odpůrcům nových náboženských směrů a zastával konzervativní proud staroutrakvismu. Vyhovoval proto Ferdinandovi I., který ho chránil, a stal se naopak nepohodlným konzistoři, s níž vedl několik sporů (např. 1555 byl na jeho popud zbaven administrátorství J. Mystopol). Nepohodlný byl také univerzitním mistrům, udělili mu proto proboštství koleje Všech svatých, které G. zastával od 1559 až do smrti. V té době navázal styky s členy jezuitské koleje v pražském Klementinu, účastnil se jejich duchovních cvičení a později sloužil mše v kostele sv. Klementa. Některé jezuitské spisy měl G. přeložit do češtiny (direktář tercií Juana Polanca), o čemž není nic bližšího známo. 1561 se opět obrátil na panovníka se stížností na konzistoř i na univerzitu a začátkem 1562 mu spolu s dvaadvaceti stejně smýšlejícími kněžími předal supliku, aby zjednal nápravu v náboženských záležitostech. Ferdinand I. předvolal před královský komorní soud jednadvacet kněží. Pře byla odložena, ale panovník následně dosáhl rezignace celé konzistoře. Jejími členy se tak stali kněží konzervativnějšího smýšlení. Z blíže neznámých důvodů bylo G. uděleno 1563 domácí vězení trvající dva a půl roku. 1566 se podílel na tom, že se konzistoř podobojí podřídila pražskému arcibiskupovi, čímž se snažila smířit s katolickou církví. Navzdory své náklonnosti k jezuitům nikdy z církve podobojí nevystoupil. 1577 onemocněl a v závěti odkázal velké částky pražským chudým a alumnům v klementinské koleji. O jeho pohřeb v kostele sv. Jakuba se postarali jezuité, kteří chtěli manifestovat příslušnost zemřelého ke katolické církvi. Vodňanské škole odkázal G. pozemky ve městě, stejně jako svoji rozsáhlou knihovnu, která měla být určena k veřejnému užívání.

L: OSN 9, s. 998; MSN 2, s. 956; KSN 4, s. 431; T. Antl, K životopisu H. G. Vodňanského, in: PA 16, 1896, s. 667–670; V. Mostecký, Dějiny bývalého královského města Vodňan, 1940; J. Rak, Vývoj utrakvistické správní organizace v době předbělohorské, in: Sborník archivních prací 31, 1981, s. 179–206; K. Pletzer, Knihovna Mistra H. G. V., 1987; M. Hankovec, Významní rodáci Strakonicka, 2005, s. 84–85.

P: Městské muzeum a galerie Vodňany, knihovna H. G. V.

Kateřina Dufková